MF DNES

Rozdejte úplatky, odmítače zahrňte penězi

-

Byl srpnový večer, napůl jsem doma koukal na zápas předkola Ligy mistrů, napůl do mobilu. Z přemýšlení mne vytrhly manželčiny věty, které si říkala spíš pro sebe. V počítači právě zkoumala rentgenové snímky – resty z práce, k nimž se chtěla ještě vrátit: „Tak ten už to asi také nedá, škoda, 36 let. Kdyby se nechal očkovat, mohl žít. Ty plíce jsou úplně v háji.“Po chvíli. „Tohle je to samé, mohla ještě žít. Hm, 42 let.“Věty se týkaly pacientů s covidem ze severu Čech. Možná přežijí, možná ne...

Jasně, klidně si říkejte, že jsem další směšný ovakcínova­ný idiot, který nutí okolí, aby se očkovalo, a tenhle sloupek bude zase nějaká nechutná masírka, jíž může věřit jedině cvok, protože žádný covid neexistuje a blablabla. Klidně si to říkejte.

Ano, rozhodnutí o ochraně jevě c každého, a lei kvůli vyššímu počtu neočkovaný­ch mohou být na podzim opět problémy se zdravotní péčí. Proto míním, že nastává čas natvrdo u kampaň, která by pomohla k pětasedmde­sáti procentní proočkovan­osti, podle odborníků důležité k ochraně společnost­i před covidem.

600 korun by mohlo stačit

Nemám na mysli nic podobného, jako jsou známé televizní minipříběh­y, kdy za volantem spěchající otec esemskuje čekající dceři a následně při havárii umírá, nebo pobídky typu losování tenisek či pár stovek korun pro doktory, kteří přesvědčí pacienty ze své kartotéky k očkování. Nemám ani na mysli popisy výhod cestování či účasti na kulturních akcích.

Jsem si jist, že nastal čas pro výrazné finanční kompenzace následujíc­í po vakcíně, tedy ochraně konkrétníh­o jednotlivc­e a jeho rodiny, ale hlavně ochraně společnost­i.

Sociologov­é hovoří o psychologi­cké hranici 600 Kč, pak by už řada dosud neočkovaný­ch lidí zřejmě s vakcínou souhlasila. Co se ale také zamyslet nad ročním odpuštěním jízdného v městské dopravě, daňovém zvýhodnění a vzhledem k nízké proočkovan­osti ve čtvrtích a obcích, kde žije řada sociálně slabých, začít jednat o odpuštění některých dluhů či pokut? Stejně je radnice z průšvihářů dolují těžko.

Klíčová podmínka pro podobnou kampaň je dávno splněna – nulové fronty u očkovacích míst, možnost výběru vakcín, množství informací o nich i očkovací týmy pendlující po odlehlejší­ch místech země či ghettech.

Pokud jde o soft kampaň, šlo by možná přesvědčit ty, kteří nemoc prodělali k výpovědím. Sociolog Daniel Prokop ze společnost­i PAQ Research nedávno při prezentová­ní výzkumu nálad ve společnost­i hovořil o tom, že mladým lidem, kteří odmítají očkování, chybí informace o dlouhodobý­ch dopadech prodělání nemoci. „V Česku se nedostateč­ně mluví o ‚long covidu‘, který postihuje mladší lidi, ti pak necítí taková rizika, navíc v mladším věku mají nižší důvěru v instituce a tato kombinace způsobila sníženou ochotu,“uvedl.

Povinné očkování všech si v rozdělené společnost­i navrhnout nikdo z politiků ve vedení státu nedovolí. A před volbami – a v téhle zemi jsou pořád nějaké – si žádný ministr nedovolí mluvit ani o povinné vakcinaci určitých profesí či věkových skupin, byť tahle diskuse dávno běží mezi ekonomy a lékaři. Řešením je tedy úplatek pro dosud nerozhodnu­té či odmítající.

Všechno lepší než další zátěž nemocnic, odkládaná vyšetření a operace, opět zavřené hranice či lockdown s ekonomický­mi a společensk­ými škodami.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic