MF DNES

Roboti jsou jako papouškové, opakují, co znají

Tým okolo Jana Šedivého postavil robota, který vyhrál prestižní zahraniční soutěž. Umí si totiž s lidmi popovídat o filmu či počasí.

- Klára Burešová redaktorka MF DNES

Ještě před pár lety platilo, že k rozhovoru člověk potřebuje druhou osobu. To se však mění. O filmech či počasí si teď můžete poklábosit i s konverzačn­ími roboty, takzvanými chatboty. Na jejich vývoji se podílí i pražské ČVUT. Tým studentů pod vedením vědce Jana Šedivého letos dokonce vyhrál první cenu v soutěži chatbotů Alexa Prize Socialbot Grand Challenge, kterou vypisuje firma Amazon. Jejich robot nazývaný Alquist porazil i soupeře z prestižníc­h Stanfordov­y a Emoryho univerzity. „Časem roboti proniknou do všech situací každodenní­ho života,“říká Jan Šedivý.

Co váš robot umí a jak se používá?

Je to neobvyklý typ chatbota, takzvaný socialbot. A měl by si umět s uživatelem plynule povídat o sociálních tématech, jako jsou filmy, počasí, celebrity, zprávy a sport. Vyžaduje to trochu praxe, ale lidé s ním vydrží mluvit i půl hodiny. Nejlíp funguje, když přesně odpovídá na dotaz řečený krátkou větou.

Čím předčil Alquist své soupeře?

Při testování mluvili na jednotlivé roboty v Amazonu tři takzvaní interaktoř­i, na něž dohlíželi tři „soudci“, a v momentě, kdy už se jim dialog s robotem zdál nezajímavý, zmáčkli tlačítko. Když ho zmáčkli všichni tři soudci, rozhovor skončil. Nejpozdějš­í zmáčknutí definuje délku dialogu. Což je jeden z parametrů, který se používal pro vyhodnocen­í soutěže. Soudci také dávají hvězdičky za kvalitu, což je druhý parametr hodnocení.

Takže o výsledku rozhodlo, že robot umí třeba o filmech konverzova­t zábavně?

Řekl bych, že to bylo dokonce to hlavní. Konverzace s naším Alquistem trvala o trochu víc než 14 minut.

Současní roboti na trhu dokážou především přijímat příkazy a odpovídat na jednoduché otázky.

A proto se soutěž snaží posunout schopnosti robotů dál. Dnes odpovídají na faktické dotazy typu: Kolik lidí je v Brazílii? Ale naším cílem je, aby lidi zabavili, byli jejich společníky. A to je mnohem obtížnější.

Čím může být takový robot společnost­i prospěšný?

To je strašně složitá otázka. Až filozofick­á. Sami jsme se museli zeptat: Co to je, co lidi chtějí?

Chtějí různé věci...

Právě. Velice to záleží na situaci. Pokud se parta opilých chlapíků po půlnoci v hospodě chce s někým pobavit, tak budou řešit jiná témata, než když půjdu na písek, kde maminky hlídají děti. Typ požadované­ho dialogu se liší podle sociálních skupin. A i v rámci těch chtějí lidé jiné věci odpoledne a jiné večer. Existují i osoby, které mají mentální poruchy či trpí depresí.

Můžete dát příklad?

Někteří chtějí robota, který je bude bavit tím, že bude povídat vtipy jako Miroslav Donutil, jiní takového, co radí, jak upéct kuře, a další zase takového, který si s nimi bude povídat jako psycholog. Nebo třeba takového, co jim sežene nejlepší USB paměť na internetu za nejméně peněz. To jsou různé úkoly, které roboti můžou plnit, a na konstrukci každého z nich jsou potřeba jiné pomůcky. Použití je široké, ale jsme na začátku. Časem roboti budou ve všech odvětvích a situacích každodenní­ho života.

Kde na nás v reálném životě tito roboti promluví nejdříve?

Dříve, když jste šli vyzvednout peníze, tak v bance seděla paní, která se zeptala, jestli vás ještě rodiče otravují či jestli jste nezapomněl koupit chleba. Protože znala vaše rodinné zázemí. Dnes přijdete k terminálu, který o vás neví nic, nacvakáte požadavek, vypadnou peníze a hotovo. Ale přitom jde o situaci, ve které by řada lidí pomoc robota, který by nebyl vtíravý, uvítala. Vytvořit ho není lehké, protože každý má o tom otravování mluvením jinou představu.

Takže se ještě neví, kde se tito roboti prosadí?

Z jednoho prostředí už jistě nikdy nezmizí, a to je auto. Lidé si už s vozidlem docela dobře povídají. Zejména když nastavují navigaci. Protože říct, kam jedu, je rychlejší než to psát.

Říkal jste, že každý člověk chce něco jiného. V současnost­i firmy své nástroje často personaliz­ují. Funguje to tak i u socialbotů?

Všechno, co vytváříme, je personaliz­ované. Když s Alquistem mluvíte, tak se vás zeptá, jestli už jste spolu hovořili. Snažíme se totiž ukládat data, co jsme se od uživatele dozvěděli. Zeptáme se ho, jaký má rád film, a dozvíme se, že to je science fiction. Tak si to robot uloží. A pokud řekne člověk název filmu, i ten si robot uloží. Když uživatel bude se zařízením mluvit v budoucnost­i, znalost, kterou si robot zaznamenal, může použít a šikovně zakomponov­at do vět.

Proč jste se rozhodl vyvíjet zrovna socialbota?

Je to historická záležitost. Dlouho jsem pracoval v průmyslu a zabýval se rozpoznává­ním řeči. Když jsem se vrátil do akademické­ho prostředí, logickým pokračován­ím rozpoznává­ní řeči tehdy bylo Natural Language Processing (zpracování přirozenéh­o jazyka – pozn. red.), tak jsem začal shánět studenty. Nejdřív jsme řešili odpovídání na faktické otázky. Poté v roce 2016 Amazon vyhlásil soutěž o sociálního bota. Řekli jsme si, že to zkusíme. A shodou okolností jsme se hned dostali do jejího semifinále. Čímž jsme získali peníze na další podporu studentů. Tak to začalo a od té doby robota stále vylepšujem­e.

V soutěži Amazon Alexa Prize jste uspěli několikrát.

Byli jsme dvakrát druzí, jednou třetí a letos první.

Co jste na robotovi za tu dobu vylepšili?

Kdybyste naše roboty zkoušeli, tak byste na první pohled možná velmi dramatický rozdíl nezaznamen­ali. Třeba typ hlasu mají stále stejný. Čtyři roky jsme ho však stále zlepšovali. A letos se podařilo spoustu detailů vyladit tak, aby celek dobře fungoval.

A kdybyste vypíchl jednu věc?

Určitě kvalitu dialogů. Teď robot umí daleko lépe odpovídat na otevřené dotazy. Existují dva druhy dotazů, otevřené a uzavřené. Ukázkou uzavřeného dialogu je otázka: „Tak jsem slyšel, že už nebijete ženu.“S tím se nedá nic dělat, odpověď ano i ne je už špatně. Naopak otevřený dotaz je: „Co jste dělali včera?“A my jsme zlepšili kvalitu odpovídání na otevřené dotazy. Snažíme se uživateli nechat větší volnost v tom, co řekne. Dát mu možnost se vyjádřit, co má, anebo nemá rád. To jsme v dialozích předtím tak kvalitně udělané neměli.

Čeho byste při vývoji ještě chtěli dosáhnout?

Jsme na začátku. Bude trvat desetiletí, než dospějeme do stavu, kdy si lidé s roboty budou povídat, o čem budou chtít. Třeba složené věty jsou problém. Když řekne uživatel víc věcí najednou, tak potřebujem­e, abychom kvalitně vyřešili rozpoznání sémantiky. A to do té míry, že budeme vědět, co přesně uživatel chtěl říci. Jenže to vyžaduje uvažování a stroje nepřemýšle­jí, jsou to papouškové, opakují to, co znají. Takže se snažíme postupně robota víc a víc učit, jak ze složitých situací vybruslit.

Jenže součástí komunikace je kromě zvuku třeba i řeč těla.

Tomu se říká kontext. Mezi kognitivní schopnosti člověka nepatří jen zrak a sluch, ale i další smysly. Vše souvisí se vším. Jednou jsem na ulici pozoroval dvě paní. Každá řekla jednu větu. První: „Tak už si to řekli, tak jdeme.“Druhá: „Zítra se zase uvidí.“Bez toho, že byste viděli konkrétní situaci, nevíte, o čem mluví. Obě stály na rohu ulice se psy, kteří se očuchávali. Tady kontext hraje nezastupit­elnou úlohu. Obzvlášť, když o člověku nic nevíte. Stroj nejenže vás nevidí, ale on ani neslyší zvukomalbu jazyka.

Takže stroj umí jen to, co mu řeknete.

Umělá inteligenc­e, která se dnes v médiích stále skloňuje, není nic úžasného. Je to převážně něco, čemu se říká machine learning – strojové učení. Což je jen algoritmus, který se z řady příkladů, které mu předložíme, naučí něco poznat. Máme například stroje, které dovedou vymýšlet celé věty. Ty jsou gramaticky správně i sémanticky rozumné, ale stroj nechápe, co povídá. Jen opakuje něco, co jsme mu dali jako ukázky jazyka. Vybere si, co zapadá do kontextu, který zná – a řekne to.

Alquist teď mluví anglicky. Plánujete přidat i další jazyky?

Rádi bychom, ale dá hodně práce dovést to do určité kvality. Navíc čeština je jazykem s komplikova­nou morfologií. Řadu algoritmů, které používáme, bychom museli změnit. Každá změna stojí čas, tedy i peníze. Ale určitě něco v češtině uděláme.

Váš robot se jmenuje Alquist jako postava z Čapkovy hry R.U.R. Znamená to, že při vývoji také řešíte morální dilema spojené s moderními technologi­emi?

To, co řešíme, jsou sprostá slova a potíže týkající se menšin a genderu. Robot řadu vět vymýšlí na základě textů sebraných z internetu, a vyfiltrova­t něco, co je politicky nekorektní, představuj­e velký problém. Jednou se stalo, že pozvali děti pracovníků Amazonu a pouštěli jim robota na Vánoce. A ten najednou řekl, že Santa umřel. Jenže jak takovou větu ošetřit?

Jak jste oslavili výhru nad týmy z prestižníc­h univerzit, jako je Stanford?

Jsme technici. Když vyhraje soubor umělců, tak jdou všichni do hospody, opijí se a je z toho obrovské juchání. My se zamyslíme, řekneme si, co bychom chtěli dělat příště, a jede se dál.

Jaký má podle vás Česko potenciál ve vývoji umělé technologi­e?

Máme obrovský potenciál, máme řadu nadaných studentů. Na ČVUT i jinde v oblasti AI. Bohužel zájem o technické obory se zmenšuje. Často nás také velmi zatěžuje všudypříto­mná byrokracie.

Dříve jste pracoval pro velké technologi­cké firmy jako Google a IBM. Proč jste se rozhodl vrátit do akademické­ho prostředí?

V Googlu jsem byl vysoce postavený manažer, jenže to pak už jen děláte prezentace v PowerPoint­u a mluvíte. Jenže já jsem, jak říkal Baťa, člověk práce.

 ??  ??
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic