K dopisu vládě mě vedla frustrace
Za lockdownu vystoupil Pavel Šporcl na obranu své branže. Teď už hraje živě, ale chce dál prosazovat jiný pohled na kulturu.
Ovíkendu zahájil houslista Pavel Šporcl turné po českých městech k vydání nového alba Paganiniana. Potrvá až do konce října.
CD, jež vydal label Hänssler Classic, uvádíte jako Mount Everest houslového repertoáru. Proč?
Koncipoval jsem ho jako poctu sólovým houslím v technicky nejoslnivějších a nejtěžších skladbách. Vždy mě velmi fascinovala postava Paganiniho. Byl to největší virtuos historie, který inspiroval mnoho skladatelů a houslistů k jejich hře i dílům. Některá z nich jsem vybral – třeba moderní skladatel Alfred Schnittke líčí Paganiniho život i jeho boj s ďáblem.
Nahrávka vznikala za lockdownu. Přinesl vám i něco dalšího pozitivního?
Jsem činorodý člověk a nikdy nezahálím.Tehdy jsem například jako první začal regulérně streamovat své koncerty, pustil jsem posluchače do svého soukromí a odvysílal sedmnáct celovečerních Koncertů z obýváku. Také jsem napsal knihu Můj život (nejen) s houslemi. Nabídku na její vydání jsem dostal už před lety, tenkrát jsem necítil, že je vhodná doba. Ale čas pokročil, a když jsem byl znovu osloven, společně s mým kamarádem Václavem Žmolíkem jsme knihu napsali. Považuji ji za jakýsi návod, jak si splnit životní sny, jak za nimi jít, co je nutné obětovat.
Před časem jste se dostal do kontroverze s ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem, poslal jste i otevřený dopis vládě. Jaký z toho máte s odstupem pocit?
K napsání dopisu mě vedla frustrace ze stavu věcí kolem nás, fakt, že se v tichosti seškrtaly hodiny hudební výchovy na 2. stupni ZŠ, a „ticho po pěšině“, které v oblasti kultury nastalo. Kromě zákazu činnosti o nás nikdo nemluvil, morálně nás nepodpořil. Od kolegů z branže jsem věděl, jak neúnosná situace je, jak hudebníci prodávají nástroje, rozvážejí jídlo, pracují za pokladnou. A řekl jsem si, že na to poukážu a zkusím to změnit. Můj dopis měl obrovskou odezvu nejen od umělců, ale i od jiných lidí. Vytvořil jsem tým odborníků z oblasti kultury a zahájili jsme sérii jednání s ministryní financí, ministrem zdravotnictví, hlavní hygieničkou a dalšími, které vedlo ke znovuotevření kultury a nastavení jasných pravidel, která do té doby nebyla. Považuji to za svůj obrovský úspěch.
Nemáte obavy, že kvůli obrovskému státnímu deficitu to s kulturou bude ještě horší?
Je potřeba na politiky neustále tlačit. Ale nejen na ně. Dokud se nezmění pohled na kulturu a její nezbytnost pro celou společnost, moc se nestane. Nemáme zákon o kultuře, status umělce a mnoho dalších potřebných věcí pro dobré fungování. Kultura je důležitá nejen z duchovního hlediska, ale i pro státní pokladnu, vždyť vytváří více než dvě procenta HDP, zaměstnává obrovské množství lidí! Nemluvě o prestiži, kterou čeští umělci nejen v zahraničí vytvářejí.
Co si klade za cíl Česká asociace nezávislých hudebníků klasiky a jazzu, jejímž jste se stal prezidentem?
V době lockdownu se ukázalo, že nejvíce ohroženými umělci jsou ti na volné noze. Neměli žádné zastání, organizaci, která by bojovala za jejich zájmy. V tomto případě o holé přežití. Rád bych to změnil, a proto jsem asociaci založil. Můj cíl je stmelit dohromady individuality a umělce, hovořit s politiky, spolupřipravovat zákony, vytvářet lepší podmínky pro práci. Chtěl bych se spojit i s ostatními asociacemi z jiných oblastí kultury, abychom společně ukázali, že kultura má obrovskou sílu a že je jednotná. To by byl pro nás ten nejlepší výstup z celé pandemie.
Nemáme zákon o kultuře, status umělce a mnoho dalších věcí. Pavel Šporcl houslista