Nebezpečná evropská dieta

Elektromobilita v čase energetické krize? Evropská unie se v nejhorší možné době chystá k ekonomické sebevraždě, jejíž efekt v ochraně klimatu je prakticky nulový.

Na pustém ostrově se ocitnou tři tlouštíci, Američan, Číňan a Ind – a také jeden trosečník ani tlustý, ani hubený, odněkud z Evropy. Z několika palem, které na ostrově našli, vyrobí malý vor. Ale ouha, vor všechny neunese. Musí co nejrychleji zhubnout. Trosečník z Evropy se hubnutí aktivně chopí jako první, přestože nemá moc co shazovat. Ti sádelnatí sledují, co to s ním udělá. Bez jejich zhubnutí se však na vor všichni nevejdou. Má pak Evropanova těžká dieta smysl? Notabene, když jej může i zabít.

Těžké následky evropské „diety“pocítíme možná už tuto zimu. EU si totiž uměle zdražuje energie. Daněmi a dotacemi nutí lidi a firmy, aby přecházeli na obnovitelné zdroje, které jsou však dražší a méně spolehlivé. Letos plyn i elektřina v EU tak dramaticky zdražují i proto, že přes léto málo foukalo. Musí se kvůli tomu dokonce i „nahazovat“již odstavené uhelné elektrárny. Z větru holt elektřiny není dost. To však není to nejhorší.

Nejhorší je, že ostatní části světa – co se týče emisí oxidu uhličitého výrazně vypasenější – s EU tempo ozeleňování držet nehodlají. Přitom EU zodpovídá pouze za 8 % celosvětových emisí oxidu uhličitého. O takový objem skleníkového plynu Čína navýší celosvětové emise za několik let, pokud tedy zachová své současné rapidní tempo výstavby uhelných elektráren.

Pokud nebudou další ekonomické celky světa postupovat v ozeleňování srovnatelným tempem jako EU, Unie ekonomicky v globálním měřítku dále a fatálně oslabí, přičemž planetární emise CO2 se přinejlepším sníží o jednotky procent. Takové snížení ale nemůže mít jakkoli zásadnější vliv na zpomalení nebo zvrácení procesu klimatických změn.

Jde o hubená dvě procenta

EU by spíše než na vlastní občany a za účelem snížení spotřeby fosilních energií měla tolik tlačit na to, aby ostatní světové ekonomiky snižovaly emise obdobným tempem. Jinak se v daleko větší míře bude dít to, co se už bohužel děje. Českým domácnostem jenom letos zdraží plyn i elektřina až o 20 %, firmám zdraží také, napříč EU. Tyto firmy jsou už nyní méně konkurenceschopné například tváří v tvář rivalům z USA.

Ze zmíněných 8 % celosvětových emisí CO2, které má na svědomí EU, zodpovídá silniční doprava zhruba za čtvrtinu, tedy za 2 % z globálního hlediska. Pokud by ze dne na den EU vymýtila ze svých silnic veškerá auta se spalovacím motorem včetně kamionů a vlastně i hybridů, sníží se globální emise CO2 o 2 %. To Čína při současném tempu výstavby svých uhelných elektráren „dožene“za dva roky.

Ovšemže, elektromobilitu vítejme, ovšem tedy jen za té podmínky, že se prosadí tržně. Čemuž aktuálně související diskuse nenasvědčuje. Stoupenci elektromobility se zaklínají tím, že tento druh pohonu bude již za pár let levnější než pohon spalovacích motorů. Fajn. Pokud tomu tak bude, není přece třeba žádných podpůrných dotací ani daňových úprav vedoucích k umělému zdražení benzinu či nafty. Veřejnost si přece ráda sama od sebe pořídí vůz, který je (bude) levnější... a navíc třeba i tišší.

Skutečnost je však taková, že zatím nikdo s jistotou neumí říct, že elektrický pohon opravdu v dotačně či daňově „necinknutém“,

tedy férovém tržním konkurenčním boji tváří v tvář spalovacím motorům obstojí. Proto jsme svědky tak silného tlaku lobbistů nebo neziskových organizací, které elektromobilitu tlačí málem s náboženským zápalem. Bohužel tím jen nechtěně odhalují, jak jsou si sami notně nejistí stran její perspektivy.

Pokud by byli přesvědčeni o tom, co hlásají, tedy jaké terno elektromobilita představuje, měli by dávno zainvestováno v akciích Tesly & spol. A už by se jen třásli, až i zbytek veřejnosti prozře, zjistí to, co oni už vědí, a oni tak bezpracně zbohatnou masivním zhodnocením svých investic.

Jenže dnes si v Česku elektroauto pořizují jen hodně bohatí lidé a snobové. Dávají na odiv svoji starost o životní prostředí, ve skutečnosti více než čtyři pětiny doby za volantem jezdí na uhlí, ruský plyn a ruský uran – palivo Temelína i Dukovan. Kdo chce dnes v Česku nejvíce prospět životnímu prostředí, využívá co nejvíce veřejnou dopravu, zejména elektrifikovanou železniční. Všechno ostatní jsou zatím jen kecy, pózy a dojení (hlavně peněz daňového poplatníka).

Kompletní přechod na elektromobilitu by při současné úrovni technologického rozvoje učinil individuální dopravu finančně nedostupnou chudým lidem i podstatné části střední třídy. Nelze si jej zatím představit bez drastického daňového zatížení fosilních paliv. Při takovém zdražení by navíc došlo takřka jistě k občanským nepokojům, jaké představovaly třeba bouře tzv. žlutých vest ve Francii. Pochopitelně by byly ohroženy miliony pracovních míst napříč EU.

Ale i pokud by Unie ustála ztrátu milionů pracovních míst, občanské nepokoje a zhoršení životní úrovně obyvatel, nejvíce pak chudých a středních vrstev, stejně přechodem na elektromobilitu zajistí snížení globálních emisí oxidu uhličitého pouze o ona přibližně 2 %. Tedy účinnost boje proti klimatickým změnám se prakticky nezvýší.

Evropský trosečník na pustém ostrově zhubne na kost, málem umírá, přitom se na vor stále všichni čtyři nevejdou a na pustém ostrově tak zůstávají... Evropanova drastická dieta tak nemá žádný smysl.

Elektromobilitu vítejme, ovšem za podmínky, že se prosadí tržně. Čemuž zatím nic nenasvědčuje.