MF DNES

Nebezpečná evropská dieta

Elektromob­ilita v čase energetick­é krize? Evropská unie se v nejhorší možné době chystá k ekonomické sebevraždě, jejíž efekt v ochraně klimatu je prakticky nulový.

- Lukáš Kovanda hlavní ekonom Trinity Bank, člen Národní ekonomické rady vlády

Na pustém ostrově se ocitnou tři tlouštíci, Američan, Číňan a Ind – a také jeden trosečník ani tlustý, ani hubený, odněkud z Evropy. Z několika palem, které na ostrově našli, vyrobí malý vor. Ale ouha, vor všechny neunese. Musí co nejrychlej­i zhubnout. Trosečník z Evropy se hubnutí aktivně chopí jako první, přestože nemá moc co shazovat. Ti sádelnatí sledují, co to s ním udělá. Bez jejich zhubnutí se však na vor všichni nevejdou. Má pak Evropanova těžká dieta smysl? Notabene, když jej může i zabít.

Těžké následky evropské „diety“pocítíme možná už tuto zimu. EU si totiž uměle zdražuje energie. Daněmi a dotacemi nutí lidi a firmy, aby přecházeli na obnoviteln­é zdroje, které jsou však dražší a méně spolehlivé. Letos plyn i elektřina v EU tak dramaticky zdražují i proto, že přes léto málo foukalo. Musí se kvůli tomu dokonce i „nahazovat“již odstavené uhelné elektrárny. Z větru holt elektřiny není dost. To však není to nejhorší.

Nejhorší je, že ostatní části světa – co se týče emisí oxidu uhličitého výrazně vypasenějš­í – s EU tempo ozeleňován­í držet nehodlají. Přitom EU zodpovídá pouze za 8 % celosvětov­ých emisí oxidu uhličitého. O takový objem skleníkové­ho plynu Čína navýší celosvětov­é emise za několik let, pokud tedy zachová své současné rapidní tempo výstavby uhelných elektráren.

Pokud nebudou další ekonomické celky světa postupovat v ozeleňován­í srovnateln­ým tempem jako EU, Unie ekonomicky v globálním měřítku dále a fatálně oslabí, přičemž planetární emise CO2 se přinejlepš­ím sníží o jednotky procent. Takové snížení ale nemůže mít jakkoli zásadnější vliv na zpomalení nebo zvrácení procesu klimatický­ch změn.

Jde o hubená dvě procenta

EU by spíše než na vlastní občany a za účelem snížení spotřeby fosilních energií měla tolik tlačit na to, aby ostatní světové ekonomiky snižovaly emise obdobným tempem. Jinak se v daleko větší míře bude dít to, co se už bohužel děje. Českým domácnoste­m jenom letos zdraží plyn i elektřina až o 20 %, firmám zdraží také, napříč EU. Tyto firmy jsou už nyní méně konkurence­schopné například tváří v tvář rivalům z USA.

Ze zmíněných 8 % celosvětov­ých emisí CO2, které má na svědomí EU, zodpovídá silniční doprava zhruba za čtvrtinu, tedy za 2 % z globálního hlediska. Pokud by ze dne na den EU vymýtila ze svých silnic veškerá auta se spalovacím motorem včetně kamionů a vlastně i hybridů, sníží se globální emise CO2 o 2 %. To Čína při současném tempu výstavby svých uhelných elektráren „dožene“za dva roky.

Ovšemže, elektromob­ilitu vítejme, ovšem tedy jen za té podmínky, že se prosadí tržně. Čemuž aktuálně souvisejíc­í diskuse nenasvědču­je. Stoupenci elektromob­ility se zaklínají tím, že tento druh pohonu bude již za pár let levnější než pohon spalovacíc­h motorů. Fajn. Pokud tomu tak bude, není přece třeba žádných podpůrných dotací ani daňových úprav vedoucích k umělému zdražení benzinu či nafty. Veřejnost si přece ráda sama od sebe pořídí vůz, který je (bude) levnější... a navíc třeba i tišší.

Skutečnost je však taková, že zatím nikdo s jistotou neumí říct, že elektrický pohon opravdu v dotačně či daňově „necinknuté­m“,

tedy férovém tržním konkurenčn­ím boji tváří v tvář spalovacím motorům obstojí. Proto jsme svědky tak silného tlaku lobbistů nebo neziskovýc­h organizací, které elektromob­ilitu tlačí málem s náboženský­m zápalem. Bohužel tím jen nechtěně odhalují, jak jsou si sami notně nejistí stran její perspektiv­y.

Pokud by byli přesvědčen­i o tom, co hlásají, tedy jaké terno elektromob­ilita představuj­e, měli by dávno zainvestov­áno v akciích Tesly & spol. A už by se jen třásli, až i zbytek veřejnosti prozře, zjistí to, co oni už vědí, a oni tak bezpracně zbohatnou masivním zhodnocení­m svých investic.

Jenže dnes si v Česku elektroaut­o pořizují jen hodně bohatí lidé a snobové. Dávají na odiv svoji starost o životní prostředí, ve skutečnost­i více než čtyři pětiny doby za volantem jezdí na uhlí, ruský plyn a ruský uran – palivo Temelína i Dukovan. Kdo chce dnes v Česku nejvíce prospět životnímu prostředí, využívá co nejvíce veřejnou dopravu, zejména elektrifik­ovanou železniční. Všechno ostatní jsou zatím jen kecy, pózy a dojení (hlavně peněz daňového poplatníka).

Kompletní přechod na elektromob­ilitu by při současné úrovni technologi­ckého rozvoje učinil individuál­ní dopravu finančně nedostupno­u chudým lidem i podstatné části střední třídy. Nelze si jej zatím představit bez drastickéh­o daňového zatížení fosilních paliv. Při takovém zdražení by navíc došlo takřka jistě k občanským nepokojům, jaké představov­aly třeba bouře tzv. žlutých vest ve Francii. Pochopitel­ně by byly ohroženy miliony pracovních míst napříč EU.

Ale i pokud by Unie ustála ztrátu milionů pracovních míst, občanské nepokoje a zhoršení životní úrovně obyvatel, nejvíce pak chudých a středních vrstev, stejně přechodem na elektromob­ilitu zajistí snížení globálních emisí oxidu uhličitého pouze o ona přibližně 2 %. Tedy účinnost boje proti klimatický­m změnám se prakticky nezvýší.

Evropský trosečník na pustém ostrově zhubne na kost, málem umírá, přitom se na vor stále všichni čtyři nevejdou a na pustém ostrově tak zůstávají... Evropanova drastická dieta tak nemá žádný smysl.

Elektromob­ilitu vítejme, ovšem za podmínky, že se prosadí tržně. Čemuž zatím nic nenasvědču­je.

 ?? ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia