Německé volby a postkomunismus
Mohu vám nabídnout buřt?“ptá se usměvavý muž v tmavě šedém sportovním saku. V berlínské čtvrti Westend na samotném západním okraji města před nedělními volbami právě probíhá jedno z posledních setkání kandidátů CDU s občany. Je tu hlouček asi dvaceti lidí, stánky s letáčky a propiskami a také hlavní lákadlo – gril.
„Děkuji, já moc nejím maso,“odpovídám. Podle visačky se jménem vidím, že proti mně stojí hlavní postava tohoto setkání, dlouholetý poslanec Spolkového sněmu Klaus-Dieter Gröhler. „Ale my máme i vegetariánské! To byste do CDU neřekla, že?“říká hned. Popravdě odpovídám, že úplně ne, ale že mám radost, že i CDU jde s dobou.
Buřty jsou však vedlejší. To hlavní, o co tady jde, je pokud možno ještě nasbírat cenné hlasy. Do neděle již moc času nezbývá a rozdíl mezi prvním a druhým místem, tedy mezi sociálními demokraty (SPD), kteří podle předvolebních průzkumů mírně vedou, a konzervativní unií CDU/CSU je jen malý.
Pro Gröhlera je to před těmito volbami již 66. setkání s voliči. Poslancem Spolkového sněmu je od roku 2013 a letos usiluje o znovuzvolení. Sám ale říká, že to bude mít těžké: ve stejném volebním obvodu proti němu kandiduje berlínský starosta Michael Müller, zvolený za SPD.
„V Berlíně snad neznám nikoho, kdo by byl s jeho vládou spokojený. Ale mediálně je nejvíc vidět, to je jeho největší výhoda,“uvažuje.
A jak vidí šance své strany celkově?
„Rozdíl mezi námi a socialisty se opět snižuje. Za poslední tři týdny si navíc všímám zřetelného posunu ve voličských preferencích, tedy směrem od podpory sociálních demokratů,“říká ze své zkušenosti. Domnívá se, že řada lidí bude hlasovat takticky: možnost levicové koalice socialistů, Zelených a postkomunistické Levice je pro ně velkým strašákem. Tím spíš v Berlíně, kde zdejší zemská vláda působí právě v tomto složení.
Názory na to, zda je rudo-rudo-zelená koalice v Berlíně úspěšná, se liší. Lidé žijící v centru města mají tendenci vnímat ji spíše pozitivně nebo alespoň neutrálně, na okrajích města včetně Westendu pak přesně naopak.
„Zkuste se tady zeptat kohokoli a neuslyšíte na jejich adresu kladné slovo,“říká starší muž jménem Karl, který se přidává do hovoru.
„Představte si, že tady bude vláda s postkomunisty a ve Francii po dalších volbách Le Penová. Co bude pak?“dává řečnickou otázku poslanec. Karlovi se dělá nevolno a obrací oči v sloup.
Berlínský Westend je i podle jména místem na konci světa. Les prostupují souměrné řady rodinných domků, člověk je tu daleko od ruchu velkoměsta, i když do centra je to příměstským vlakem ani ne půl hodiny.
„Říkali nám v kostele tady za rohem: nejdřív přijďte na mši, potom volit. A přesně takhle to tu vždycky děláme,“říká Karl. V této oblasti prý tradičně všichni volí CDU. „Ty levicové strany jsou spíš pro ty na východě,“domnívá se. Jen o ulici dál ale evidentně žijí i voliči Zelených – plakát na drátěném plotě zve k účasti na klimatické stávce iniciativy Fridays for Future, která proběhne před budovou spolkového sněmu.
Žádné drama?
Stožáry pouličních lamp tu stejně jako v centru města zdobí rozměrově velmi decentní, skoro neviditelné předvolební plakáty. Až na postkomunisty, kde obtloustlý pořízek vykřikuje „Macht für alle!“, tedy „Moc pro všechny“, jsou ostatní politická hesla přehlídkou předvolební nudy.
A ani na to, že německé parlamentní volby pozorně sleduje celá Evropa, je Němci až na čestné výjimky zas tak dramaticky neprožívají. „Ono se zas tolik nezmění, ať už to dopadne jakkoli,“domnívá se čtyřicetiletý Alex, který spolupracuje s ministerstvem zahraničí.
„Pro Němce je hlavní jedna věc: stabilita. Nemám pocit, že by po volbách měla být ohrožena,“říká. I když přece jen s jednou výjimkou, a tou je právě levicová koalice s postkomunisty.
Letos nehrozí vysoký výsledek protestní Alternativy pro Německo (AfD) jako před čtyřmi lety, navíc kandidáti tří hlavních stran jsou navzájem do určité míry podobní. Armin Laschet, Olaf Scholz i Annalena Baerbocková jako kandidáti na kancléře rychle zjistili, že po šestnácti letech s končící Angelou Merkelovou se velké experimenty směrem od toho, na co jsou voliči zvyklí, nevyplatí.