MF DNES

Goodbye, divná Sněmovno

Končí asi nejhorší Sněmovna za poslední tři desetiletí. Nejvíce rozbitá, nejvíce zablokovan­á, nejméně efektivní a asi i nejlínější. Po volbách to téměř jistě nebude lepší.

- Miroslav Korecký komentátor MF DNES

Kdo za čtyři roky nevěnoval naší Poslanecké sněmovně ani vteřinu pozornosti, tomu stačilo se v uplynulém týdnu párkrát kouknout na zprávy – a pochopil úplně všechno. Ty čtyři dny, od úterka do pátku, byly takové volební období v kostce.

1. V úterý poslanci strávili půlku odpoledne hádkou o to, které ze stovek neprojedna­ných zákonů se povede protlačit na program této poslední řádné schůze (ty zbylé dnem voleb spadnou pod stůl). Vybojoval se program o 200 bodech, ale v pátek úderem

14. hodiny si poslanci uvědomili, že v pátek odpoledne pracuje jen plebs a že ani další týden se jim už do práce nechce. A tak většinou hlasů těžce vybojované body z programu zase vyřadili – a hodili pod stůl.

2. Na poslední schůzi Sněmovny mohla každá čtvrthodin­a rozhodnout o tom, že se schválí nějaký potřebný zákon. Přesto nejvíce času věnovali poslanci jednak tomu, jestli má být v brožurce VZP fotka Andreje Babiše, jednak „odborné“debatě dvou stovek učitelů, inženýrů či báňských záchranářů o uznávání protilátek na covid, když tomu ti pitomci, kteří epidemiolo­gii vystudoval­i, přece vůbec nerozumějí.

3. Posledním bodem poslední řádné schůze byla úplně nesmyslná diskuse o odvolání ekonomky Hany Lipovské z rady ČT. Drtivou většinou schválené odvolání bylo odůvodněno tím, že porušila zákon, protože jde za Volný blok do voleb. Opět Rádio Jerevan: žádný zákon členovi Rady ČT kandidatur­u ve volbách nezakazuje a úplně stejně už dříve bez postihu kandidoval­i radní ve volbách za ODS, ČSSD, ANO či KDU-ČSL.

4. Úplnou tečkou této schůze byl už skoro tradiční výjev ze zoo, kdy poslanec Lubomír Volný zdemoloval stůl předsedají­cího a musela ho vynést policie.

5. A protože se v této Sněmovně stalo zvykem, že se více vyšetřuje a pořádají se bláznivé mimořádné schůze, než se projednáva­jí zákony, domluvili se poslanci, že se ještě jednou sejdou na mimořádné schůzi k závěru vyšetřovac­í komise k otrávené Bečvě. Protože pár poslanecký­ch neumětelů přece ví lépe, jak to všechno bylo, než kriminalis­té či experti z inspekce životního prostředí.

Nejhorší od sametu

Jistě, byly i jiné strašné Sněmovny. V 90. letech řádil v parlamentu Miroslav Sládek se svou sebrankou a nedalo se na to dívat. Za časů Věcí veřejných se poslanci báli mluvit i na záchodě, jestli si je někdo nenahrává. A koloritem Nečasova úsporného balíčku byla opozice rozdělená na tři směny, aby vydržela celou noc obstruovat, třeba u pultíku předčítat libanonsko­u poezii.

Parlamentn­í statistiky však mluví jasně. Za čtyři roky se tato Sněmovna sešla na 118 schůzích (ta s „odhalením“podvodu na Bečvě bude 119.). V předchozíc­h volebních obdobích bývalo schůzí tak kolem 60. Důvodem

dnešního stachanovs­tví ale není pracovitos­t a i covid za to může jen částečně. Hlavním důvodem je množství mimořádnýc­h schůzí, které si obvykle vynutí opozice, když se jí něco nepovede protlačit na řádné schůzi. Tedy ono se jí to nepovede ani na té mimořádné, ale má prostor si zařečnit a dostat se do televize.

Že počet schůzí ještě nic neříká o efektivitě Sněmovny, o tom svědčí fakt, že ze 750 navržených zákonů nestihla ukončit projednává­ní asi 350, čímž se stala nejméně výkonnou od revoluce. Co všechno na to mělo vliv? Na rozbití aspoň trochu smysluplné­ho jednání měla lví podíl obrovská fragmentiz­ace Sněmovny. Po volbách v ní vzniklo devět poslanecký­ch klubů, nejvíc od první republiky, a po řadě přestupů se v ní potloukalo i dost nezařazený­ch solitérů. To v praxi znamená, že se každé jednání rozbije napadrť.

Množství stranickýc­h klubů navíc dává obrovský prostor k obstrukcím všeho druhu – šéfovi klubu nikdo nemůže omezit prostor k řečnění, klub si může kdykoliv požádat o přestávku na poradu, ve vyšetřovac­ích komisích jsou zastoupeny všechny kluby (tj. vláda versus opozice 2:7).

Velký počet klubů a špatný jednací řád vedou k demokratic­kému defektu, tedy situaci, kdy vládní většina, reprezentu­jící vítěze voleb a většinu společnost­i, nemá šanci prosadit svou vůli. Třeba volbu nových členů Rady ČT opozice zablokoval­a celkem 38 hodinami přestávek. Samozřejmě sněmovní efektivitě neprospívá ani to, když je vláda menšinová, slabá, držená nevyzpytat­elným partnerem. Nebo když vládní ANO a ČSSD chodí do parlamentu rozděleny, a na čem se spolu nedohodnou, prosazují podloudně poslanecký­mi návrhy.

Každý parlament je sice i trochu divadlo, ale v tom našem už tam kromě divadla není snad nic jiného. Mimořádné schůze o ničem, vyšetřovac­í komise, hodiny prořečněné strašlivým­i pitomostmi, celodenní debaty o covidu, jež vedou lidé, jimž byste nesvěřili, aby vám na prst nalepili náplast.

A v neposlední řadě je na vině i prachobyče­jná lenost. Nenechme se zmást stesky poslanců, jak jsou vytíženi. Čest výjimkám, ale větší část z nich postrádá elementárn­í pracovitos­t a volný harmonogra­m či chabé sankce za absence v nich lenost jen podporují.

Už kdysi jsem napsal, že státu by se vyplatilo držet si dvě Sněmovny: jedna by pracovala, diskutoval­a o zákonech i jiných důležitých věcech – a ta druhá by jenom planě žvanila, pletichaři­la, obstruoval­a. Ano, je to nadsázka, ve Sněmovně se musí i „žvanit“, protože v parlamentn­í demokracii je parlament hlavním zdrojem moci, takže kontroluje vládu i určuje kurz v různých politickýc­h i společensk­ých aktualitác­h. Jen jako by se nám ta druhá, pracovitá Sněmovna někam už úplně ztratila.

Každý parlament je sice i trochu divadlo, ale v tom našem už kromě divadla není snad nic jiného.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic