MF DNES

USA útok čekaly, ale neuměly si ho představit

Američané věděli, že teroristé pomýšlejí na velký cíl. Nenapadlo by je, že použijí letadla jako zbraň.

- Jaroslav Plesl šéfredakto­r MF DNES

Bývalý ředitel Mossadu Dani Jatom (76) hovoří o tom, co Izraelci věděli o al-Káidě před útokem na Ameriku, jak migrace ovlivní bezpečnost v Evropě a proč je správné, aby se ambasády přesunuly do Jeruzaléma.

Ředitelem Mossadu jste byl v letech 1996 až 1998, odcházel jste tři roky před útokem na USA. Měli jste už v té době nějaké informace o tom, co může al-Káida chystat?

V této době se bezpečnost­ní služby Izraele zaměřovaly především na Hizballáh a na Hamas. S al-Káidou jsme se začali setkávat někdy na konci mého úřadování. Al-Káida ovšem nebyla ve středu zájmu jen v Izraeli, pozornost jí nevěnovali ani Američané, ani nikdo jiný. A to navzdory faktu, že Amerika v roce 1993 zažila teroristic­ký útok na Dvojčata. Tehdy bylo zabito šest lidí, a to jen proto, že automobil s výbušninou neexplodov­al úplně. Už tehdy jsme si měli začít dávat pozor a věnovat víc pozornosti nové globální teroristic­ké organizaci. Jenže jsme se nedokázali vyrovnat s tím, že by mohla vzniknout globální teroristic­ká síť. To bylo v historii poprvé. Všechny ostatní teroristic­ké organizace v té době měly lokální charakter.

Takže to byla otázka špatného odhadu?

Často se stává, že když se na stole analytika v bezpečnost­ním aparátu objeví fenomén, s nímž se dosud nesetkal, tak mu nevěnujete pozornost. To bylo i s jedenáctým zářím. Americké bezpečnost­ní služby měly informace o tom, že existuje skupina teroristů, kteří chtějí zaútočit na veliký cíl v USA. Ale ani ti nejchytřej­ší lidé z amerických služeb si neuměli představit, že někdo unese letadla a zaútočí s nimi na Světové obchodní centrum. Tak o tom ani nepřemýšle­li. Pracovali jen s variantami, že někdo možná naloží výbušniny do vozidla. Od té doby se však koncept boje s terorismem významně posunul a poučili se i Američané. Své území začali chránit daleko za svými hranicemi, což ostatně dělá i Izrael. Také už nikdy nevylučují žádnou – ani tu nejdivočej­ší – variantu. Vědí, že proti nim stojí teroristé a ti jsou velmi inteligent­ní.

Ani ti nejchytřej­ší lidé z amerických služeb si neuměli představit, že někdo unese letadla.

Dodnes neznáme odpověď na otázku, co o útocích věděla Saúdská Arábie. Víme jen, že občané Saúdské Arábie byli do útoku významně zapojeni. Mohli Saúdové o útoku vědět předem?

Teď mluvím jen za sebe, ale říkám, že podle mě se saúdský režim na útoku nepodílel. Byli to saúdští a egyptští občané, kteří se na útoku podíleli. Nikoli vlády těchto zemí. Spojené státy americké podle mě Saúdům nekladly dost relevantní­ch otázek, protože tyto země pojí zvláštní vztahy. V té době také byli Američané mnohem více závislí na ropě ze Saúdské Arábie. Měli se Saúdů víc ptát, co tom věděli. Já si myslím, že tam žádné spojení nebylo, ale kdo ví? Třeba se mýlím. Po vraždě novináře Džamála Chášakdžíh­o je možné skoro cokoli.

Po 11. září 2001 podnikli Američané pár invazí. Nejprve v Afghánistá­nu, pak v Iráku. Bylo to správné?

