Tělocvik vedou trenéři
Profesionální judisté nebo fotbalisté pomáhají na školách nadchnout děti pro sport a pohyb
Rostoucí počet případů obezity nebo špatný tělesný vývoj jsou jen příklady toho, jak na děti dopadla pandemie, když je zavřela doma a znemožnila jim chodit do školy, vídat se s kamarády nebo se pravidelně hýbat a sportovat. Školy, sportovní kluby i samotní rodiče se děti proto snaží co nejvíc motivovat k tomu, aby se dostaly zpět do formy.
Praha 2 spustila nový projekt s názvem Profesionální trenéři v tělocviku, v rámci kterého vedou polovinu hodin tělesné výchovy na vybraných školách profesionální trenéři různých sportů ze Sport Academy.
„Hlavním přínosem je elán a nadšení, které naši trenéři do hodin přinášejí a které občas při tělocviku chybějí. Takové nadšení u dětí totiž vyrovná i případné nedostatky v jejich kondici,“říká šéf Sport Academy Jan Hnilička.
PRAHA Vy a vaši kolegové nyní vedete hodiny tělocviku v základních školách. V čem se takový tělocvik liší od běžné hodiny?
Do těch hodin chodí specializovaní a zkušení trenéři, například profesionální atlet, judista nebo gymnasta. Takový profesionál pak dokáže mnohem hlouběji sport představit speciálními cvičeními nebo hrami, které jsou pro daný sport typické. Oproti běžnému tělocviku je to velký rozdíl, ty děti dělají něco úplně jiného, než na co jsou zvyklé. Nehrají jen na mrazíka nebo rybičky, rybičky rybáři jedou. Mnozí z nich si navíc při takových hodinách uvědomí, že se jim vlastně ten sport moc líbí a baví je, a rozhodnou se ho začít dělat pravidelně v rámci nějakého klubu nebo kroužku. Těch sportů, které my takhle dokážeme představit, je poměrně široká paleta. Mnohdy to jsou třeba i netradiční sportovní disciplíny, které by se jinak do těch hodin obyčejně nedostaly.
Jak vypadaly první hodiny?
Všechny hodiny dosud probíhaly skvěle. Děti byly natěšené a moc se těšily i paní učitelky. Byla to zkrátka jedna velká radost. Všechny děti byly moc rády, že se zase mohou hýbat, něco si zahrát a podobně. Já sám jsem vedl hodiny v první třídě a tam to bylo hlavně poznávání a navazování nových kamarádství.
Připravil jste si například něco, abyste děti po dlouhé pauze do pohybu nadchl?
V duchu toho, že jde o prvňáčky, jsem si připravil hlavně seznamovací hry, aby se děti mohly navzájem co nejlépe poznat a trochu se socializovat. Dále to byla jednoduchá motorická cvičení, abych viděl, jak na tom vlastně děti jsou.
V jaké kondici tedy děti v současné době jsou?
Je na nich vidět, že jim pohyb vážně chybí. Na druhou stranu dokáže nadšení z něj po dlouhé odmlce vyvážit případnou špatnou kondici. Obecně se při své práci setkávám s dětmi, které sportovat chtějí a mají ke sportu kladný vztah, nebo je k němu například vedou rodiče. Tyto děti jsou v dobré kondici i po lockdownu, protože ani ten jim nezabránil se hýbat. Větší problém vidím v tom, že se děti nemohly potkávat navzájem a nemohly společně dělat to, co je baví. Velký problém je tedy především nedostatečná socializace. V tom jsou na dětech vidět stopy pandemie, a to například už i jen z prostého nadšení, které panuje z toho, že jsou zase s kamarády.
Hodiny tělocviku vedete už tři týdny. Je na školácích vidět nějaký pokrok co se týče kondice? Vydrželo jim počáteční nadšení?
Je vidět setrvávající nadšení a radost
Elán a nadšení z pohybu. Pokrok v oblasti kondice po pouhých třech týdnech zatím nemám šanci zhodnotit, na to je potřeba delší období.
V jakém rozsahu a kde přesně vámi vedené hodiny probíhají?
Do projektu jsou zapojené vždy dvě třídy z deseti škol, tedy celkem dvacet tříd. Každá třída má dvě hodiny tělesné výchovy týdně a my vedeme vždy jednu z nich. Ta druhá zůstává v rukách původního kantora. Prozatím je program naplánovaný do prosince, kdy se pak bude jednat o případném prodloužení.
A spolupracujete tedy i nějak přímo s učiteli?
Samozřejmě, a právě v tom vidím další přínos. I těm učitelům mohou totiž hodiny s profesionálem rozšířit obzory a obohatit je o nové myšlenky nebo nápady, které pak využijí ve vlastních hodinách. Učitelé navíc byli i velmi nápomocní při přípravě hodin, kdy například nastínili, jak na tom děti v dané třídě jsou nebo jaké tam panují vztahy. Díky tomu jsme mohli vybrat ideální sporty, které jsme zařadili do programu.
Kdo s touto myšlenkou přišel?
S projektem přišla radnice Prahy 2. My jsme se zúčastnili výběrového řízení, které Praha 2 vyhlásila, a zvítězili v něm. Původním autorem celé této myšlenky je ale spolek Trenéři do škol, který se těmto aktivitám věnuje dlouhodobě.
Ve společnosti je nyní velká snaha motivovat děti ke sportu a pohybu zejména v důsledku pandemie, kdy se děti moc nehýbaly. Myslíte, že tento projekt má budoucnost i v době postcovidové?
Já osobně žádnou velkou závislost tohoto projektu na pandemii nevidím. Respektive si myslím, že takový typ projektu je vhodný a žádoucí vždy, nejen v dnešní době a za současné situace. Tělesné výchovy je navíc podle mého názoru na školách příliš málo. Mohla by být klidně i každý den. Koneckonců, děti pohyb potřebují a ve škole je osvěží. Touha po pohybu je dětem přirozená, stačí jim dát příležitost a nebránit jim ve sportu a vzájemném setkávání.