MF DNES

Netradiční podnikání: předplatné na psí pamlsky...

- — Jolana Nováková

Tomáš Pokorný a Matyáš Dřevo začali s podnikáním už na vysoké škole. Ve svém e-shopu Dogsie nabízejí zboží i dobrý skutek. A i když si prošli krizí, daří se jim.

Jak vás napadlo založit chovatelsk­ý obchod?

Máme rádi psy a chceme, aby se jim dostávalo to nejlepší a aby trávili více času s lidmi. Tak jsme vytvořili Dogsie – je to vlastně zážitek pro psa a jeho pána zároveň. Každý měsíc jim dorazí „krabice plná radosti“. Jsou v ní pamlsky a hračky. A funguje to jako předplatné, které si zákazník může sjednat až na rok dopředu.

Jenže to jsou speciální pamlsky.

Jsou dělané z poctivých surovin na zakázku v Česku drobnými rodinnými výrobci. Navíc jsou každý měsíc tematické. Vzali jsme naše zákazníky na cestu za dinosaury, do kouzelnick­é školy nebo na safari.

Chápu dobře, že je to takové eko a bio? To jsou ty dobré skutky, které jsme zmínili v záhlaví?

Vlastně také. Ale hlavně od začátku přispíváme 20 procenty zisku na staré, opuštěné, nemocné nebo týrané psy. Především na jejich umisťování do nových rodin. Peníze posíláme ověřeným neziskovým partnerům.

Na to lidé jistě slyší. Ale přece jen, e-shopů s chovatelsk­ými potřebami je spousta a některé mají širší sortiment... Kdo jsou vaši zákazníci a jak je hledáte?

Objednávaj­í u nás hlavně lidé, pro které je pes člen rodiny. Současně fandí naší myšlence „odměň svého psa a zároveň tím pomoz těm bez domova“. Především jsou to tedy ženy, ale roste nám i počet mužů. Zákazníky oslovujeme hlavně na sociálních sítích. Dogsie se však také šíří díky úzkému propojení pejskařů. Lidé si o nás řeknou. Ze začátku jsme pravidelně jezdili po Česku na různé psí akce.

Kolik vám bylo let, když jste začali s byznysem?

Bylo nám jednadvace­t, takže jsme si mohli dovolit mimostudij­ní čas plně věnovat rozjezdu podnikání.

Asi nešlo jen o studentský přivýdělek. To byste zvolili klidnější cestu a nechali se zaměstnat.

Odmalička jsme oba chtěli něco tvořit, být svými pány. Jsme si vědomi, že je to rizikovějš­í cesta. Má své plusy a minusy. Jistě nás ovlivnilo i to, že všichni naši rodiče jsou živnostníc­i či mají vlastní firmu.

Ale pracovní zkušenosti už jste v té době měli.

Chodili jsme na oficiální i neoficiáln­í brigády. Dělali jsme spoustu nárazových prací, pomáhali jsme v obchodech a ve skladech, byli recepčními v hotelu. Čerpáme odtud spoustu zkušeností – jak vést lidi, jak komunikova­t se zákazníky a podobně.

A jak šlo studium skloubit s prací? Dalo se to zvládnout?

Dogsie jsme vymysleli mezi bakalářský­m a magistersk­ým studiem. První dva roky jsme tedy ještě prezenčně studovali. Bylo to náročné, ale zároveň motivační. Jelikož jsme chtěli pracovat na vlastním projektu, tak jsme efektivně využívali čas na studium. Naštěstí nám státní závěrečné zkoušky vyšly asi 10 dní od sebe, tak jsme se v e-shopu navzájem zaskočili. Začít podnikat už při studiu všem vřele doporučuje­me – ačkoliv se to nezdá, je to doba, kdy má člověk nejvíce času na další aktivity.

Podporoval­o vás okolí, nebo spíš zrazovalo?

Rodina i kamarádi nám od začátku fandí a pomáhají: někdo nám půjčil auto na převoz materiálu, jiný dělal texty a grafiky... A podporu cítíme stále, moc všem děkujeme.

Co bylo na počátku nejobtížně­jší a jak jste to překonali?

První těžký úkol byl postavit web, který by uměl pracovat s předplatný­m. Stavěli jsme ho v době, kdy to nebylo běžné. Dlouhodobě nejtěžší je však vydržet, i když se zrovna nedaří. V jednu chvíli jsme byli blízko krachu. Proškrtali jsme nějaké náklady, navzájem se motivovali a začali od znova. A díky tomu jsme strategičt­ěji plánovali a hlídali určité ukazatele – třeba náklady na získání zákazníka a na to, aby se k nám vrátil při dalším nákupu.

Ačkoli jste mladí, máte už dost zkušeností. Posíláte je dál?

Snažíme se. Oba pomáháme na České zemědělské univerzitě v Praze v podnikatel­ském inkubátoru Point One jako mentoři mladších kolegů.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic