Bohatí. A také už úspěšní

První zlatý hattrick v novém tisíciletí? Jan Peterek vypráví o Třinci, extralize i jejím uzavření

Má bilanci, kterou se nemůže pochlubit žádný hokejový funkcionář v zemi. „Když jsem začínal, vedení počítalo s rizikem, že nám dočasně klesne výkonnost,“přizná Jan Peterek. Nic takového v Třinci nenastalo. Naopak. Po Peterkově příchodu Oceláři už třikrát doputovali do extraligového finále. Po stříbru a dvou titulech rozjeli další cestu za medailí. Dnes hostí Litvínov a třinecký sportovní ředitel vypráví, jak se bohatý klub proměnil. Mluví o motivování hráčů, vytváření smluv nebo názoru na uzavření extraligy. Nejprve ale o plánech na zlatý hattrick. „To slýchám zleva zprava,“prohodí Peterek.

Vážně?

Třeba jsme nedávno letěli na zápasy Ligy mistrů a ve frontě u pasové kontroly stál za mnou fanoušek, který mi s jistotou říká: „Tak titul dáte, ne? Letos to musí být jasné.“Já to ale beru jinak než většina lidí.

O zlatu nechcete slyšet?

Vůbec! Dosvědčí vám to kolega a výkonný ředitel Marek Chmiel. Když se třeba v předstihu dělá marketingová příprava na play off, přede mnou o tom nikdo raději nemluví. Je to tabu. Jako hráč jsem byl zvyklý brát vše třetinu po třetině, zápas po zápase. A stejně to mám i teď.

Na co vábíte posily?

Na podmínky. Krásná moderní hala, zázemí, servis. Máme posilovnu, která asi nemá v Evropě obdoby. Regenerační linka na top úrovni včetně bazénu. Všichni vidí, že tým má ambice a výborného trenéra. Pomáhá Liga mistrů, hráči se mohou ukázat v Evropě. Jsou to puzzle, které si poskládáte dohromady. A samozřejmě do toho zahrnuji i platové podmínky.

Nejlepší v extralize?

To se mi těžko posuzuje, ale určitě patříme do první pětky.

V tvorbách smluv se ale vymykáte, že?

Je to hodně individuální, ale snažíme se hráče motivovat odměnami za úspěšnou sezonu. Hráč si může vydělat částku, která se skládá ze základního ohodnocení, odměn za vyhraná utkání a především bonusů za play off.

Kolik si může hokejista v Třinci přilepšit na prémiích?

Záleží hráč od hráče. Motivační složka zhruba dělá od 25 do 50 procent z cílové částky. Vidíte, že některý hráč potřebuje mít trochu větší motivaci. Anebo máte naopak takové blázny, kteří by nepotřebovali žádný bonus a všechno odmakají naplno.

Kdo by nepotřeboval finanční pobídky?

Na první dobrou mě napadá Petr Vrána, David Musil, Martin Růžička, Tomáš Marcinko nebo Miloš Roman. Těch hráčů je ale víc.

Jak to vlastně chodí? S trenérem Varaďou si sednete a rozebíráte: Tenhle kluk potřebuje popostrčit?

Smlouvy většinou vytvářím já. Zároveň musím zohledňovat, abychom se vešli do rozpočtu. Stává se, že když může hráč jít do Třince, automaticky má vyšší nároky. S tím je někdy problém. Částka často přesahuje jeho hodnotu a záleží už pak na licitování s hráči a agenty, abychom se dohodli.

Jsou v extralize zvykem kontrakty s výraznými bonusy?

Dříve ano. Poslední roky se od nich trochu odstoupilo, ale co slýchám, motivační prvky se do smluv zase vracejí. Jednu dobu fungovalo, že se vyplácely jenom základy, v čemž jsme byli zpočátku docela bití.

Proč?

Agent říkal, že chce celou částku jako základ. Argumentoval jsem tím, že hráč vše dostane, jen to má sestavené z více složek. Moc na to někteří neslyšeli, ale alespoň to byl pro nás první varovný signál. Hráč tím něco ukáže. A ví, že musí něco ukázat, aby dostal, co má.

Třinec by se zase měl ukazovat na špici extraligy.

Je to obrovská zodpovědnost. Je až nečekané, kam jsme se dostali. Když jsem dostal důvěru od našeho prezidenta Jána Modera a viceprezidenta Jana Czudka, nastínil jsem jim filozofii. Nechtěl jsem, abychom měli vizitku jen nejbohatšího klubu, který si může dovolit cokoliv. Nechtěl jsem, abychom byli Galácticos. Dohodli jsme se na nižším rozpočtu a chtěl jsem jít trošku jiným směrem. Zapojit více našich hráčů a mít jich v týmu co nejvíc. Vedení s tím souhlasilo i s rizikem poklesu výkonnosti.

