Kapitán zlaté generace po sedmi letech navlékl výstroj. V Petrohradu dal Velkolepá rozlučka. Paráda, říká Reichel
Dva góly.
Na úvodní buly se proti sobě postavili Vjačeslav Fetisov a Jari Kurri. V oblecích k obřadu přistoupili Pavel Bure a Vladislav Treťjak. Zdáli přiletěli Miro Šatan, Esa Tikkanen nebo Jiří Šlégr.
To vše na počest hlavního rozhodčího exhibiční partie, která se konala v hale Jubilejnyj v Petrohradu.
Tím rozhodčím byl René Fasel, loučící se šéf mezinárodní hokejové federace IIHF. Vystudovaný zubař kdysi skutečně pískal mezistátní zápasy, než se v roce 1994 stal jedním z nejmocnějších mužů v branži. Minulý týden se s ním v nádherném městě ležícím v ústí řeky Něvy do Finského zálivu setkala spousta osobností.
Někdy počátkem srpna přistála zpráva v e-mailové schránce taky Robertu Reichelovi, olympijskému vítězi a kapitánovi tří zlatých týmů z mistrovství světa na přelomu tisíciletí. „Potěšilo mě, že si na mě René vzpomněl,“prohlásil někdejší skvělý centr a nyní trenér.
Samozřejmě si pamatuje na půtky, jež s ním on a jeho krajané vedli. Na křivdu, kterou cítili po některých Faselových rozhodnutích.
Vždyť mu po finále šampionátu v Hannoveru v květnu 2001 v šatně vylil na hlavu dvě lahve šampaňského a hlásil: „Aby sis pamatoval, že jsou Češi nejlepší!“
Běhání se vyplácí
Jak už to však ve sportu chodí, vášně bublající v žáru bitvy se časem zklidní. A tak i Reichel nyní Faselovo působení hodnotí jako úspěšné: „Přispěl k otevření olympiád pro hráče z NHL, což mně osobně umožnilo nastoupit v Naganu a vyhrát Turnaj století. Odvedl kus práce. I proto jsem dorazil.“
„Rusové všechno dokonale zorganizovali. Dostali jsme víza. Snad jen Švédové chyběli, asi se báli covidu. Strávili jsme tu krásný týden.“
Do Petrohradu ho doprovodila jeho paní Karin. V české partě jej doplňoval kamarád Šlégr, manažeři Jan Černý s Milanem Hniličkou a taky Petr Bříza. Ten v přátelské partii Ruska proti Světu oprášil své brankářské umění a následně o víkendu ve volbách nového vedení IIHF získal funkci prvního viceprezidenta, pobočníka Faselova následovníka Luca Tardiffa z Kanady.
O remízu 4:4 se dvěma góly výrazně zasloužil právě Reichel. Mač se přirozeně vedl v ohleduplném duchu. Padesátiletý chlapík přesto s radostí zaznamenal, že se na ledě cítí znamenitě. Projevilo se, že dbá o svou fyzičku, především běhá.
Vůbec to nevypadalo, že naposledy hrál takový zápas v září 2014, když své kariéry v Plzni uzavírali Martin Straka a Jaroslav Špaček.
Proč letěla hůl do hlediště
Hosté honosné akce navštívili nejslavnější zdejší památky. Auroru. Petropavlovskou pevnost. Zimní palác. Ermitáž. Nadšení cestovatelé Reichelovi dokážou ocenit bohatou nabídku Petrohradu: „Pořád je v něm co dělat!“
Na srazu hokejových mistrů se ovšem logicky nejvíc probíraly hokejové dějiny.
Reichel si vybavil, kterak na jaře 2000 s národním mužstvem v jiné místní aréně – Ledovém paláci – křepčil s pohárem po triumfu nad Slováky 5:3.
Fasel se sám přihlásil s příhodou z české kabiny v Hannoveru. Že prý na ni nikdy nezapomene. Smál se a vykládal, jak se z nevábně páchnoucího doupěte celý zmáčený utíkal převléct.
S Burem si Reichel vyprávěl o mistrovství Evropy „osmnáctek“v Kyjevě v roce 1989, kde se Čechoslováci se Sověty střetli o titul. Reichel je stále přesvědčen, že v 60. minutě vyrovnal na 1:1, jenže sudí jeho trefu neviděl. Rozlícený útočník za protesty dostal trest do konce utkání, v amoku dokonce zahodil hůl do hlediště.
Teď si v Petrohradu vážil přítomnosti Fetisova, Alexeje Kasatonova a Igora Larionova, členů famózní sovětské pětky, kterou u televize obdivoval jako malý.
Zároveň poslouchal Dietera Hegena, s nímž při jednom z večírků seděl u jednoho stolu. Německý veterán si dobře pamatoval, jakou mánii Reichel způsobil, když válel v DEL za Frankfurt.
„Je příjemné, když cítíte respekt od ostatních,“přiznal Reichel.
V mobilu mu přibyla kupa fotek s věhlasnými spoluhráči i rivaly.
Zase se potkal s Alexem Mogilným, dávným parťákem z Toronto Maple Leafs, jenž na slavnost přiletěl z Chabarovsku. Také on chtěl vzdát hold Renému Faselovi.