Povolení lézt se nestihlo vyřídit, říká horolezec
České horolezce v Pákistánu se podařilo zachránit. Vyvázli jen s omrzlinami
Trojice horolezců uvězněných na pákistánské hoře Rakapoši je zachráněna. Včera v ranních hodinách vyzvedl Jakuba Vlčka, Petra Macka a Vadžídulláha Nagrího vrtulník pákistánské armády. Šéf výpravy Jakub Vlček jen pár hodin po záchraně popsal, co se na hoře dělo, a vyjádřil se i k aktuálnímu zjištění MF DNES, že pojišťovna jejich záchranu nezaplatí.
Jak jste na tom?
Mám omrzlý malíček na ruce, jsem zesláblý a unavený, zhubl jsem tam 15 kilo. Kamarád Petr je úplně v pořádku, náš pákistánský parťák Nagrí je na tom hůř, má omrzlé nohy, navíc trpěl výškovou nemocí a už to s ním bylo fakt špatné.
Teď jste v nemocnici?
Ano, jsme v městečku Gilgit, absolvujeme tu zdravotní prohlídky, kyslíkovou terapii, měření tlaku a kontrolu všech omrzlin.
Proč se vůbec vaše výprava dolů z hory zdržela?
Sestup probíhal dobře, ale náš pákistánský kolega byl moc pomalý. Není tolik zdatný a už v tu chvíli měl výškovou nemoc. My se rozhodli pro něj vrátit, což nám vzalo čas a počasí se pak zhoršilo. Museli jsme s ním přečkat noc ve vaku ve výšce 7 300 metrů. Do stanů jsme se dostali až den poté. To už cestu dolů úplně znemožnilo počasí – mráz, mlha, vítr a lavinové pole.
Takže jste tam zůstali kvůli kamarádovi?
Ano, v době kdy jsme se dostali do stanu ve výšce 6 900 metrů, už Nagrí nemohl chodit, měl omrzliny. Celé noci jsem jeho nohy měl u sebe na prsou a v podpaží a zahříval je svým teplem, aby nepřišel o prsty. Pak jsme ho spouštěli dolů na lanech, šlo to pomalu. Počasí se však nezlepšovalo, tak jsme si zavolali pomoc.
Strávili jste na sestupu pět dnů a nocí. Co jste tam dělali?
Nedá se tam dělat nic. Celý den sedíte ve stanu, tavíte sníh a sbíráte síly na to, až se vyčasí, abyste sešli dolů. Člověk tam ani nemá hlad. Třebaže jídla bylo dost, dávali jsme si jednu porci ve třech. Plynu bylo dost, ale sirky už přestávaly fungovat.
Myslím, že bychom tam vydrželi maximálně ještě dva další dny. Nagrí už začínal být vlivem výškové nemoci mimo, zmatený a malátný.
Mluvili jsme s pojišťovnou UNIQA, která údajně vaši záchrannou akci nezaplatí. Hora Rakapoši je v oblasti, která je pro cestování nevhodná. Dokonce se uvádí výslovně jako zakázaná, jak nám v pojišťovně sdělili. Tam prý cestovní pojištění neplatí.
O tom nic netuším. Nevím, proč by byla hora nebezpečná. Samozřejmě, zatím se nespoléhám na nic, ale věřím, že záchranu zaplatí. Naše pojistka byla nastavená na nejvyšší plnění. Nenapadlo mě se něčeho takového obávat.
Důvodem neplnění je prý i to, že jste tam lezli bez povolení?
To jsou nějaké blbosti. My měli povolení od července, ale protože jsme měnili agenturu, tak se muselo žádat o povolení znovu. To bylo z důvodu nespokojenosti s tou starou agenturou, která nám pak házela klacky pod nohy, blokovali to. Povolení bylo rozjednané, jen se nestihlo dovyřídit. A my jít museli. Okno pro výstup na vrchol bylo sotva deset dní a čekat třeba měsíc na vyřízení by znamenalo, že bychom ho už ani nepotřebovali. Měli by nám to Pákistánci uznat.
Co bude teď?
Ještě musíme v našem základním táboře vyzvednout naše věci, já tu pořád chodím v 25stupňovém vedru v horolezeckém oblečení. Pak poletíme domů.