K čemu jsou nám dobré památky v UNESCO

Jakuba Pokorného, editora MF DNES

Česko si letos připsalo další velký úspěch a prosadilo na seznam světového kulturního dědictví UNESCO bukové lesy Jizerských hor a západočeská lázeňská města. V oboru péče o památky a přírodu je to něco, jako když se země dostane do finále mistrovství světa ve fotbale. Blahopřeji! Na seznamu už má Česká republika šestnáct položek v čele s Prahou a Českým Krumlovem.

Na začátku září však MF DNES publikovala pozoruhodný článek o tom, že zápis do UNESCO je nám vlastně na obtíž. Způsobuje vylidňování měst, zdražování, výdaje navíc, rušení nočního klidu. Asi nejdrsněji se opřel do UNESCO Jan Jílek, starosta Jankova, pod který spadá malebná jihočeská ves Holašovice, zapsaná na seznam od roku 1998: „Lidé sem často přijedou autem za dva miliony, vůz odstaví do zákazu stání nebo někomu před barák. Už jsme je párkrát vyháněli z baráků, kam vlezli lidem na WC. Udělají si tu fotky, najedí se v hospodě, která patří lidem, kteří tu ani nejsou hlášeni, vysypou odpadky a zase odjedou,“uvedl starosta Jílek.

Samozřejmě nevím, jestli by starosta nevzal turisty na milost, kdyby přijeli autem jen za 300 tisíc korun. Sám bydlím v Praze, která je také v UNESCO, a ze záchodu jsem ještě nikoho nevyháněl. Bizarní je trochu i to, že tak malá vesnice má parkoviště s parkovacím automatem.

Ale podstatnější jsou jiné věci – zaprvé starostův postoj připomíná slavnou hru Divadla Járy Cimrmana Hospoda Na Mýtince, v níž si člověk, který neměl rád lidi, otevřel hospodu, jenže mu tam bohužel chodili lidi. Zadruhé, ano, UNESCO je především příležitost pro podnikavé, a když nikdo takový v Holašovicích nebyl, hospodu si tu otevřeli přespolní.

Úplně nejpodstatnější však je, že pokud si starosta stěžuje, že se turisté ve vesnici moc nezdrželi, je to spíš vina Holašovic, že je nedokázaly ničím nalákat.

Sám jsem tam byl loni na podzim. A přiznám se, že ani mě nic nedokázalo přinutit k tomu, abych se tam zdržel déle. Hospoda byla v rekonstrukci a žádný z domků si zevnitř nešlo prohlédnout. Nemluvě o tom, že za zápis do UNESCO lidé z daného regionu vždy hodně bojují. Nevěřím, že by tam někoho zapsali vyloženě proti jeho vůli.

Třeba Český Krumlov představuje komplikovanější příklad. Tam někdy dorazí turistů opravdu hodně, což paradoxně není případ loňska a letoška.

Ale i tady platí, že místní, kteří na turisty tak nadávají, na nich zároveň vydělávají (i když ne samozřejmě všichni). Také tady si lidé nejvíc stěžují na ty turisty, kteří „vystoupí z autobusu, projdou ulice, moc toho neutratí a zase odjedou“. Jinými slovy, nenechají se „oškubat“.

U Českého Krumlova se obecně kupodivu zamlčuje, že město je ve skutečnosti mnohem větší než pouhý turistický střed, má dokonce sídliště, takže není nijak vylidněné a dál od centra narazíte v restauracích i na vcelku normální ceny.

Naštěstí existují města, kde si na UNESCO nikdo hlasitě nestěžuje. Třeba Kroměříž do jeho dědictví také patří. A nevím o tom, že by se tam dělo něco děsivě strašlivého. Letos tam byla celkem pohoda.

Česko je obecně velmi úspěšné a na počet obyvatel v oblasti kulturního dědictví UNESCO patří dokonce k nejúspěšnějším zemím na světě. Čtyřikrát větší Polsko jich má na seznamu jen o jednu víc. Mimochodem, on také v rámci UNESCO existuje speciální seznam „čekatelských“památek. Ve frontě nám jich tam čeká dalších čtrnáct – například Terezín, Slavonice, Žatec, Ostrava a Ještěd. To se asi starostové, kteří nemají rádi turisty, zblázní.