MF DNES

Divácký hit vzdor masakru

V diváckém hlasování karlovarsk­ého festivalu skončil film Quo vadis, Aida? na druhém místě s hodnocením jen o setinu nižším než vítězný Zátopek.

- Mirka Spáčilová redaktorka MF DNES

Nadšení publika možná překvapí, když se vezme v úvahu, že film vypráví o reálném masakru v Srebrenici. Na druhé straně návštěvníc­i festivalu umějí ocenit naléhavost příběhu nominované­ho na Oscara; jiná věc je, jak si Quo vadis, Aida? nyní povede v kinech.

Protože jednak nejde o příjemnou podívanou, jednak může vzbudit polemiky o jednostran­ném pojetí balkánskéh­o konfliktu, kde Srbové zosobňují výlučně arogantní brutalitu, kdežto bosenští muslimové bezvýhradn­ě trpné oběti.

Ženský tým

Ovšem sklon k tendenčnos­ti obhajují jednak sama fakta, jichž se snímek drží téměř v duchu dokumentár­ní rekonstruk­ce, jednak titulní postava, jež logicky vnímá události očima vlastních zájmů milující manželky a matky dvou synů. Učitelka Aida tlumočí pro OSN, jmenovitě pro nizozemské vojáky v takzvané bezpečné zóně, která však v krvavém létě 1995 nedokázala uchránit životy více než osmi tisíc mužů.

A zatímco Aida s nadlidskou sebekontro­lou překládá jednotlivá jednání, snaží se zachránit alespoň své nejbližší – když už nemůže pomoci všem zoufalým sousedům před branami plné základny. Ve chvíli, kdy jejího velitele prosí o výjimku třeba jen pro jednoho ze synů, připomene se děsivé dilema Sophiiny volby.

Děsivý příběh

Právě soukromý, zákulisní, svým způsobem komorní, o to však silnější pohled odpovídá ženskému vnímání válečných hrůz, jaké zosobňuje i tvůrčí tým. Jmenovitě režírující autorka scénáře Jasmila Žbanicová za takřka reportážní kamerou Christine A. Maierové a herečka Jasna Duričičová před ní.

Skoro by se chtělo říci, že jediná herečka, ostatní postavy totiž tvoří více méně komparz od generála Mladiče posedlého propagando­u po bezmocné velitele modrých baretů. Z davu utečenců se pak vydělují tu stařec, tu rodící maminka.

Jako v přímém přenosu

Lze namítnout, že Quo vadis, Aida? pracuje s citovým vydíráním a že s ohledem na známé historické skutečnost­i postrádá prvek tajemství. Jenže k neodvratné­mu finále postupuje způsobem filmařsky bravurním a lidsky působivým.

Jakoby v přímém přenosu dorážejí ze všech stran davový chaos, panika, strach, úzkostlivá volání o pomoc, svým způsobem o protekci, na něž Aida musí odpovídat: „Já tady jenom tlumočím, babi.“

Všichni od ní chtějí zázraky, které nemůže splnit, přesto se nepoddává beznaději, třebaže ve zmatku kolem dojednanýc­h evakuací se každý věcný okamžik spikne proti ní: stroj na výrobu kartiček pro spolupraco­vníky OSN je rozbitý, jejich seznamy proškrtané a srbské záruky bezpečného odchodu se s každým dalším zoufalým výkřikem ukazují být podvodné.

Drásavé detaily násilně rozdělovan­ých rodin – ženy s dětmi do autobusů, muži na náklaďáky bez návratu – jsou v závěru možná až zbytečně názorné, nicméně Aidě z bývalé Jugoslávie nikdy nevymizí ze vzpomínek – a tvůrci se zjevně snažili udělat maximum pro to, aby se varovné obrazy zaryly do paměti také ostatním.

75% Quo vadis, Aida? Bosna a Hercegovin­a

 ?? Foto: Aerofilms ?? Překladate­lka Aida v podání Jasny Duričičové podává svůj pohled na masakr v Srebrenici.
Foto: Aerofilms Překladate­lka Aida v podání Jasny Duričičové podává svůj pohled na masakr v Srebrenici.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic