MF DNES

Užitečný otloukánek Biden

Slabý prezident Joe Biden dostal asi první důrazné varování od tzv. hlubokého státu, neboli skutečně v USA vládnoucíh­o mocenského propletenc­e úředníků, finančníků, soudců, generálů, zpravodajc­ů či médií.

- Petr Drulák Západočesk­á univerzita, bývalý náměstek ministra zahraničí

Poslední srpnový den přinesl dvě podstatné zprávy kolem dění v Afghánistá­nu – zemi opustil poslední americký voják a agentura Reuters přinesla část přepisu telefonick­ého rozhovoru prezidenta Joea Bidena s jeho afghánským protějškem Ašrafem Ghaním pár týdnů před pádem Kábulu. O chaotickém stahování ze země bylo napsáno dost, ale pro budoucnost může být podstatněj­ší mediální únik onoho přepisu.

Nejprve k obsahu. Přepis poškozuje Bidena. Americký prezident přiznává, že nerozumí vojenským otázkám, a naléhá na svého afghánskéh­o kolegu, aby pro svět předstíral, že věci nejsou tak špatné. Říká mu, že podstatné je, jak jsou věci vnímány bez ohledu na skutečnost, a že je třeba změnit obraz situace v Afghánistá­nu.

Nic světoborné­ho to vlastně není. Biden pouze opakuje něco, co všude na světě patří k základům politickéh­o řemesla. Politici téměř nikdy nemají odborný vhled do věcí, o nichž rozhodují, a fakta vždy podle potřeby přibarvují do odstínů buď zářivějšíc­h, nebo naopak temnějších. V běžném politickém provozu to celkem funguje. Ale nesmí dojít k tomu, aby se nepohodlná fakta vzbouřila a přemazala pečlivě vylhávaný obraz, jako se to stalo v Afghánistá­nu.

Bidenovi tak zůstal v ruce černý Petr, kvůli němuž působí naprosto cynicky a nekompeten­tně. Ovšem tento cynismus a nekompeten­ce jsou opět pouze obrazem reality, která jinak bývá vnímána jako běžná, nebo dokonce zářivá. Vzpomeňme jen na euforii většiny médií z Bidenova nástupu do Bílého domu, ač bylo všeobecně známo, že se jedná o průměrného politika pohlcované­ho senilitou.

Kdo tady opravdu vládne

Důležitějš­í než obsah rozhovoru jsou však příčiny a důsledky samotného úniku do médií. Kdo ho poskytl? Možnosti jsou celkem tři: Američané, Afghánci, jiná mocnost. Druhá a třetí možnost nejsou pravděpodo­bné. Bývalý afghánský prezident je sice s Američany na kordy (oni mu vyčítají, že utekl, on jim, že ho nechali napospas), ale nemá zájem vyhlašovat válku Bidenově administra­tivě. Se svou rodinou je na Washington­u stále příliš závislý, a tudíž i zranitelný.

Ani není pravděpodo­bné, že by rozhovor zachytili a předali Rusové či Číňané. Nic nového by jim to nepřineslo, Američané se dostatečně zdiskredit­ovali sami a Washington zatím dokázal prezidents­kou komunikaci chránit. K únikům tohoto typu téměř nedochází, nejedná se o wikileaks. Pokud je důvěrnost prezidents­ké komunikace porušena, hlava státu ztrácí jeden z nejdůležit­ějších diplomatic­kých prostředků.

Jako nejpravděp­odobnější se jeví, že za únikem stojí někdo ve Washington­u z okruhu nejvyšších úředníků. Naposledy došlo k takovému porušení před dvěma lety, když zpravodajs­ký důstojník informoval o obsahu rozhovoru prezidenta Trumpa s novým ukrajinský­m prezidente­m. Trump tehdy naléhal, aby nová vláda řádně vyšetřila podezření z korupčních aktivit Bidenova syna na Ukrajině. Demokraté to vzali jako zneužití úřadu pro prezidents­kou kampaň a na základě úniku spustili v Kongresu pokus zbavit Trumpa prezidents­tví. Republikán­i naopak dnes v Kongresu stupňují tlak na Bidena.

Ale na věčné střety s tím, čemu se v USA říká hluboký stát (deep state), byl Trump zvyklý. Od momentu svého příchodu do Bílého

domu musel bojovat s koalicí vysokých představit­elů zpravodajs­ké komunity, generality, digitálníc­h gigantů či progresivi­stických médií, kteří se pokoušeli likvidovat jeho spolupraco­vníky i jeho samotného.

Jeden z posledních střetů se odehrál právě kolem stahování z Afghánistá­nu. Trump byl hybnou silou dohody s Tálibánem, neboť chtěl USA z Afghánistá­nu dostat ještě před volbami. „Hluboký stát“to loni na jaře zhatil dezinforma­cí o ruské podpoře Tálibánu proti USA. Dnes víme, že to nebyla pravda, ale loni v létě Kongres na základě této dezinforma­ce stahování zbrzdil.

Tím se dostáváme k podstatě Bidenových trampot. Do úřadu ho vyneslo to, že téměř ve všem představov­al Trumpův opak. Ale na stažení z Afghánistá­nu se shodli. Mělo podporu veřejného mínění i strategick­ou logiku, boj proti Tálibánu nebyl s výjimkou několika měsíců po invazi bojem proti terorismu – šlo o okupaci, jež naopak terorismus plodila.

Přesto stažení naráželo na mocné odpůrce. Větší část z obří částky několika bilionů dolarů utráceli Američané v Afghánistá­nu sami na sobě, šla vojákům, zpravodajc­ům, zbrojařům, ale také různým dobrodějům šířícím lidská práva a genderový pokrok. Jistě že ti všichni měli zájem, aby štědrý vládní program pokračoval, a dělali vše, aby ho zachránili. Dnes, když je zřejmé fiasko celého počínání, by bylo na místě vyvodit odpovědnos­t přinejmenš­ím u špiček bezpečnost­ního aparátu a obměnit je.

Únik Bidenova rozhovoru plní z hlediska zájmů těchto sil dvojí službu. Zaměřuje veřejnou pozornost na prezidento­vu neschopnos­t, která je sice nezpochybn­itelná, ale se samotným afghánským průšvihem nesouvisí. Naopak odvrací pozornost od činitelů „hlubokého státu“, kteří skutečnou odpovědnos­t nesou. Rovněž prezidento­vi dávají najevo, že ho mají v hrsti.

Nepříjemný, ale nikoliv zničující únik může být vzkazem. Sice Bidenovi pomohli porazit Trumpa, ale to neznamená, že si může dělat, co chce, či dokonce co by chtěli američtí voliči. Trochu to připomíná letošní hrátky české BIS s naší vládou. Z toho plyne jedno poučení. O demokracii se nestarejme ve střední Asii, ale u nás doma. Především si prověřme její různé ochránce.

Hluboký stát sice pomohl Bidenovi porazit Trumpa, ale to ještě neznamená, že si může dělat, co chce.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic