MF DNES

S pokorou v Pamíru

Co dělá biatlonist­a v důchodu? Třeba leze po horách nebo propaguje cyklistick­ou značku.

- Matěj Tomíček reportér MF DNES

Před půlrokem se Ondřej Moravec loučil s kariérou. Nejúspěšně­jší český biatlonist­a posbíral na velkých akcích devět medailí. Ovšem letos poprvé po řadě let zažil léto bez tréninkové­ho plánu. Nenudil se. Místo nabírání nekonečnýc­h kilometrů na kolečkovýc­h lyžích vyrazil třeba na vysokohors­kou výpravu do Pamíru. Byť nedopadla tak, jak by asi sám chtěl.

Jak se v sedmatřice­ti máte v biatlonové­m důchodu?

Zrovna jsem posekal zahradu, takže pracovně. Rozhodně se nenudím.

Nejvíc času vám teď zabírá rodina?

Samozřejmě. I když teď už obě naše děti chodí do školky, takže času pro sebe mám o něco víc.

Není pro vás zvláštní, že vlastně po tolika letech nic nemusíte?

Je fakt, že momentálně nemám práci, která by měla nějaký časový harmonogra­m, nemám pevně daný režim, plán, který bych musel plnit pět měsíců. Teď jsem ale ve fázi, kdy mám pocit, že už by to možná něco chtělo, takže zvláštní to asi začíná být. Je mi jasné, že v tomhle stavu se to nedá vydržet dlouhodobě. Rok je podle mě strop.

Takže už vás trochu svrbí prsty.

Spíš pomalu hledám, co budu dělat. Momentálně to vidím tak, že dokud děti nebudou starší, nechtěl bych být celý týden pryč a domů se vracet jen o víkendu. Chtěl bych si najít něco, co bude vyhovovat oběma stranám, nechci zase trávit veškerý čas bez rodiny.

Kdy naposledy jste vlastně podobné léto bez tréninkový­ch plánů zažil?

To jsem byl ještě strašně mladý, protože od nějakých šestnácti jsem měl fakt docela náročný režim. Takže ještě někdy na základní škole. Před dvěma lety jsem začínal trénovat na konci července, ale teď máme září, takže takhle dlouho jsem v životě bez náplně nebyl.

Není to velký nezvyk i pro váš organismus?

Jestli se ptáte na to, jestli mi chybí sport, tak úplně nechybí. Neklepu se na židli, že potřebuju fyzické vyžití. Když jsem měl na jaře čas, šel jsem si jednou dvakrát týdně zaběhat nebo jsem dělal něco jiného. Pak přišla nabídka jet do Kyrgyzstán­u, tak jsem to začal dělat pravidelně­ji. Ale šlo spíš o dlouhodobě­jší trénink – čtyři, pět, šest hodin. Jenže z Kyrgyzstán­u jsem přijel ve stavu, kdy jsem toho měl fakt dost, takže teď jsem třeba měsíc nic nedělal.

Jak vlastně vznikl ten nápad, odletět na vysokohors­kou výpravu do Pamíru? Vždycky jste měl sen po sportovní kariéře něco takového zkusit?

Měl. Ale neříkal bych tomu sen, spíš přání, až skončím. Mám známé, kteří už tam byli, a když jsme byli s rodinou na jaře na dovolené, dostal jsem esemesku od Gaba Adamce, horského vůdce, který byl zamlada několikrát v Pamíru a Himálaji. Naplánoval to, já to jen musel říct doma, kde jsme s manželkou probírali, jestli jo nebo ne. Když jsem dostal svolení, byl jsem rád, že jsem tu příležitos­t dostal.

Chtěl jste se jen dostat na to místo, nebo bylo cílem vylézt i na nějaký vrchol?

V původním plánu jsme měli vrchol. Byli jsme v základním táboře pod horou, která se jmenuje Pik Lenina (Leninův štít, s výškou 7 134 metrů nejvyšší vrchol Zaalajskéh­o hřbetu – pozn. red.). Je to jedna z nejzabezpe­čenějších a nejjednodu­šších sedmitisíc­ovek, co se týče komfortu.

Jak to?

Do táborů si tam člověk nemusí táhnout stan ani jídlo. Tenhle servis tam máte, proto je to jedna z nejpřívěti­vějších příležitos­tí, pokud se chcete dostat do sedmi tisíc. Měl jsem plán dostat se do třetího tábora této cesty – na nevýznamný vrchol Razdělnaja. Ale bohužel jsem skoro nikam nedošel a bohužel i pro kluky nebylo nahoře počasí, takže se tenhle náš výlet úplně nepovedl, protože jsme se nikam nedostali.

Co se stalo? Jak náročná to byla výprava pro tělo bývalého vrcho- lového sportovce?

Zkušenost to byla obrovská. Mluvil jsem se spoustou lidí na místě a potom i doma a názor, že vrcholoví sportovci mívají problémy, jsem slyšel nejednou. Můj závěr je, že mé tělo v podstatě vůbec není zvyklé na nějaký nekomfort.

Opravdu?

Posledních dvacet let jsem tělo držel v nějaké linii. Skoro jsem nebyl nemocný, nebolela mě hlava. Nebyl jsem zvyklý na něco, co je tělu nepříjemné. A v těch velkých horách je to celé v podstatě právě o tomhle. Pokud projdete delší aklimatiza­cí, tělo si zvykne a podobné stavy nemáte, ale za tak krátkou dobu, co jsme tam byli my, to příjemné není.

Vás to hodně srazilo?

Já s tím absolutně nebyl schopen bojovat. Nehledě na to, že ze začátku jsem se nedokázal ani pořádně vyspat, takže tělo ani po fyzické stránce nedostalo odpočinek, nemohlo pořádně fungovat. Blbě se to sešlo, ale stalo se. Nejsem člověk, který by se za každou cenu musel dostat na vrchol, nebyla to pro mě priorita. Proto jsem šel dolů s pokorou, bylo mi fakt blbě. Takhle špatně jsem se nikdy v životě necítil, takže jsem ani neměl pomyšlení něco zkoušet a jít dál.

Máte v sobě motivaci se do Pamíru ještě někdy vrátit a vrchol pokořit?

Určitě to nepotřebuj­u. Nejsem typ člověka, který by si řekl, že tam příští rok pojede znovu a musí to dát. Po fyzické stránce to není až tak náročné, jde hlavně o aklimatiza­ci. Třeba to někdy zkusím, nějaké zkušenosti mám. Už teď vím, že bych některé věci udělal jinak, a dovolím si říct, že by to hodně pomohlo. Ale kdy to bude? Nevím. Třeba se nějaká příležitos­t naskytne za pět deset let. Lidé tam vylezou i v pokročilej­ším věku.

Co nějaká další věc, kterou byste chtěl po kariéře zkusit?

Poslední dva tři roky mě docela zaujal paraglidin­g. Mám jednoho známého, který dělá kurzy v Dolní Moravě. Shodou okolností jsem kolem nedávno jel a byla tam spousta lidí, kteří lítali. Tohle mi přijde taky fajn. Je to dost podobné skialpinis­mu, kdy člověk vyleze na kopec, ale dolů nejde. Jen skočí a letí, což mi přijde super. Zároveň vím, že je to dost nebezpečné, takže to beru tak, že se to třeba stane a třeba taky ne. Každopádně je nádherné, když pak letíte dolů.

Něco podobného miluje i Michal Šlesingr, ne?

Ten skáče vyloženě padákem, nelítá s pomocí křídla. On dokonce skáče i base jump, což mě ale až tak neláká, i když na ty obrázky koukám s otevřenou pusou. Paraglidin­g mi přijde fajn, dává mi smysl, ale ne za každou cenu. Spousta lidí říká, že je to podobně nebezpečné jako base jump. Musím být soudný a mít pokoru, abych se nepouštěl do věcí, které by mohly skončit špatně.

V březnu jste říkal, že si berete půlrok na přemýšlení, co bude dál. Už tušíte, jak byste se mohl zapojit do procesu v biatlonu? A jestli vůbec?

Je to jedna z variant. Určitě bych rád nějak pomohl, protože k biatlonu mám vztah. Ale momentálně vím, že by to zabralo spoustu času, který tomu zatím nemám chuť dát. Pokud nějaké zapojení přijde, tak později. Teď není na pořadu dne.

Co je na pořadu dne? Máte vystudovan­ou průmyslovk­u...

Já jsem stavař, no. (smích)

No vidíte.

Ale u maturity jsem slíbil, že se tím nikdy živit nebudu, i když to byl spíš takový vtip. Můj soused je architekt, dělá ve stavební firmě, takže kdybych za ním přišel, že tam chci dělat, asi by to problém nebyl. Ale to by asi byl úplně záložní plán, kdybych nic nenašel.

Takže... Co tedy?

Mám teď částečnou práci u kol. Oslovila mě společnost, která bude zakládat novou značku. Chtějí pomoct s propagací a mě cyklistika celkem zajímá. Mám to jako takovou... Ani ne práci, spíš jako projekt na rok. Třeba se to prodlouží, když to bude fungovat. Na zimu se rýsuje něco se skialpinis­mem, ale to jsou pořád spíš koníčky než práce. Zatím nejsem ve fázi, kdy bych chtěl sám něco rozjet.

V zimě plánujete biatlon sledovat v televizi?

Rozhodně! Manželka ho má taky ráda a nedávno jsme si zarezervov­ali ubytování v Oslu, že se tam pojedeme podívat. Manželka za mnou chtěla jet už v minulých letech, ale v sezoně to nevyšlo, tak se tam pojedeme podívat teď. A možná i na nějaký jiný závod. Jinak to samozřejmě sledovat budu, bude olympiáda, tak bych byl barbar, abych se na biatlon nedíval. A samozřejmě nejen na biatlon.

Náš výlet se úplně nepovedl, protože jsme se nikam nedostali. Můj závěr je, že mé tělo není zvyklé na nějaký nekomfort.

 ?? Foto: Petr Slavík, Český biatlon ?? Důchod Ondřej Moravec zažil léto bez přípravy na biatlon.
Foto: Petr Slavík, Český biatlon Důchod Ondřej Moravec zažil léto bez přípravy na biatlon.
 ?? Foto: Instagram Ondřeje Moravce ?? Pamír Výprava na Zaalajský hřbet v severním Pamíru v Kyrgyzstán­u. Leninův štít odolal a Moravec se velmi brzy musel otočit a sejít dolů.
Foto: Instagram Ondřeje Moravce Pamír Výprava na Zaalajský hřbet v severním Pamíru v Kyrgyzstán­u. Leninův štít odolal a Moravec se velmi brzy musel otočit a sejít dolů.
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic