Zemřel rapl, který stvořil šampiona
Pakliže ho nějakým drzým manévrem či zatroubením rozlítil jiný šofér, pruďas narozený jako Emanoul Aghassian na něj okýnkem z auta namířil pistoli, rozmlátil mu světla násadou od sekery nebo ho rovnou „uspal“bleskovou kombinací ran pěstí zakončenou zvedákem.
Jeho syn ze zadního sedadla vyděšeně sledoval omráčeného muže ležícího na zádech uprostřed silnice, jeho tvář kropenou deštěm.
„Když se otec naštve, dějí se špatné věci,“chápal malý Andre Agassi. Proto mu jako kluk v Las Vegas neodporoval. Strpěl jeho kruté tenisové drily. Plnil rozkazy.
Chlapík s arménskými předky a přistěhovalec z Iránu, za který boxoval na olympiádách v Londýně 1948 a Helsinkách 1952, svou přísností a umanutostí stvořil šampiona. Přesně jak mu předpovídal, stal se Andre světovou jedničkou.
Osminásobný grandslamový šampion teď v úterý večer potvrdil deníku Las Vegas Review–Journal, že jeho táta a první kouč minulý pátek v devadesáti letech zemřel.
Síť je největší nepřítel
Patřil mezi rodiče, kteří se tuze výrazným způsobem podepsali na zrození sportovní hvězdy.
Mike Agassi, jak se ve dvaadvaceti přejmenoval po přestěhování do Chicaga, používal drsnější metody než třeba Walter Gretzky, Kanadou milovaný tatík Wayna G., rekordmana NHL. Leč nevzpomíná se na něj pouze jako na tyrana a surovce.
„Jeden z největších tvrďáků s největším srdcem,“prohlásil o něm Ryan Wolfington, ředitel nevadské tenisové asociace.
Taky Andre Agassi, jedna z nejpozoruhodnějších postav tenisové historie, si s otcem postupně vybudoval lepší vztah. Podle líčení v jedinečné životopisné knize Open ho vždycky miloval a chtěl mu dělat radost. Zároveň často trpěl.
Mike využil tři starší děti jako pokusné králíky a získané poznatky aplikoval na výchovu toho nejmladšího. Andre musel na kurtu za domem odpálit aspoň 2 500 míčů denně, aby se za rok dostal k milionu.
Mike důmyslně upravil stroj chrlící balony rychlostí 180 kilometrů za hodinu tak, aby na útlého hocha létaly z výšky, takže do nich musel tlouct hned po odskoku.
Andre se mašiny bál. Říkal jí
Drak. Vypadala strašidelně. Vydávala podivné zvuky, které přehlušovaly seniorovy povely.
„Udeř dřív! Dřív!!! Větší ránu!“„Né, do sítě nééé! Do sítě nikdy!“„Síť je největší nepřítel!“Mike mu často řval přímo do ucha. Sám se musel probít z chudoby k obstojnému živobytí. Pracoval v kasinu, ukládal si spropitné. Hnala ho utkvělá myšlenka, že z Andreho vycepuje profíka a boháče.
Nemysli. Dělej!
Rodinné sídlo vybíral daleko od centra v nevadské poušti podle velikosti pozemku, na nějž se především musel vejít kurt. Chlapci opakoval: „Nemysli. Dělej!“
Že Andre chvílemi tenis nenáviděl? A co? Už ve třinácti ho poslal na Floridu, aby se zdokonaloval v Bollettieriho akademii.
O jeho svéráznosti svědčila záliba ve střílení jestřábů, protože ubližovali myškám a dalším bezbranným tvorům. Když chytil rybu, políbil ji a pustil zpátky do vody. Holil se zásadně bez pěny. Když se řízl, nechal krev téci, až mu sama uschla.
Jak poznamenal Andre, Mike mluvil pěti jazyky, ale žádný neovládal pořádně. Když AA v roce 1992 ve wimbledonském finále zdolal Ivaniševiče 6:7, 6:4, 6:4, 1:6, 6:4 a získal první grandslamový titul, táta mu vynadal, že neměl ztratit čtvrtý set.
A když vyšla kniha Open s popisem jeho drezury, řekl juniorovi, že by na svém přístupu nic neměnil. „Jenom bych tě asi dal na baseball nebo na golf. Mohl bys hrát déle a vydělal bys víc peněz!“