Papež je katolík. Platí to i o Slovensku?

Včera přicestoval na Slovensko papež František a setrvá tam do středy. Jeho návštěva otevřela řadu otázek, od přísnosti covidových opatření až po hloubku katolické víry v zemi.

Když Jan Pavel II. v roce 1995 poprvé navštívil samostatné Slovensko, na letišti v Košicích ho vítalo 350 tisíc poutníků. Očekávalo se, že stejně jich přijde na mši papeže Františka do Šaštína. V úterý však na ni bylo přihlášeno pouze o něco víc než desetina odhadovaného počtu. Čtvrt milionu lidí jako na mši Jana Pavla II. před 18 lety asi také nehrozí. Návštěva papeže má duchovní a symbolický význam, ale i nízký zájem může cosi symbolizovat. Kam se ztratilo nadšení tradičně katolické země s křesťanským premiérem v čele? A je na vině jen strach z pandemie a odpor k očkování, nebo i méně světské důvody?

Na fotbalový zápas Slovenska s Chorvatskem se dostali i fanoušci s negativním testem či s potvrzením o překonání covidu, ale až donedávna platilo, že papeže bez očkování na vlastní oči neuvidí. Ačkoli to premiér Eduard Heger popírá, počítalo se s tím, že František pomůže zvýšit stagnující proočkovanost. Ministr zdravotnictví Vladimír Lengvarský v rozhovoru pro konzervativní deník Postoj v červenci řekl, že očkování je jediná cesta z pandemie a možnost být na papežově mši může být pro lidi motivací. Zároveň tvrdil, že test určitě stačit nebude. Mělo to být jeho poslední slovo. Jak se říká, ministr míní a Pánbůh mění. Prostřednictvím veřejného mínění a lobbingu biskupů.

Přístup pouze pro očkované podporovalo pouze 12 procent Slováků. Stát nedokáže lidi motivovat k očkování. Vládě v souvislosti s pandemií v červenci důvěřovalo necelých 17 procent obyvatel. Mezi neočkovanými měla důvěru bezmála šest procent. Spolehnout se může už jen na vyšší moc. Konference biskupů Slovenska si rychle uvědomila, že je čas na odluku církve od státu, a prohlásila, že přístup pouze pro očkované nevymyslela církev, ale stát. Premiér a ministr se tvářili neoblomně, ale od začátku se dalo čekat, že úřady ustoupí. Na poslední chvíli tak umožnily účast i omezenému počtu otestovaných a těm, kteří covid překonali, zájem to však zřejmě dramaticky nezvýší. Při nastupující třetí vlně a variantě delta je to úspěch. Pro církev a vládu ne.

Biskupové vs. vláda

Mezi konzervativními novináři se objevují názory, že biskupové měli více tlačit na změnu podmínek. Ano, podmínky účasti byly přísné a bohoslužby byly dlouho zakázané. Jindy však stát ustupuje církvi, ne naopak. I v pandemii si vybojovala několik zvýhodnění pro věřící. Během velikonočního lockdownu se zákaz vycházení nevztahoval na „individuální duchovní péči“. A když se opatření v polovině dubna zmírnila, téměř všechny otevřené provozy i školy měly povinnost vyžadovat negativní test. Pro účast na bohoslužbách to však neplatilo.

Biskupové nedoplatili na málo asertivity vůči vládě, ale spíše na nedostatek autority vůči vlastním věřícím. Ještě koncem srpna apoštolským listem vyzvali, aby se osobně setkali s papežem a nutnost registrace přinesli jako oběť za církev. Mnozí věřící se však nezachovali jako biblický Abrahám. Nejen pro nedůvěru v očkování a vládní opatření. Problém s důvěryhodností má i samotná církev. Z průzkumu, který se uskutečnil v roce 2017, vyplynulo, že více než třetina slovenských katolíků si myslí, že biskupové a kněží nereprezentují jejich názory, a téměř polovina se cítí být svou církví opuštěna. Pandemie také změnila návyky věřících a účast na bohoslužbách podle několika duchovních stále není taková jako před ní.

