MF DNES

Na Višňový sad lákají herci v čele s Míčovou a Novým

- Tomáš Šťástka redaktor MF DNES

Téměř rok prý na jevišti pražského Divadla pod Palmovkou ležel umělý trávník. Do svého zpracování Višňového sadu si jej totiž vybral režisér Martin Čičvák; inscenace Čechovovy klasiky se však musela ze známých důvodů odložit.

Vedle notně uleželé zeleně zaujme diváky i další výrazná část scény. Po celé představen­í totiž dění na jevišti doplňuje motiv plynoucí řeky, kterou scénograf Hans Hoffer umístil na obrovské plátno v pozadí. Jednoduchý, ale silný motiv podtrhuje osudovost a pocit malosti, se kterým se musí hrdinové Čechovovy poslední hry vyrovnat. Zatímco jejich vzpomínky zmizí spolu s vykácením kdysi tak slavných ovocných stromů, řeka a čas plynou dále.

Smutek ve tváři

Podobnou fatálnost má ostatně do výrazu tváře vtisknutou i Gabriela Míčová. Svou Raněvskou podává jako navenek cynickou ženu vědomou si své přetrvávaj­ící přitažlivo­sti a charizmatu, z hlubin duše jí ale právě do tváře proniká smutek a vědomí neodvratné­ho konce.

Hereččin projev ovládá celou první část a je v zajímavém protikladu se starostliv­ostí a zodpovědno­stí adoptované dcery Varji (Pavla

Raněvská

Gajdošíkov­á). Varje se nepodobá ani Raněvské skutečná dcera Aňa, Anna Kameníková ji však hraje důsledně civilně, čímž se zcela vymyká celkové inscenaci.

První půli Čičvákovy svižné režie oživuje ještě využití kamery, která různě zabírá herce ležící na trávníku. Právě díky zelenému pozadí se je daří v přímém přenosu klíčovat do přetrvávaj­ícího záběru plynoucí řeky.

Nevydařené námluvy

Jsou to všechno ale jen doplňky a hříčky, které sílu Čechovovy předlohy přikrášluj­í. Ve druhé půli se tak mohou diváci zcela oddat textu a vnitřním dramatům postav. Třeba i díky zásadním výstupům Lopachina.

Zbohatlého mladíka, který si vědomí svých původních chudých poměrů nese na hřbetě jako kříž, ztvárňuje Adam Vacula zcela přesně. Skvěle totiž odehraje zásadní scénu, kdy alkoholem rozjařený Lopachin šokuje členy rodiny nečekanou koupí sadu.

A stejně skvěle spolu s Pavlou Gajdošíkov­ou odehraje ony nevydařené námluvy, které jsou jakousi výkladní skříní Čechovovy práce. Trapnost, stud, nevyřčenos­t, zábrany, nepatřično­st. To vše v nejlepším momentě inscenace doslova vane z pódia přímo do diváků.

V menší úloze komorníka Firse zaujme Pavel Nový. Stárnoucíh­o služebníka žehrajícíh­o na novou dobu ztvárnil taktéž důsledně. „Tady jsou páni, tady poddaní. Ale dnes? Nikdo se v tom nevyzná,“bručí si pod fousy, když pozoruje rozpad kdysi tak váženého panství a potažmo všech starých jistot. A útrpně pozoruje bavící se hosty, zatímco se v popředí řeší zásadní záležitost­i budoucnost­i sadu.

Jsou to tedy přesné herecké výkony, které na Palmovku na nejnovější nastudován­í ruské klasiky lákají. Čechov se dá hrát v každé době, ovšem nyní se zdá aktuální nadmíru. Události posledních měsíců totiž pokácely či přinejmenš­ím ohrozily nejeden takový višňový sad.

Višňový sad Divadlo pod Palmovkou

 ?? Foto: Martin Špelda ?? Herečka Gabriela Míčová v ústřední roli.
Foto: Martin Špelda Herečka Gabriela Míčová v ústřední roli.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic