Jak Heinrich Böll mířil na Kafku, ale minul

Spisovatele Heinricha Bölla si zdejší čtenář spojí nejspíše s prózami Skupinový snímek s dámou nebo Ztracená čest Kateřiny Blumové. A pak taky s Nobelovou cenou za literaturu, kterou Böll převzal ve dvaasedmdesátém roce.

Ale je tu ještě další věc, jíž má německý romanopisec – autor řady rozhlasových her a esejista, dost neslitovný kritik vývojových proměn Německa po druhé válce – blízko k českým zemím. Referuje o tom právě vydaná kniha Tank mířil na Kafku, kterou z Böllovy pozůstalosti sestavil jeho mladší syn René.

Kniha má za středobod šest dní, které značně otřásly Böllovým světem: dvacátý až pětadvacátý srpen 1968. Otec i syn byli tehdy v Praze.

Dramatické chvíle

Československý svaz spisovatelů totiž spisovatele pozval, aby přijel a přesvědčil se na vlastní oči, jak skvěle běží obrodný proces, jak se daří socialismu s lidskou tváří a jakou by případně mohl být inspirací pro cizinu. Den po příjezdu však spadla klec: republiku obsadilo víc než půl milionu vojáků zemí Varšavské smlouvy. Nadějné pražské jaro brutálně přervala beznaděj pozdního léta – a nadcházejícího normalizačního dvacetiletí.

Böll o tom všem referuje velmi stručně: na pětadvaceti stránkách bezprostředně pořízených zápisků plus v publicistickém textu zhruba stejného rozsahu, sepsaném s odstupem několika týdnů. Zatímco zápisky jsou zkratkovité, trhané, plné nervózních škrtanců a zámlk, napěchované dramatem chvíle, studie je už poměrně střízlivou, jasně psanou reflexí jedné promarněné šance. Ovšem nuceně promarněné šance. Böll byl sice tehdy v Praze privilegovaný cizinec, ale zároveň jasně cenil národní soudržnost a odsuzoval „demonstraci absurdní hlouposti“okupantů, zfanatizovaných i vyjukaných zároveň.

Jenom opakování

A zbytek knihy, dalších víc než sto padesát stránek? To jsou spíš doplňky: vysvětlivky, komentáře a studie druhých, rozhovory s Heinrichem Böllem pro různá média, fotografie a průvodní text syna Reného. Společný jmenovatel je pak dvojí: značné motivické opakování a jistá informační omšelost. Sekundární texty totiž nesdělují nic nového, spíš připomínají: jak důležité bylo angažmá některých spisovatelů (Vaculík) a některých politiků (Dubček), jak najednou Hus inspiroval více než Hašek nebo jak kreativně si národ počínal v různých výsměšných heslech namířených proti okupantům.

Titulní Tank samozřejmě nemířil na Franze Kafku, ten byl tehdy už více než čtyři dekády po smrti. Mířil na jeho rodný dům kousek od Staroměstského náměstí. Ostatně i to slavné jméno v názvu potvrzuje, že v Böllově bibliografii jde spíš o věc podružnou. Takovou, která mohla vyjít – ale také nemusela.

Tank mířil na Kafku Heinrich Böll a syn