Jsem zpět. Moje výhra
Po roce útrap se Zdeněk Štybar předvedl na MS a v neděli ho čeká Paříž-Roubaix
Kdyby měl jedním slovem vyjádřit, co pro něj klasika všech klasik znamená, Zdeněk Štybar by měl okamžitě jasno. Hell, tedy peklo. Peklo severu se ostatně klání Paříž–Roubaix přezdívá, a přestože je to závod, který českému cyklistovi naprosto svědčí, i on při něm trpí.
„A hodně často na něj taky vzpomínám. Jednou jsem prohrál s Johnem Degenkolbem, pak s Gregem Van Avermaetem, pokaždé jsem se něco nového naučil. Snad se poučím ze svých chyb a jednou se mi povede vyhrát,“říká před premiérovou podzimní verzí téhle klasiky.
Český cyklista má za sebou náročný rok. Prodělal covid, na jaře musel podstoupit lékařský zákrok kvůli srdeční arytmii.
Nebylo jisté, jestli na kole ještě vůbec bude jezdit. Vypadl z tréninku a obtížně se vracel do závodů. Ale vrátil se.
Minulou neděli zaujal sedmým místem na mistrovství světa, kdy si v 35 letech znovu dokázal, že mezi nejlepší cyklisty světa stále patří.
Pořád máte husí kůži, když si na šampionát před milionem fanoušků ve Flandrech vzpomenete?
Určitě. Bylo to něco neuvěřitelného, takový závod už pravděpodobně nezažiju. Podobná atmosféra byla na cyklokrosovém mistrovství světa v Koksijde v roce 2012. Na tříkilometrový okruh dorazilo 42 tisíc fanoušků. Údajně spočítali, že na jednom čtverečním metru bylo až 10 lidí. Teď to bylo hodně podobné, ale na 280 kilometrech, což je neuvěřitelné, zážitek na celý život.
A vy jste se tam vrátil mezi nejlepší.
Pro mou psychiku to byl hodně důležitý výsledek. Už o týden dřív jsem dojel sedmý na Primus Classic, cítil jsem se líp. A byly to vlastně i první závody, které mi profilově seděly. Předtím jsem měl spoustu soustředění a dost závodů pro vrchaře.
Celý poslední rok jste neměl jednoduchý, že?
Bylo to dost náročné. Loni mě o Tour připravilo zranění kolene, po sezoně jsem zase chytil covid, a když jsem se zase dostal do formy, přišla arytmie. Ztratil jsem spoustu času, byl to vážně hodně náročný rok. Ale teď si myslím, že jsem zpátky na úrovni, na které jsem byl před operací. O to víc se na neděli těším.
Je to pro vás závod roku?
Řeknu vám to takhle. Když jsem na jaře ležel na lůžku a lékaři mi vyvolali arytmii, krátce poté mi řekli, že tohle nebude můj konec kariéry, že můžu dál jezdit na kole. No a ve stejný den odpoledne organizátoři oznámili, že se Paříž–Roubaix přesune z jarního termínu na podzimní. Dostal jsem tak vlastně v jeden špatný den dvě moc dobré zprávy.
To zní skoro jako znamení.
Možná že je. Doufejme. Pro mě je obrovská výhra už jen to, že jsem se dostal zpátky na úroveň, na které jsem byl v dobrých momentech své kariéry. Že jsem si zase dokázal, že můžu závodit s nejlepšími na světě – pokud je trasa trochu klasikářská, šitá mi na míru. To je pro mě vítězství samotné a obrovská motivace.
Poprvé Paříž–Roubaix pojedou i ženy. Budete se v sobotu dívat?
Určitě. V sobotu se pojedeme jenom lehce projet, odpoledne budu ležet v posteli, odpočívat a nabírat poslední energii, takže si to pustím, bude to zajímavé. Určitě jde o správný krok, pokud se má cyklistika srovnávat a ta ženská má jít dopředu.
Jaké bude jet Paříž–Roubaix na podzim? Co všechno to přinese?
Podle mě nic zvláštního a jiného. Pro spoustu klasikářů to bude podobné, jako když se na jaře jezdí dvojboj Kolem Flander a Roubaix. Teď akorát bylo mistrovství světa a Roubaix. Jsou to dva víkendy, kdy člověk musí být v top formě. A jestli je to na jaře nebo na podzim? To zas tak velkou roli nehraje. Ale pravděpodobně bude pršet, takže nás nejspíš čeká po 20 letech mokré Roubaix.
No právě. To už si nikdo z pelotonu nepamatuje. Jak moc to závod změní?
Favorité budou stejní, ale závod bude vypadat úplně jinak. Bude od začátku nervózní. Na suchých kostkách chce být dost lidí vepředu od prvního úseku, ale na mokrých? To bude chtít být od začátku vepředu úplně každý, půjde o hrozně důležitý moment v závodě, proto tam bude obrovská nervozita, spousta pádů. Určitě půjde o dynamičtější závod, než jsme zvyklí.
Stavitel trasy Thierry Gouvenou říká, že zatímco na suchu je to hlavně o výkonnosti závodníků, na mokru dost rozhoduje i um při ovládání kola. Souhlasíte s tím?
Určitě. Když jsou kostky mokré, nedá se na nich v podstatě jet. (smích) Bude to náročné, nebezpečné. Spousta kluků pojede na mokrých kostkách úplně poprvé, i pro mě to bude premiérové Roubaix na mokru.
Nebudete mít z cyklokrosu přece jen trochu výhodu?
Těžko říct. Největší výhodou je, když máte dobré nohy, hlavně v ty já doufám. Ale nemyslím si, že by moje cyklokrosová minulost byla nějakou obrovskou výhodou. Ma- linkou jo, protože vím, jak bude kolo na určité věci reagovat, ale spoustu věcí ani tak neovlivníte.
Při mistrovství světa jste viděl všechny favority v akci. Kdo bude nebezpečný?
Jsou to ti stejní lidi, kteří byli minulý víkend vepředu. Určitě Mathieu van der Poel, který se vrátil po zranění zad, Wout van Aert, Peter Sagan, od nás z Quick-Stepu Kasper Asgreen, Florian Sénéchal, Yves Lampaert a spousta kluků z ostatních týmů.
Pro vás je to už osmý ročník Paříž–Roubaix, v týmu jste nejzkušenější, dvakrát jste dojel druhý. Budete víc chráněný?
Ne, to si nemyslím. Všichni do závodu vstupujeme na stejné úrovni. U nás nikdy nehrajeme na jednoho lídra a pro tento typ závodů by to byl o to větší risk. Takže ne, nemám žádná privilegia proto, že jsem jel Roubaix víckrát.
Na druhou stranu, formu máte podle nedělního výsledku skvělou.
Jo, myslím si, že mám. Trvalo mi dlouho, než jsem se sem dostal, a dost lidí už mi nevěřilo, že se po všech těch zdravotních problémech dokážu vrátit. Ale jsem zpátky. Rozhodně jsem ve formě, ve které s ostatními můžu bojovat o vítězství.
To je váš cíl?
Budu spokojený, když zase budu závodit vepředu, když budu ve finále, když budu bojovat o nejlepší umístění. Moc rád bych Roubaix vyhrál, nebo zase stál na pódiu, ale pokud se to povede některému z mých kolegů, budu samozřejmě taky moc rád.