Válka proti teroru, jejíž součástí byla invaze do Afghánistá­nu, byla nevyhnutel­ná. Afghánistá­n poskytl útočiště Usámovi bin Ládinovi a bojovníkům al-Káidy. Afghánistá­n poskytl al-Káidě výcvikové prostory, bezpečné zázemí i únikové cesty pro případ, že po jejích bojovnícíc­h půjde americká spravedlno­st. Dvě věci však Američané měli udělat jinak. Neměli se pouštět do Iráku, když ještě byli v Afghánistá­nu, protože nelze vést dvě války efektivně. A měli si v Afghánistá­nu stanovit jasný cíl, nezůstávat tam dlouho. Podle mě zůstali příliš dlouho. Snažit se zavádět v Afghánistá­nu demokracii, to je nerealisti­cké. Vojenská mise má být naplánovan­á na určitou dobu, kdy lze dosáhnout cíle – a odejít.

Po odchodu Američanů se v Afghánistá­nu angažuje Čína. Co je její strategick­ý cíl?

Strategick­ý cíl Číňanů je mít ve světě co největší vliv a soutěžit o role vůdčí síly s Američany. Teď jsme svědky obchodní války mezi Spojenými státy a Čínou. Nedomnívám se, že to povede ke skutečné válce s použitím konvenčníc­h zbraňových systémů.

Čína chce být největší a nejsilnějš­í říší ve světě. Jak vojensky, tak ekonomicky. A přesně to dělají. Kam mohou vstoupit, tam vstoupí. Pomáhají Íránu, pomáhají v Afghánistá­nu, snaží se vytvářet vztahy se zeměmi, které bývaly součástí Sovětského svazu a jsou navázány na Rusko. Američané jsou velmi obezřetní. Spojené státy opouštějí náš region, protože se domnívají, že musí všechny své vojenské síly nasměřovat na Dálný východ, aby čelily Číně. Nevím, jak to skončí, teď je ve středu zájmů Dálný východ.

Co to znamená pro Izrael?

Spojené státy budou vždy hlavním spojencem Izraele. Američané nám vždy poskytoval­i nejmoderně­jší zbraňové systémy, což bylo klíčové při obraně státu Izrael. Je to hlavní zdroj našich vojenských schopností. To bude pokračovat, protože Američané nezmizí z Blízkého východu. Stále mají síly v Iráku. Když se něco přihodí, Američané přijdou na pomoc. To je nová americká strategie. Přiletí a zapojí se.

Naším spojencem je však i Čína. To není náš soupeř. Problém je, že Čína má výborné vztahy s Íránem a některými dalšími soupeři Izraele. Velmi silně spolupracu­jí. Do Číny ročně vyvážíme zboží za tři miliardy dolarů, oni nám dodávají za deset miliard. Ale podívejte se na Američany. Američané nás občas žádají, abychom přerušili některé typy spolupráce s Čínou. Ale jejich vzájemný obchod s Čínou je násobně vyšší. Zhruba 900 miliard dolarů ročně. Takže Spojené státy americké na jedné straně žádají po spojencích, aby s Čínou neobchodov­ali, ale samy jsou největšími obchodními partnery Číny. Takže i my budeme pokračovat v obchodních vztazích s Čínou. Zároveň nebudeme Číňanům prodávat vojenské zboží, které by mohlo ohrozit naše zájmy, především vůči Íránu.

Nemůže se Izrael dostat do sporu s Američany kvůli Číně?

To se podle mě nestane. My určitě nechceme poškozovat zájmy Američanů. To byl i případ letadla Falcon, které Izrael vyráběl pro Čínu se souhlasem USA. Američanům se to však najednou znelíbilo, tak jsme to zastavili. Byla z toho krize ve vzájemných vztazích s Čínou, museli jsme zaplatit stovky milionů dolarů na pokutách. Pokud Američané s něčím nebudou souhlasit, zastavíme to. Ale vždy o tom budeme nejprve jednat za zavřenými dveřmi.

Evropa v roce 2015 zažila silnou migrační vlnu. Přišli sem uprchlíci z Blízkého východu i ze střední Asie. Co to znamená pro bezpečnost Židů v Evropě? A zvýšil Mossad či dokonce Šin Bet (další izraelská bezpečnost­ní služba) kvůli tomu své aktivity v Evropě?

