Umění na světové úrovni je tvrdý byznys
Barbora Půlpánová chce novým programem EduArt pomáhat Čechům poznávat a nakupovat umění.
Po úspěšné kariéře v ČEZ odešla Barbora Půlpánová na stáž do Londýna, kde se jí povedlo v jednom z největších aukčních domů na světě, Christie’s, vypracovat na pozici globální manažerky komunikace pro vzdělávání. Teď se vrátila do Česka a své zkušenosti zúročuje v rámci projektu EduArt Experience, který založila.
Proč je potřeba pomáhat s nákupem umění?
Mnozí by si umělecké dílo rádi pořídili, ale vůbec netuší, jak na to. Nechtějí se vydávat za galeristy sami, protože mají pocit, že do galerie nepatří. Nechtějí vypadat hloupě a ještě hůř – svým nákupem se spálit.
Jak velká je šance, že se opravdu spálí?
Pravděpodobnost tu je, pokud ale pracujete s odborníkem, je tu jasně daných několik parametrů uměleckého díla, které se dají uhlídat a vypovídají o jeho hodnotě. Je dobré sledovat tři věci – jestli se vám dané dílo líbí, jestli nějak vypovídá o době, ve které žijeme, a jestli má investiční potenciál.
Kdy hrozí při koupi riziko?
Riziko hrozí, když cena umělce vylítne vysoko tak rychle, že jeho dílo reálně přestane mít kupce. Neprodává se… Často ale říkám, že pak sběrateli na zdi zůstane alespoň něco hezkého, pro umělce je to horší, může mu to zkazit kariéru.
Mluví se o vlně mladých začínajících sběratelů. Co je motivuje?
Chtějí, aby dílo, které si pořizují, nějak vypovídalo o současné době a jejích problémech. K tomu pak silně vnímají, jak podstatné je ze společenské perspektivy uměleckou scénu podporovat. U mnohých je důležité i investiční hledisko.
Existuje nějaký rozdíl mezi sběratelem a investorem do umění?
Sběratel umění je někdo, kdo cíleně buduje sbírku a vnímá celospolečenský přesah své činnosti. Prvotní motivací investora pak je primárně zhodnocení díla v časovém horizontu. I z takových investorů se ale nakonec stávají vášniví sběratelé, protože jim umění změní život.
Ve třiceti jste se rozhodla opustit dobrou pozici v ČEZ a jít do Londýna na stáž. To asi chtělo kuráž.
Bylo to hodně nekomfortní, začínala jsem odznova. Nemít v Londýně podporu sestřenice, tak neodjedu. Naštěstí kolegyním v tiskovém oddělení Christie’s přišly mé zkušenosti z energetiky zajímavé, tak jsme se vzájemně obohacovaly. Je to sice jiný byznys, ale pořád stejné nástroje komunikace a PR.
Je energetika tvrdší průmysl než byznys s uměním?
To nejde dost dobře srovnat, každé má svá specifika. Každopádně umění je taky velice tvrdý byznys, obzvlášť na globální úrovni.
Bylo vám při výběrovém řízení na pozici globální manažerky překážkou, že nemáte vysokoškolské vzdělání v umění?
Dokázali hlavně ocenit mou univerzálnost, nadšení a ochotu se učit. To leckdy vykompenzuje odbornost. Tedy alespoň po nějaký čas, než si ji člověk doplní.
Mnozí by si možná řekli, že mladá Češka se na takovou pozici jen tak nedostane.
To je typicky české uvažování. Navíc jsem v Christie’s nebyla jediná mladá Češka. Jim bylo jedno, odkud jsem nebo kolik mi je. Nejdůležitější bylo, že jsem se ve třiceti letech přihlásila na stážistickou pozici a v týmu jsem si rychle našla své místo. Dělala jsem věci nad rámec své pracovní náplně a to je zaujalo.