Údery „zpoza horizontu“trefily jiného
Bidenova strategie pro Afghánistán narazila
Aby vás neporazilo, až se za rok prolákne, že Tálibán občas tiše spolupracuje s USA a navádí jejich drony na cíle v Afghánistánu.
To proto, že strategie kontroly této země „zpoza horizontu“, jak ji před stažením oznámil prezident Joe Biden, je mrtvá už pár dnů po narození. Nepřežila střet s realitou.
Znamená to, že Amerika nemá nyní v ruce nic, čím by mohla v zemi zasáhnout proti teroristům, přesněji řečeno, jak by cíl mohla věrohodně objevit a zaměřit.
Bylo to zřejmé hned od začátku, ale naplno to ukázal zpackaný poslední útok dronem v Kábulu, který měl zneškodnit teroristy Islámského státu i s bombou, ve skutečnosti „eliminoval“, jak to bylo vojáky původně popsáno, nevinného místního pracovníka americké neziskovky s příbuznými a sedmi dětmi.
Přesně tutéž operaci ve svém projevu k odchodu z Afghánistánu Biden označil jako úspěšný příklad nového přístupu.
Americká armáda do pátku pravou verzi plzákovsky zatloukala, přestože, jak se nyní ukázalo, už ve chvíli, kdy raketa letěla, věděla pravdu. CIA ji na poslední chvíli varovala, že cíl přece jen nevypadá
KÁBUL
Místo činu jako to, za co jej mají. První pokus zásahu „zpoza horizontu“skončil fiaskem, a to byli Američané ještě aspoň na kábulském letišti. Tahle taktika moc nezmohla ani jindy těsně před odsunem. Nezabránila atentátu, jenž zabil 13 amerických vojáků a na 180 Afghánců, ani nezabránila džihádistům ostřelovat letiště raketami.
Je to proto, že Američané už tehdy neměli v Kábulu oči a uši.
Jejich síť místních informátorů byla v rozvalu. Spolupracovníci zpravodajských služeb se mačkali před branami na letiště nebo se snažili vypadat neviditelně.
Teď jsou sítě rozbity, lidé demoralizováni a spojení zpřetrhané. Už není možné si jednoduše zavolat nebo zajet na schůzku s informátorem do domu za tržištěm.
Kábulský omyl ukazuje, že žádná technika nemůže nahradit vycvičené oko, které sleduje cíl. Demonstroval to s krutou tragikomičností. To, co podle zpravodajců mělo být konspiračním úkrytem Islámského státu, bylo obytným domem plným dětí. To, co mělo být náložemi, byly kanystry s vodou. Řidič jezdící pro neziskovku si je přivezl, protože ve čtvrti netekla voda.
Tento přehmat ukazuje limity strategie zásahů zpoza horizontu. Bylo to jen šidítko, Biden musel něco říct. Nemohl vypadat, že nezmůže v Afghánistánu nic. Zbraně mohou za horizont střílet snadno, ale horší bude určit terče.
Údery drony byly těžké i tehdy, když tálibánci byli jen stíny za stromy a země patřila Američanům. Přestože mohli mít oči skoro všude, zasažených svateb či obytných domů považovaných za srocení povstalců bylo docela dost. Tajná zpráva amerických vyšetřovatelů o vedení afghánské války mimo jiné uvádí, že tyto omyly byly jedním z hlavních faktorů, proč Afghánci vůči Američanům ochladli.
Po dvaceti letech od 11. září jsou USA zpět někde v roce 1998. Tehdy po útoku al-Káidy na americké ambasády v Africe nařídil Bill Clinton odvetu proti základnám této organizace v Súdánu a Afghánistánu. Problém byl, že to první nakonec byla farmaceutická továrna a v té druhé už Usáma bin Ládin nebyl. V důsledku ho to ještě posílilo, protože vypadal, že Ameriku přehrál.
I omyly v Afghánistánu budou nyní zaplacené. Budou mít větší publicitu než ty v dobách americké přítomnosti, protože USA nebudou moci na místě zahlazovat stopy. A teroristé se budou rádi skrývat mezi civilisty, čímž donutí USA, aby si každý úder bez doprovodu očí na zemi dvakrát rozmyslely.
Mohlo by to vést ke kuriózní věci. Omezené spolupráci mezi Američany a Tálibánem. USA chtějí ničit afghánskou filiálku Islámského státu, která jde po krku i Tálibánu. Zrovna teď odpaluje bombami tálibánce v Džalálábádu. Když protivník mého nepřítele je i mým protivníkem, můžeme být proti němu s nepřítelem přáteli. Za to by Američané mohli dostat občas i al-Káidu. Byla by to zajímavá dělba práce: Tálibán obstará oči na místě, USA dodají palbu.
Zní to divoce, ale to, že američtí vojáci a Tálibán budou spolupracovat kolem kábulského letiště v závěru odsunu, Američané tálibáncům dokonce přenechají ostrahu vnějšího perimetru a nakonec si námořní pěšáci a včerejší povstalci potřesou rukama, by před rokem také vypadalo jako sci-fi.