Družstva i půjčky jako lék na bydlení
Lídr pražské SPD Josef Nerušil věří, že se pro Prahu dá v Poslanecké sněmovně efektivně pracovat například na přípravě potřebné legislativy pro klíčovou infrastrukturu.
Své vize a nejdůležitější témata své práce pro metropoli představil Josef Nerušil, který zde stojí v čele kandidátky Svobody a přímé demokracie (SPD).
PRAHA V Praze se zhoršuje dostupnost bydlení. Jak by tato situace měla být podle vás řešena?
Toto je téma, s nímž mám i své osobní zkušenosti. Kdyby člověk mohl, tak si bydlení koupí, to se však při dnešních cenách dostáváme někam k 8–10 milionům. Já osobně bych proto řešení viděl v družstevním bydlení, podporovaném ze strany města. Družstva by mohla dostávat bezúročné půjčky na výstavbu s nějakým delším časovým horizontem splácení a tyto byty nabízet mladým rodinám či těm, kdo nevlastní žádnou nemovitost. Nemám nic proti investičním bytům, ale pokud se bavíme o tom, že má být podporováno bydlení pro mladé rodiny anebo ty, kdo to skutečně potřebují, musí existovat restrikce. Tedy aby byty neskupovali spekulanti anebo ti, kdo chtějí mít investiční byt. Město by se mělo snažit, aby byty byly určeny k bydlení, a ne aby sloužily jako pseudohotely a podobně.
Existuje podle vás cesta, jak v Praze kultivovat problematiku Airbnb?
Byl bych velmi opatrný, aby se regulovala sdílená ekonomika na celostátní úrovni. Poslanecká sněmovna však může vytvořit rámec pro to, aby si městské samosprávy mohly regulovat sdílenou ekonomiku samy. Byty jsou určené k bydlení, je to též otázka hygieny, bezpečnosti a podobně. To vše hotely dodržovat musí, zatímco o tom, co se děje v bytech Airbnb, ví jen málokdo.
Být solidární
Město by mělo dostat do rukou možnost regulovat podmínky i v oblasti carsharingu, sdílení koloběžek a podobně. Sdílená ekonomika musí dostat legislativní rámec, jež ji může kultivovat.
Vedení Prahy navrhlo investovat 230 miliard na protiemisní opatření. Jsou podobná „zelená“opatření na ochranu klimatu reálná a potřebná?
Klimatický plán Prahy obsahuje jistě hromadu hezkých myšlenek. Samozřejmě, proti výsadbě nových stromů či zvyšování počtu vodních prvků a ochlazování města nikdo nic nemá. Jenže tenhle plán se na první pohled jeví jako nereálný, protože zatíží městskou pokladnu přibližně 25 miliardami ročně. Sami autoři plánu přiznávají, že pokud se jim nepodaří zajistit externí financovaní, tak z něj nic nebude. Vyčítal bych mu tedy především nereálnost.
Mohou se podobné záměry promítnout i negativně?
Co se bude podle mne téměř jistě realizovat, je oblast dopravy. To jest zavede se mýto, rozšíří se parkovací zóny, omezí se vjezd starým automobilům do centra města. Dál se bude znevýhodňovat osobní doprava, tak aby se stávala stále více nepohodlnou. Pokud se podíváme na linii energetickou, třeba zateplování budov, to probíhá naprosto samozřejmě. Pokud vlastník objekty rekonstruuje, pak je logicky i zateplí. Když to shrnu, klimatický plán je podle mne hromada pěkných nápadů, které jsou nereálné.
Je třeba řešit zdroje energie pro Prahu na konci 30. let. Má město pokrýt fotovoltaika, anebo je lepší využít více zdrojů?
Malé reaktory a podobně jsou neozkoušené technologie. Myslím, že Praha by ani tak neměla řešit, kde vzít energii, to je úkolem energetické koncepce státu. Spíš si myslím, že pokud Praha chce uvažovat o energetice, měla by se zabývat snižováním energetické náročnosti vlastních provozů. To znamená, že pokud se obnovuje vozový park dopravního podniku, má být efektivnější, šetrnější. Popřípadě si myslím, že není špatný nápad ani umisťování fotovoltaických panelů na volné střechy budov.
Jaké oblasti je třeba v Praze věnovat mimořádnou pozornost?
V parlamentu nebudu mít na přímý výkon pražské politiky takový vliv, jako kdybych byl na magistrátě. I v parlamentu se ale pro Prahu dá pracovat velmi efektivně, a to na přípravě legislativy. Úkolem poslanců je zapracovat na tom, aby byla zrychlena výstavba. A to nejen bytová, ale především důležitých prvků infrastruktury. Bavíme se především o dokončení Pražského okruhu, anebo alespoň vybudovaní stavby 511, která propojí dálnice D1, D 11 a D 10, to považuji v současné době za jeden z největších problémů silničního systému Prahy. Poslanci by také měli zvážit, nakolik je v silách legislativy urychlit výstavbu například linky metra D a mělo by se pracovat na napojení Prahy na republikovou dopravní infrastrukturu, především na síť vysokorychlostních tratí (VRT), a také pokračovat s vedením železniční sítě až na letiště.
Podobné plány ale vyvolávají odpor. Jak ho překonat?
Druhý moment, kterým se chci zabývat, je aktivismus. Jakmile se někde začne stavět, objeví se řada odpůrců. Vidíme to například při výstavbě Pražského okruhu. I aktivismus musí být racionální. Není možné, aby docházelo k blokování důležitých staveb, které potřebujeme. Musíme být solidární a smířit se s tím, že pokud chceme žít ve městě anebo u něj, infrastruktura někudy vést musí, třeba i za mým domem.