Odpovědnost si tak ponese hlavně Lengvarský. Špatné vztahy s Igorem Matovičem, jehož hnutí OĽaNO ho do funkce nominovalo, má už od kauzy ruské vakcíny Sputnik. Expremiér ho kritizuje za nízkou proočkovanost a neefektivní očkovací kampaň. Vícekrát otevřeně mluvil o jeho výměně a dával mu veřejná ultimáta. Dění kolem návštěvy papeže mu na autoritě nepřidalo, spíše dodalo Matovičovi důvod k dalším útokům. Lengvarskému nemusí pomoci ani to, že je nejdůvěryhodnějším členem vlády.

Františkova favoritka

Naopak politické zásluhy (zejména u sekulární části společnosti) si připíše Zuzana Čaputová, ačkoli návštěva je oficiálně pastorační. Katolický magazín The Tablet tvrdí, že prezidentka udělala na papeže dojem během své návštěvy ve Vatikánu. O tom, že František velmi ocenil pozvání a mezi ním a Čaputovou je dobrá osobní harmonie, je přesvědčen i vatikanista Andrea Gagliarducci. Pro Čaputovou by to byl nejen úspěch, ale i zadostiučinění. V kampani hovořila o zenové meditaci a arcibiskup Ján Orosch před volbami na mši vyhlásil, že podporovat kandidátku za ultraliberální stranu je těžkým hříchem.

Papeže si však zřejmě nezískal pouze její osobní šarm, ale i jejich názorový průnik. Čaputová rovněž klade důraz na soucit s nejslabšími a empatii, změnu klimatu či marginalizované komunity. Ale právě papežovy „liberální“názory mohou být kromě pandemie dalším důvodem, proč jeho návštěva nevyvolala očekávané nadšení. Slováci mají dodnes v živé paměti Jana Pavla II., který, na rozdíl od papeže Františka, pocházel ze stejného kulturního okruhu a díky jeho vztahu k Vysokým Tatrám ho považovali za svého. Není divu, že ve zmíněném průzkumu před čtyřmi lety až 70 procent dotázaných tvrdilo, že jejich myšlení je nejbližší Jan Pavel II. O Františkovi to řekla pouze čtvrtina. Podle květnového průzkumu pro deník Postoj aktuálního papeže pozitivně vnímají až tři čtvrtiny dotázaných, ale jednoznačně kladně pouze necelá třetina. I katoličtí novináři se obávali, aby si návštěvu „neukradli“antivaxeři a odpůrci papeže, protože tyto skupiny se částečně překrývají.

Křesťanští fasádníci

František dostává pro své postoje – k očkování, které označil za akt lásky, k uprchlíkům nebo k homosexuálům – různé nelichotivé přívlastky. Jsou to však jen prázdné nálepky. Mnozí znalci církve se shodují, že je autentickým katolíkem, který odmítá fundamentalismus a ctí křesťanskou sociální nauku. Mnohým to však nestačí. Bývalý předseda parlamentu Andrej Danko prezidentku ostře kritizoval za to, že papeži umožní navštívit romské sídliště Luník IX, protože se obával ostudy. Papež si přitom Luník vybral sám a předtím takto navštívil i ghetto Romů v Rumunsku. Jak říká Gagliardicci, František chce upozorňovat na marginalizované.

Fasádní politické křesťanství však nepěstuje jen Danko. Tradičními křesťanskými hodnotami se na Slovensku zaštiťuje kdekdo, od nominálních sociálních demokratů až po reálné fašisty. Skutečné křesťanství pak může vypadat jako liberalismus. Podle světového průzkumu Pew Research Center bylo Slovensko jedinou zemí, kde měli větší tendenci věřit v Boha voliči levice. Považují ho za nezbytného pro morálku. Pokud papežovo údajné levičáctví věřícím vadí, zřejmě mají nesprávnou představu o levici nebo o morálce. Když je něco tak samozřejmé, že nemá smysl o tom mluvit, v angličtině se ironicky zeptají, zda je papež katolík. Odpověď na otázku, zda jsou Slováci katolíci, nicméně nebude ani po návštěvě papeže Františka zdaleka tak jednoznačná.

Papežovy „liberální“názory mohou být dalším důvodem, proč jeho návštěva nevyvolala očekávané nadšení.