Anatomie „zrady století“. Jak Francii krutě ponížili
Australské námluvy se Spojenými státy se rýsovaly utajeně dlouhé měsíce, aniž o tom měl kdokoli z atlantických partnerů tušení
Za ten dramatický scénář by se nestyděl ani Ian Fleming, autor mnoha bondovských příběhů. Jak vyplouvají na povrch kulisy dramatické roztržky mezi Francií a Austrálií, která stopla dohodnutý kontrakt za desítky miliard dolarů na nákup ponorek, rýsuje se stále zřetelněji, že Australané vše plánovali tajně a dlouho dopředu.
Je přitom třeba se hodně vrátit v čase pro vysledování začátku celé akce, o které mluví Francouzi jako o „strategickém ponížení“. Šéf tamní diplomacie Jean-Yves Le Drian, citovaný listem Le Figaro, přímo hovoří o „kudle do zad“Francie.
Vše začalo v Canbeře někdy před 18 měsíci. Aktéry klíčícího „spiknutí“byli australský premiér Scott Morrison – a pár jeho nejbližších. Francie zdaleka netušila, že její zakázka na konvenční ponorky na dieselový pohon v hodnotě 40 miliard dolarů od francouzské firmy Naval Group už je ohrožena. Navenek vše ještě vypadalo idylicky.
Jenže v té době už mezi australskými politiky sílilo pnutí, obavy z čínské rozpínavosti. Od toho vedla přímá cesta k otázce, kterou premiér Morrison položil velitelům ozbrojených sil. Nebylo by záhodno získat rovnou ponorky na jaderný pohon?
Dokonalé utajení
Zatím vše probíhalo v naprostém utajení. O nově diskutované alternativě nevěděl nikdo jiný než australský premiér a tři vysocí činitelé armády. Náčelník generálního štábu Angus Campbell, ministr obrany Greg Moriarty a admirál Michael Noonan, šéf štábu námořnictva.
Ani Američané v té době neměli ponětí, jaká úžasná zakázka jim už brzy má spadnout přímo do klína.
Uběhlo pár měsíců. Druhé dějství se už odehrávalo letos v březnu. To už začíná ochabovat australská vůle dostát dohodě s Francií.
Zmíněný admirál Noonan se rozhodl oslovit své britské partnery, zdali by mohli prozkoumat možnost získání amerických jaderných ponorek. Australané je podle všeho považovali za spolehlivější variantu, přestože jaderné ponorky mohli dostat i od Francouzů.
Britský premiér Boris Johnson se angažuje, ale o celé akci stále neví víc než nějakých 10 až 12 lidí. Britové jsou v pozici „inhibitora“celé akce, Američané stále ještě nic netuší. Průlom přichází na summitu nejvyspělejších zemí G7 v britském Cornwallu, který se konal letos v červnu. Navenek se mluví o covidu a pobrexitových dohodách, americký prezident Joe Biden si vřele potřásá rukou s francouzským protějškem Emmanuelem Macronem. V zákulisí už se však rodí velké spiknutí.
Klíčoví úředníci z anglosaských zemí už diskutují o detailech americko-australsko-britského paktu AUKUS, který vyšachuje francouzské dodavatele ze hry. Všichni zainteresovaní politici i experti z uvedených tří zemí zatím pečlivě skrývají tajemství, dokud se 15. září vše oficiálně neoznámí. Poprask je pak na světě. Francouzi nemohou uvěřit tomu, že jim jejich spojenci zpoza Atlantiku tolik dlouhých měsíců bezostyšně lhali.
Zklamaní Francouzi
„Když byl zvolen do funkce Joe Biden, Francie vycítila nečekanou šanci stát se oblíbeným americkým partnerem v Evropě,“napsal k tomu britský týdeník The Economist. Ze hry byla podle této optiky vyloučena Británie oslabená brexitem, stejně jako Německo, které má s odcházením Angely Merkelové dost starostí samo se sebou. Macronova Francie se zdála být pro Ameriku nezastupitelným partnerem.
Ještě v červnu ujišťuje šéf americké diplomacie Antony Blinken Macrona v Paříži, že francouzskou zakázku na prodej ponorek vnímá Washington jako „středobod tichomořské politiky“. O plánované změně napadne slovo ani během čevencové schůzky ministrů zahraničí Francie a USA.
Podezření začíná klíčit ve Francii až během zářijové návštěvy australského ministra obrany ve Washingtonu. Rýsují se kontury nové dohody. Začíná být zjevné, že francouzské spojenectví ustoupilo americkým zájmům v Pacifiku.
Francouzi nemohou uvěřit tomu, že jim jejich spojenci zpoza Atlantiku lhali.