7 % zdravotníků bylo na sebevraždu
Studie o dopadech covidu: lékaři a sestry nutně potřebují psychologickou pomoc
Vprvní vlně jsem sloužila na lůžkovém oddělení a to jsem se bála covidu hodně. Ruce jsem měla rozežrané od dezinfekce, do supermarketu jsem nosila gumové rukavice. Hlavně jsem se nechtěla nakazit a přitáhnout to domů. Do toho všude negativní zprávy,“vzpomíná zdravotní sestra Irena z Liberecka na počátky pandemie.
Staly se zárodkem jejích pozdějších psychických problémů. O několik měsíců později u ní propukly úzkostné stavy a panické ataky.
V té době už covidové pacienty neošetřovala, sama ale koronavirus dostala. Bylo jí neuvěřitelně špatně, ležela na zemi a nepřestávala zvracet. Teď umírám, napadlo ji. Z jedné nemocnice ji poslali domů s tím, že je to „jen covid“, pomoci se dočkala až ve druhé.
Když se vrátila do práce, všichni kolegové mezi sebou řešili zase jen covid. Kdo z pacientů jej prodělal, kdo na něj zemřel. „Vybavilo se mi, jak ležím na podlaze, syn stojí nade mnou a já si myslím, že zemřu. V tu dobu se mi objevily úzkosti,“přibližuje zdravotní sestra, jejíž celé jméno se vzhledem k citlivosti tématu redakce rozhodla nezveřejnit. „Netěšila jsem se na dovolenou, bála se, že na pláži na mě spadne letadlo. Nechtěla jsem vnouče pouštět ven, aby se mu něco nestalo. Byla jsem unavená, třásly se mi ruce, nemohla jsem dodechnout,“popisuje, jak se u ní úzkosti projevovaly. Potíže vyvrcholily v jeden pátek, kdy nedokázala vstát z postele a nakonec musela vyhledat psychiatra.
Lidé ošetřující nemocné představují velkou skupinu, která byla během pandemie vystavena obrovské fyzické i duševní zátěži. Když jim nebude zajištěna odborná pomoc, hrozí, že budou ze zdravotnictví odcházet. „Pandemie ukázala, že zdravotníci také potřebují psychologickou pomoc,“upozorňuje Jana Šeblová, koordinátorka české části studie HEROES sledující dopady pandemie na duševní zdraví pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách ve 26 zemích.
Studie má za sebou zatím dvě kola. První dotazování výzkumníci uskutečnili mezi červnem a srpnem 2020, druhé od poloviny února do konce dubna 2021.
V prvním kolem 14,4 % souhlasně odpovědělo na otázku, zda by potřebovali psychologickou podporu, ve druhém kole od 15. února do konce března 2021 cítil tuto potřebu už každý čtvrtý respondent. S příznaky deprese se loni v létě potýkalo 10 % zdravotníků, letos na jaře 20 %. Oproti loňsku se zvýšil i počet respondentů, kteří udávali myšlenky na sebevraždu – z 5,9 na 7 procent.
Dosavadní výsledky studie Heroes ukázaly, že riziko depresí zvyšuje u lékařů a sester hlavně práce na covidových jednotkách, kontakt s nakaženými pacienty, přidělování nových úkolů a přesun na jinou práci. Hlavní příčiny stresu se nicméně s postupem času měnily.
„V prvních měsících (jaro 2020) měli nejčastěji zdravotníci obavy z neznámého, z nedostatku ochranných pomůcek a cítili problémy z ad hoc složených kolektivů. Během podzimu zažívali hlavně frustraci z postoje lidí k nákaze a počínajícího vytížení, letos na jaře už byli hodně přetažení, vyhořelí, chyběly síly psychické i fyzické,“popisuje Lukáš Humpl z Linky kolegiální podpory ve zdravotnictví.
Linku vytvořilo ministerstvo zdravotnictví právě v době pandemie, aby se přetížení lékaři, sestry či záchranáři měli na koho obracet. Linka je anonymní.
Podle Humpla i koordinátorky studie Heroes Jany Šeblové totiž zdravotníci často neumějí přiznat, že potřebují pomoc.
„Jsou nastaveni tak, že oni jsou ti, kteří pomáhají a musí všechno zvládnout. Potřebu pomoci pro sebe vnímají – ať již si to uvědomují nebo ne – jako svoje profesní selhání,“poukazuje Šeblová. Oba chtějí, aby se povědomí o lince rozšířilo do všech nemocnic. Čísla nakažených znovu rostou, a tak předpokládají, že potřeba psychické podpory pro zdravotníky po létě vzroste.
Ministerstvo zdravotnictví také nemocnicím doporučilo, aby využívaly takzvané peer pracovníky (vyškolené zdravotníky, na které se mohou jejich kolegové obrátit). Ti se během pandemie osvědčili třeba ve Fakultní nemocnici v Ostravě.
Jsou nastaveni tak, že oni jsou ti, kteří pomáhají a musí vše zvládnout. Potřebu pomoci pro sebe vnímají jako svoje profesní selhání.
Nemocnice ale peer pracovníky nevyužívají tolik, jak by bylo potřeba. „Systém řádově využívá čtyřicítka nemocnic. Přestože ministr zdravotnictví všem nemocnicím napsal doporučující dopis, zhruba stovka o něm možná ani neví,“říká Humpl. K vytvoření konkrétních programů pomoci poslouží i závěry studie Heroes. Podle Šeblové půjde o velmi specifické programy, které zohlední potřeby zdravotníků. Například i to, že si psychické vysílení často nechtějí přiznat.
Zkušenost z Británie
Vlivem pandemie na psychiku zdravotníků se zabývají vědci z dalších států. Například anglický odborný časopis Journal of Advanced Nursing dospěl k závěru, že na světě se v posledním roce a půl potýkalo 34 % sester s emočním vyčerpáním a 12,6 % s takzvanou depersonalizací. Tedy stavem, kdy dotyčná vnímá své tělo a pocity jako pocity někoho jiného. Podle studie jsou náchylnější k vyhoření mladší sestry, které nemají dostatečnou podporu a mají kratší pracovní zkušenosti.