Krejčího měsíc v Česku: body, chvála i pivečko po zápase
Stejně jako číslo 46 na hokejovém dresu k němu patří skromnost až nenápadnost. Jenže David Krejčí ukazuje, že umí náramně pobavit na ledě i mimo něj: „V extralize ještě nepoznám hráče podle obličejů, takže soupeře počítám. Je to dobrý, když jich napočítám pět. Když napočítám čtyři, musím si dát bacha, protože mě ten pátý může sejmout.“
Pobavil tím v Praze zaplněný sál, před nímž v týdnu vystoupil jako jeden z řečníků trenérské konference. Krejčí jen polovážně přidal: „Ale fakt! Je důležité počítat!“
Tady jsou jeho počty.
Včera to byl přesně měsíc, co poprvé vítěz Stanley Cupu zapózoval s olomouckým dresem. Oblékl ho ve čtyřech zápasech. V každém z nich skóroval. S bilancí 5+1 se Krejčí řadí k nejproduktivnějším hráčům extraligy. „Nedával jsem si nějaké bodové cíle. Chtěl jsem hlavně pomoct týmu. A budu spokojený, když nebudu dávat góly, ale budeme vyhrávat,“říká Krejčí.
I jeho týmový prospěch lze vyčíslit. Za zápas zvládne přes 22 minut, nikdo z olomouckých útočníků neodehraje víc. I díky Krejčího příspěvku se klub z Hané drží v klidnějším středu tabulky.
V pětatřiceti kreativní centr jen podtrhuje, že jeho náhlým odchodem z týmu Boston Bruins v něm extraliga získala jednu z nejpřitažlivějších hvězd. Nebýt nestárnoucího Jaromíra Jágra, nebylo by sporu, že jednoznačně nejzářivější. Zatímco kladenský patriot odjakživa vyčníval mimořádným individuálním umem, Krejčího profesní přednosti jsou jiné.
Umí hru zklidnit. Nezištně přihrát spoluhráčům. Z jeho přehledu profitují jiní, jenže v olomoucké kabině se – kulantně řečeno – zrovna nenacházejí plejeři, jejichž jména najdete mezi špičkou extraligových statistik.
Krejčímu to nevadí. Přizpůsobil se. V zakončení si drží nadprůměrnou úspěšnost, přivykl i extralize. „Ještě je brzy ji hodnotit, ale je určitě znát větší hřiště. Kluci tu hodně lítají, ale těžko se mi porovnává, jestli je to rychlejší, nebo pomalejší než v NHL,“přemítá. „Nemůžu si zatím stěžovat. Po hokejové i životní stránce se mi tu líbí.“
Zamlouvá se mu parta v kabině, z níž se linou české songy. Krejčí si je rád pobrukuje a rodné vlasti vyčítá jediné. „Možná té české kuchyně bylo poslední dobou až moc,“usměje se. „Ale strašně mi to chybělo a teď bude těžké jíst zdravě. Pivečko po zápase si dám rád.“
Dcera Elin chodí do první třídy. S mladším Everettem Zdeňkem a americkou manželkou Jody už prozkoumávají památky v Olomouci a okolí. „Usadili jsme se a české dobrodružství teprve začíná,“líčí Krejčí. Jeho pohodu jen vykresluje, že v úterý místo extraligového oddechu vyrazil na pražský Chodov, kde na akci organizované Českým olympijským výborem vykládal o kariéře a úspěchu v NHL. V diskusní části zkušený centr kývl reprezentačnímu trenérovi Filipu Pešánovi – jednomu z posluchačů konference – na otázku, zda by ho lákala účast na hrách. Celou Krejčího přednášku jako spolumoderátor doprovázel Slavomír Lener, který o něm jen chrlil superlativy: „Lídr kabiny. Přirozená autorita. Férový člověk. Srdcař.“
Chválu slýchá i v extralize, v níž dnes Olomouc s rozjetým Krejčím hostí Hradec Králové (18.00). Někdejší útočník NHL Radim Vrbata ve Sportu varoval, že s přibývajícími duely a únavným kodrcáním autobusem může Krejčímu znatelně mizet energie. „Hráli jsme jen jednou venku a cesta byla hrozná,“přizná mazák. „Snad si na to zvyknu.“
Úvod Krejčí zvládl bravurně. A teď na něj navazuje.