Volební skokan Olaf Scholz
Ze třetího místa do kancléřství? Podceňovaný kandidát je krátce před volbami horkým favoritem
Když před rokem Olaf Scholz oznámil, že bude v nadcházejících parlamentních volbách za sociální demokraty (SPD) kandidovat na kancléře, a že to dokonce myslí vážně, znělo to téměř jako vtip. Socialisté se potáceli na preferencích kolem čtrnácti procent a výhra ve volbách byla v nedohlednu.
Poslední týdny je ale situace přesně opačná a Scholz je se stranou, kterou ani nevede, v předvolebních průzkumech na špici.
Ministr financí, vicekancléř současné vlády a bývalý starosta přístavního Hamburku byl přitom spíše kandidátem z nutnosti. Socialisté postrádají charizmatické osobnosti a Scholz byl jediný, kdo přicházel v úvahu. Výraznou podporu ale tehdy neměl ani v rámci vlastní strany: když socialisté koncem roku 2019 hledali nového předsedu, Scholz neuspěl proti do té doby neznámé, levicově vyhraněné dvojici Saskia Eskenová a Norbert Walter-Borjans.
Scholz přesto zůstává nejznámější tváří strany a v posledních týdnech i největší nadějí, že ji zvedne ode dna bezvýznamnosti, k němuž poslední roky směřovala.
Olaf Scholzomat
Pokud by Němci volili nového kancléře přímo, pak třetina z nich by nyní dala hlas právě 63letému Scholzovi. Předseda vládních křesťanských demokratů (CDU) Armin Laschet, stejně jako kandidátka Zelených Annalena Baerbocková, by v tomto případě měli důvěru jen dvanácti až třinácti procent voličů. Co se týče preferencí stran jako celku, pak by podle posledních průzkumů SPD dostala ve volbách kolem 25 procent hlasů, druhá CDU/CSU zhruba o čtyři procentní body méně a jako třetí by byli Zelení se 16 procenty.
Jsou vysoké preference SPD a jejich kandidáta dané tím, že Scholz udělal méně chyb než jeho političtí konkurenti? Nebo je to spíše důsledek průzkumů, které jej již neprezentují jako outsidera a povzbuzují tak nerozhodnuté voliče přiklonit se na jeho stranu? Jasno v této otázce zatím nemají ani političtí analytici.
Scholz, kterému se pro jeho strnulý výraz a robotické vystupování přezdívá Scholzomat, nyní právě z této své vlastnosti těží. Ve svůj prospěch obrací i přítomnost socialistů ve vládě, což původně velká část strany vnímala jako rozsudek politické smrti. Scholz se ve své kampani aktivně připodobňuje ke stylu končící kancléřky Angely Merkelové: je to věcný byrokrat, který sice může navenek působit poněkud nudně, zároveň se ale vyhýbá problémům a skandálům jako Baerbocková a v menší míře také Laschet. Trvalo to rok, ale nyní krátce před volbami Scholz své slabé místo proměnil ve výhodu.
Scholzovi se dařilo i v nedělní předvolební debatě s předsedou CDU Laschetem a kandidátkou Zelených Baerbockovou. Podle dotazování stanic ARD a ZDF jej dvě pětiny sledujících vnímaly jako nejpřesvědčivějšího. V hojně komentované diskusi si německá média všímala mimo jiné toho, že šlo do velké míry o duel Scholze a Lascheta, v němž Baerbocková občas sekundovala ekologickými tématy. „Každý zákaz je zároveň motivem k inovacím,“uvedla například ohledně představy zákazu spalovacích motorů. „To ukazuje riziko v chápání zelené politiky. Nápady nemají původ v zákazech, ale v jejich pravém opaku, tedy ve svobodě,“napsala k tomu veřejnoprávní stanice Bayerischer Rundfunk.
Laschet pak vyčetl Scholzovi, že jasně neodmítá možnou povolební koalici s postkomunistickou Levicí i to, že jako ministr financí nese odpovědnost za řadu finančních skandálů. „Kdyby v mé vládě pracoval můj ministr financí takto, měli bychom vážný problém,“řekl Laschet.
Scholz se k možnosti koaliční vlády sestavené z SPD, Zelených a postkomunistů, tedy takzvané rudo-rudo-zelené koalici, zatím příliš nevyjadřuje. Uvádí jen, že rozhodnutí je v rukách voličů. Za svou hranici v tomto ohledu považuje jasnou podporu Severoatlantické aliance, k níž se naopak Levice staví odmítavě.