To je fenomén, před nímž by se měla mít Evropa na pozoru. Dokud budou Turci držet migrační vlnu na svém území, bude situace v Evropě relativně klidná. Ale platí, že Evropa se stále více islamizuje. Tím myslím, že v Evropě stále vyrůstají nové mešity a lidé, kteří přicházejí z islámských zemí, proudí každý pátek do těchto mešit.

Třeba v Londýně je velká mešita, kde jsem jednou na vlastní oči viděl tisíce muslimů, jak sem přicházejí. Bohužel, mnoho z těchto mešit se stává centrem šíření džihádismu, militantní­ho islámu. Klerikové tam učí věřící nenávidět nevěřící, přičemž nevěřící jsme my všichni ostatní. Je to problém a Evropa by měla tento problém řešit. Je to problém i pro Izrael, protože tito lidé mohou přijet s evropským pasem do Izraele.

Takový případ už tu byl. Libanonský terorista se dostal do Izraele s cizím pasem, ale naštěstí se mu nepodařilo správně odpálit, takže jen přišel o své nohy.

Po útoku na pařížský klub Bataclan jsme viděli spoustu francouzsk­ých Židů žádajících o izraelský pas. Pokud nastane nějaký útok na evropské Židy, může přijít migrační vlna do Izraele. Byl by to pro Izrael problém?

To by určitě problém nebyl. Doufám, že žádný takový útok nebude a nebude sílit ani antisemiti­smus v Evropě. Ale když přijdou do Izraele další lidé z Evropy, přijmeme je jako své bratry a sestry. Pomůžeme jim se v Izraeli usadit.

Vy osobně jste nebyl nadšený z nástupu Donalda Trumpa. Když se teď podíváte zpět, jaký to byl prezident vůči Izraeli?

Pro Izrael to byl skvělý prezident. Velmi nám pomáhal a měl skvělé vztahy s premiérem Netanjahue­m. Skoro všechno, o co jsme požádali, jsme dostali. Dokonce rozhodl o přesunu americké ambasády do Jeruzaléma. Když se však podíváme dopředu, nějaké chyby tam byly. Ne nutně ze strany prezidenta Trumpa, ale spíš ze strany premiéra Netanjahua. Zaprvé, Netanjahu přijel do Ameriky proti vůli amerického prezidenta Obamy a školil Kongres z politiky vůči Íránu. Poprvé v historii byl Kongres rozdělen v názoru na téma týkající se Izraele.

Republikán­i Netanjahua podpořili, demokraté stáli proti Izraeli. To není pro Izrael dobře. My potřebujem­e, aby byla americká politická scéna v takových věcech jednotná. Druhý problém byl v tom, že Netanjahu přesvědčil Trumpa, aby odstoupil od dohody s Íránem. Podívejte se, co se teď děje s Íránem. Íránský jaderný program je na tom dnes mnohem lépe než dřív, dokud dohoda platila. Teď už jsou schopni vyrobit bombu.

Už jste zmínil přesuny ambasád do Jeruzaléma. To je téma i v České republice. Je správné ambasádu přesunout?

Mluvíme o západním Jeruzalémě, což je izraelské území od roku 1945. Takže proč ne? Jeruzalém je hlavní město Izraele, Palestinci, respektive Arabové si na západní Jeruzalém nároky nedělají. Nárokují si jen východní Jeruzalém. Takže ano, přesun je správný krok, ale Arabům se to samozřejmě nelíbí.

USA Saúdům nekladly dost relevantní­ch otázek. Tyto země pojí zvláštní vztahy.

Libanonský terorista se dostal do Izraele s cizím pasem, ale nepodařilo se mu správně odpálit.

 ?? Foto: Tomáš Krist, MAFRA ?? Exšéf Mossadu Dani Jatom šéfoval izraelské tajné službě v letech 1996 až 1998, tedy nedlouho před 11. zářím.
Foto: Tomáš Krist, MAFRA Exšéf Mossadu Dani Jatom šéfoval izraelské tajné službě v letech 1996 až 1998, tedy nedlouho před 11. zářím.
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic