Von der Leyenová bez své „Mutti“Merkelové
Předsedkyni Evropské komise teď zřejmě čekají obtížné časy.
Šéfka evropské exekutivy Ursula von der Leyenová se už možná necítí být v tak komfortní pozici jako dřív. Cokoli dříve udělala, mohla počítat s tím, že má v zádech svou letitou mentorku, dosluhující německou kancléřku Angelu Merkelovou, svou politickou „Mutti“.
Teď, po německých volbách, je najednou vše jinak.
Von der Leyenová za sebou neměla nijak oslnivou bilanci už v době, kdy působila třeba v pozici německé ministryně obrany. Provázely ji skandály a akceschopnost bundeswehru povážlivě upadala.
Merkelová ji přesto protlačila za pomoci prezidenta Emmanuela Macrona do čela Komise, i proti vůli Evropského parlamentu. Když přišly problémy, jako třeba zpackaný začátek očkování proti covidu, von der Leyenová mohla počítat s tím, že Berlín ji podrží. Na oplátku se vždy snažila pevně držet názorové linie vytyčené Německem.
Bude muset přidat
Třiašedesátiletá von der Leyenová se teď může emancipovat, prosazovat více vlastní názory. Také se ale může stát, že bude mít problémy. Von der Leyenová si osvojila metodu německé kancléřky, která spočívala ve „vysezení“problémů. Stačilo trpělivě ubrat plyn – a mnohé věci se v průběhu času vyřešily tak nějak samy.
To už možná platit nebude. Vítěz německých voleb Olaf Scholz je údajně nakloněn o něco razantnějšímu stylu. „Nemá pochopení pro politiky, kteří produkují pouze novinové titulky, ale žádný obsah,“řekl německý europoslanec Udo Bullmann bruselskému webu Politico. Právě von der Leyenová je podle něj tímto nedostatkem proslulá.
Bude muset přidat. Bude si muset získat víc respektu než dosud.
Její slabá pozice vyplývala do velké míry i z toho, že její zvolení nebylo příliš průhledné. Neměla auru úspěšné političky.
„Byl to výsledek jakési tomboly,“citoval někdejší způsob jejího usazení do vrcholné bruselské funkce francouzský list Le Figaro jednoho z evropských zákonodárců.
Podle jiných zdrojů se možná slabost von der Leyenové až příliš přehání. „Ona je jako kočka. Zdá se vám, že padá strmě dolů, ale pak dopadne měkce na tlapky,“cituje Le Figaro zdroj z unijní exekutivy.
Na přežívání v čele evropské sedmadvacítky to každopádně stačí, nikoli ale na nějaký velký zápis do historie. Von der Leyenová není dost pohotová, zpožděně reagovala nejen na covid, ale třeba i na zmatené americké stahování z Afghánistánu. Má pověst chladné sólistky, kterou nezajímá okolí.
To vše jí mohou sociální demokraté (SPD), vítězové německých voleb, často připomínat. Už před dvěma lety patřili politici z řad SPD k největším kritikům její nominace do čela Evropské komise. Její nominaci ale nefandili ani mnozí křesťanští demokraté, pro které její volba znamenala odsunutí jejich kandidáta Manfreda Webera.
Důležité úkoly
Nyní se může stát, že nedůvěra ze strany vítězů německých voleb posune von der Leyenovou blíže prezidentovi Macronovi.
To by ale vychýlilo balanci celé evropské gravitace a mohlo by to jen prohlubovat tenze mezi šéfkou Komise a německou vládou v Berlíně.
Jistě by to neotřáslo celou evropskou sedmadvacítkou, jak dokládá příklad z nedávné minulosti. Když stál v čele bruselské exekutivy italský levicový politik Romano Prodi a v čele italské vlády jeho středopravý rival Silvio Berlusconi, neprobíhalo vše bez zádrhelů. Fungování Unie to ale nijak neohrozilo, podobně, jako když stanul v čele Evropské rady Polák Donald Tusk, který se neměl rád se svým oponentem Jaroslawem Kaczynským.
Nejvýraznější příklad spadá až do roku 1985, když se stal šéfem Komise Jacques Delors, „protégé“tehdejšího prezidenta Françoise Mitterranda.
Obdobné spory by ovšem fungování Unie neměly ohrozit. Úkolů k řešení je totiž celá řada. Od posílení evropské obranné spolupráce, přes klimatické balíčky až po oživování covidem ochromených ekonomik.