Jaký význam má kouč Varaďa?

Bylo prioritou najít k filozofii trenéra, který ji přijme za svoji. Nebylo to snadné, protože každý trenér chce být hned úspěšný. Venca Varaďa byl ale moje první volba, udělal tady titul s juniorkou. Prošel naší organizací jako hráč i jako asistent u áčka.

Jaký je mimo střídačku?

Je velká Vencova zásluha, že nejsme jen bohatý, ale i úspěšný klub. Pro nás je jednodušší, že si áčko ošéfuje. Je náročný trenér, snaží se být poctivý, a i když hráče ždíme, oni mu to vracejí.

Ždíme i vedení?

(usměje se) Je náročný na všechny! Věděl jsem, že to s ním bude těžké. Funguje to ale i v jiných klubech. Hlavní trenér stojí na střídačce, je nejvíc vidět, a proto vznáší požadavky. Důležitá je komunikace. Snad žádný manažer nepřivede do kabiny hráče, kterého by hlavní trenér nechtěl. Vždy si vše odsouhlasíme.

Věříte, že Varaďa dodrží nevšední kontrakt, který mu vyprší až na jaře 2027?

Ano, snad neuteče do KHL nebo NHL. I když bych mu Ameriku přál, doufám, že to nebude moc brzo. Ve smlouvě má specifikované podmínky o možném odchodu. Muselo by to být úrovní o kus výš.

Jaká bude letos extraliga, když se do ní vrací přímý sestup s baráží?

Bude to sezona, v níž každý bude chtít vyhrávat. Už loni jsme nezažili zápas, který by nám soupeř daroval a po kterém bychom si řekli: Jo, to bylo snadné! Jsem trošku jiného názoru než ostatní. Nemyslím si, že se musí za každou cenu sestupovat. Vždyť existuje spousta zajímavých soutěží bez sestupů.

Z Třince už chvíli zaznívá, že by vám úplně nevadila uzavřená extraliga.

Ale pozor! I v klubu na to máme rozdílné názory, teď to berte jako můj osobní pohled. Stojím si za tím, že se dá udělat extraliga jako atraktivní produkt i bez hrozby sestupu.

Rozvedete to?

Třeba minulou covidovou sezonu všichni bojovali a chtěli do play off. Diváky baví sledovat ty, co vítězí. To je motivace. Funguje to v NHL, NBA, KHL nebo finské lize. Vyhrát je krásný pocit. Někteří argumentují, že zápasy o záchranu byly drama.

Jenže hráči v průzkumu přiznali, že potřebují bič a hrozbu sestupu. Zní také slova o pohodlnosti a české mentalitě.

Ale to je podle mě mýtus! Spousta lidí o nás říká, že jsme leniví, ale já se v Česku setkal i s jinou mentalitou. Znám spoustu příkladů workoholiků, vědců nebo sportovců, kteří to potvrzují. Je přirozené, že i jinde ve světě najdete určité vyčuránky. Nebudu se ani přít, že Finové a Švédové mají trošku jinou mentalitu. V globálu jsou Češi dobří lidé.

Myslíte?

Poznáte to, když se někdo dostane do potíží jako při tornádu na jižní Moravě. Lidé pomáhají i při jiných charitách nebo při různých sbírkách pro handicapované. A myslím, že se tohle přenáší i do sportu.

Jak?

Když ho děláte, chcete přirozeně vyhrát. Myslíte, že Češi nechtějí vyhrát? Že jim to je jedno? Podívejte se na první ligu, která se načas uzavřela. Zaznívalo, že některé kluby budou šetřit a nasadí jen mladé. Nakonec jich tam nastupovalo snad ještě méně. A proč? Každý manažer má zodpovědnost za klub vůči fanouškům a sponzorům. Když se na to vykašle, za chvíli nebudou chodit na stadion lidi, hokej přestane zajímat sponzory. Proto je přirozené, že chcete vyhrávat.

Rozumím.

Když vám to v sezoně nepůjde nebo něco nevyjde, s uzavřenou soutěží máte prostor na přestavbu. Pokud vám ale hrozí sestup, sháníte i hráče, které byste v životě nikdy nenajali. Dovolíte nákup průměrných hráčů za obrovské peníze i za cenu nenapravitelného zadlužení. Děláte to jen proto, abyste udrželi soutěž! A mezitím vlastní mladé odchovance, kteří potřebují čas, odsunete na další kolej. Za mě je to nešťastné.

Nechtěl jsem, abychom byli Galácticos. Dohodli jsme se na nižším rozpočtu.