Německo: volby mezi srdcem a rozumem
BERLÍN Na Sprévě v centru Berlína po téměř dvouleté pandemické pauze opět plují výletní lodě, nebe je ocelově šedé a vítr fouká tak, že německé vlajky na budově spolkového sněmu vlají stále vodorovně. Před víkendovými volbami se očekává vyjasnění – ale jen počasí.
Na to, že Německo má před sebou důležité parlamentní volby, ukazuje máloco. Snad jen přítomnost novinářů a televizních štábů, kteří v okolí vládních budov v centru města počtem převyšují pomalu se vracející turisty. A také bariéry a zátarasy kolem spolkového sněmu, před nimiž demonstrují klimatičtí aktivisté z Fridays for Future.
Volby jsou již v neděli, ale výsledek do poslední chvíle zůstává nejistý. Podle posledních průzkumů mají k vítězství nejblíž sociální demokraté (SPD) Olafa Scholze s 25 procenty hlasů. S odstupem tří procent je stíhají donedávna favorizovaní konzervativci CDU/CSU kancléřky Merkelové s novým lídrem Arminem Lachetem. Třetí jsou se 16 procenty Zelení, kteří si ještě v létě dělali ambice na kancléřský post.
Tyto časy jsou pro ně v těchto volbách nenávratně pryč a jejich kandidátka Annalena Baerbocková, která sama straně uškodila svými kauzami, již značně ubrala ze svých ambicí a mluví jen o účasti Zelených v nové vládní koalici.
Zatímco před čtyřmi lety v roce 2017 bylo největší otázkou parlamentních voleb, jak vysoko se umístí protisystémová Alternativa pro Německo (AfD) a zda se jí podaří dosáhnout na ostře sledované třetí místo (což se jí podařilo), nyní tato strana téměř zmizela z předvolební debaty. AfD má v průzkumech stabilně 11 procent, podobně jako liberální demokraté (FDP) Christiana Lindnera.
Těsně nad hranicí volitelnosti se šesti procenty se pak drží postkomunistická Levice. Tato okrajová strana nikdy nestála za větší zmínku, tentokrát ale může mít rozhodující vliv. Zelení ani část sociálních demokratů se nebrání tomu, aby se jako třetí strana Levice poprvé ve svých dějinách stala součástí celostátní koaliční vlády. Z čehož má pochopitelně řada Němců obavy a hodlají proto volit nikoli podle svých preferencí, ale v první řadě takticky.
I na to spoléhá CDU/CSU, stejně jako na nerozhodnuté voliče, kterých je podle různých odhadů mezi šestnácti až čtyřiceti procenty.
Předseda FDP Lindner naopak své voliče od taktického hlasování odrazuje. „Nevolte takticky. Volte podle svého srdce,“vyzýval příznivce na nedávném setkání v Drážďanech. Právě od FDP by v tomto případě část voličů přešla na stranu konzervativní unie.
Éra po Merkelové
S volbami zároveň končí šestnáct let dlouhá éra vlády kancléřky Angely Merkelové. Bilancují německá i zahraniční média, také berlínská knihkupectví v prosklených výkladních skříních vystavují její životopisné knihy, doplněné literárními počiny nových kancléřských kandidátů.
Přehlídku předvolební literatury vystavuje malé knihkupectví v zastrčené ulici ve čtvrti Mitte, stejně jako pětipatrový knižní obchod Dussmann na hlavní berlínské třídě Friedrichstrasse. A zatímco spisy Olafa Scholze a Armina Lascheta zůstaly do velké míry bez povšimnutí, kniha Annaleny Baerbockové s opsanými pasážemi uškodila nejen jí, ale také celé straně.
Než o politických knihách, které jen málokdo četl, se ale stále více mluví o tom, co vše v předvolební kampani skutečně chybí. A toho je hodně. S nástupcem Merkelové se změní politický styl a směřování Německa, ale o tom, jaké konkrétní představy v tomto ohledu kandidáti na kancléře mají, v předvolební kampani nezaznělo téměř nic.
„Budoucí německý kancléř bude muset Němcům vysvětlit, že skončily klidné časy, kdy Evropa navazovala obchodní dohody po celé planetě, zatímco o její bezpečnost se starali Američané, protože válka je přece ošklivá a Evropané z ní mají trauma – tyto časy jsou pryč,“podivuje se nad určitou naivitou a bezradností německých kandidátů v důležitých mezinárodních otázkách bruselský korespondent francouzského listu Libération Jean Quatremer.
Jde o budoucnost Evropy
Velmi vágní kampaně bez konkrétních témat si všímají i voliči. „Sleduji dění kolem voleb docela důkladně. Ale vše je tak obecné a neurčité, že doteď sama nevím, koho budu volit,“řekla žena středního věku na dotaz stanice ARD. Zejména zahraniční zpravodajové a analytici pak upozorňují na to, že z německé kampaně zcela vypadly zásadní otázky ohledně bezpečnostní politiky, budoucnosti Evropské unie nebo reformy evropské imigrační a azylové politiky.
Nejde totiž jen o budoucnost Německa, ale také o další vývoj na mezinárodní, nejen evropské a transatlantické scéně. S obávanou rudo-rudo-zelenou koalicí složenou ze sociálních demokratů (SPD), Zelených a postkomunistické Levice, by tato témata šla na vedlejší kolej.
„Tuhle koalici tady většina Němců nechce, přesto většina volí strany, které ji podporují. A pak se budou divit,“zaznělo v satirickém televizním pořadu, který to trefil celkem výstižně.
Kancléřští kandidáti se vyjadřují co nejvíc obecně, aby jim možnosti povolební spolupráce zůstaly na všechny strany otevřené. Zčásti se v tom může projevovat i tíha blížícího se konce dlouhé éry. „Němci si uvědomují, že před nimi stojí obrovské množství nejrůznějších problémů a výzev, s nimiž se musí nějak vypořádat. Už ale nevědí jak,“popisuje postoje voličů psycholog Stephan Grünewald, který je zkoumal prostřednictvím skupinových rozhovorů. „Často zmiňují faktor stability, který pro ně představovala právě Merkelová. Vědí, že věci se musí změnit, ale zároveň z toho mají strach.“
Výsledky německých voleb sledujte na iDNES.cz