Zhrzené galské kokrhání

Rozkol v NATO, tři státy anglozóny versus Francie, politická a diplomatická krize. Stačilo, že Austrálie stornovala zakázku na ponorky od Francie a koupí si je v USA. Jak se s touto fackou Francie vyrovnává?

Stav západní společnosti na počátku 21. století odráží změněnou strategickou situaci. Francie v ní hraje klíčovou roli. Co vlastně stojí za zrušeným „kontraktem století“, co přimělo australskou vládu ustoupit od dohody na dodání dvanácti francouzských ponorek?

Z petřínské rozhledny vypadá celá rozmíška jako vzdálené šplouchání vody. Skutečnost, že se vše odehrává ve vzdáleném regionu, v tzv. indo-pacifické zóně, by nás ale neměla mást. Dotýká se přímé perspektivy evropské civilizace, jíž bychom chtěli být i my pevnou součástí.

Pro Francii ovšem, rozhodujícího člena Evropské unie, jde o věc zásadního významu. Různice, do níž je vedle Austrálie a Francie zapletena perfidně zejména Velká Británie, nabízí totiž nový pohled na mocenské poměry a vztah Evropy a Spojených států, jejž dosud určovala Severoatlantická aliance.

Francouzská vládní elita mluví o „zradě“, „ráně nožem do zad“a „ztrátě důvěry“. To nejsou slova hozená jen do větru, neboť byla vyslovena vůči dosud nejbližším spojencům, mezi nimiž by měla vládnout vzájemná strategická ohleduplnost, nechceme-li mluvit přímo o přátelství.

Smlouva, vyčíslená na 50 miliard dolarů, zavazovala Austrálii k nákupu dvanácti francouzských ponorek na příštích padesát let. Francouzský zbrojní koncern Naval Group, jenž měl záležitost na starosti, je vlastněn z 62,5 % státem a z 35 % skupinou Thales, specializující se na letecký a kosmický průmysl, obranu, bezpečnost a pozemní dopravu.

Zrušení smlouvy, jež přišlo ze dne na den, má přímý dopad na tisíce zaměstnanců, zejména těch 650, kteří působí v loděnicích v Cherbourgu.

Past na pandu

Nová strategická aliance v indo-pacifické zóně, jež získala akronym AUKUS (podle zemí: Austrálie, Spojeného království a USA), torpédovala Francii rozhodnutím uzavřít smlouvu na (atomové) ponorky americké. Nejde přitom ani tak o počet, jenž není dosud znám (píše se o osmi), ani o vyšší úroveň technologií. Smlouva má strategický a symbolický rozměr.

První údaje, které se objevily, nemluví o ceně, jež bude patrně vyšší. Americké ponorky Virginie, které by měly být dodány do Canberry, mají vyšší autonomii než francouzská Barracuda. Dosahují rychlosti až 40 km/hod. (oproti 32 u francouzského konkurenta) a mohou plnit delší mise. Barracudě dochází palivo po 80 dnech, virginská jaderná baterie vydrží až 30 let. Z námořního přístavu Perth v Austrálii může ponorka s jaderným pohonem hlídkovat v Jihočínském moři po dobu 77 dní.

Austrálie se zkrátka rozhodla posílit svou strategickou obranu vůči sílícímu čínskému vlivu. „Spolupráce mezi USA, Británií a Austrálií na jaderných ponorkách vážně podkopává regionální mír a stabilitu, zintenzivňuje závody ve zbrojení a podkopává mezinárodní snahy o nešíření jaderných zbraní,“uvedl mluvčí čínské diplomacie. Francie na protest vůči „zbrojnímu obratu“povolala ke konzultacím své velvyslance ve Washingtonu a Canbeře.

Atomové ponorky, jež porušují vídeňskou úmluvu, a AUKUS nejsou ničím jiným než nezastřenou snahou, jak „polapit pandu velkou“, symbol čínské civilizace, stojící na pomezí dvou světů. Administrativa amerického prezidenta Joea Bidena usoudila, že problém, který bude definovat 21. století, bude „strategický boj mezi USA a Čínou“. Kdo nejde s námi… jde proti nám?

Francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian nedávno řekl: „Vidíme vzestup indo-pacifické strategie, zahájené USA, která je vojensky konfrontační. To není naše pozice.“Velká Británie, jež čerstvě v rámci strategie brexitu opustila EU, se bije v prsa a oslavuje AUKUS jako výraz své koncepce „globální Británie“.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová označila chování trojice států, tvořících také anglozónu, vůči Francii, jakožto členu EU, za nepřijatelné. EU nebyla „ani konzultována, ani informována“, uvedl šéf evropské diplomacie Josep Borrell. Kdo ale ve skutečnosti slyší „galské kokrhání“? Je Francie připravena přepustit své křeslo v Radě bezpečnosti OSN pro EU, jak vypustil konzervativní list Daily Telegraph?

Frexit z NATO?

Paradoxní na celé věci je, že v týdnu, kdy Austrálie rušila smlouvu s Francií, publikovala EU strategický dokument o indo-pacifické zóně. Stojí za připomenutí, že Francie, volně navazující na gaullistickou politiku „jaderného odstrašování“, kdykoliv to sama potřebuje, ještě nedávno své atomové zbraně ve Francouzské Polynésii testovala.

Spor je ozvěnou i krize mezi Austrálií a Francií z roku 1995. Canberra tehdy protestovala proti obnovení jaderných zkoušek v jižním Tichomoří; ke konzultacím povolala svého velvyslance. Koncem letošního července při návštěvě Polynésie prezident Emmanuel Macron připustil, že Francie má vůči souostroví „dluh“: celkem 193 jaderných testů provedených v letech 1966 až 1996 mělo zdravotní dopady na místní obyvatelstvo. Francouzská armáda nepokrytě cynicky hájila mýtus o „čisté bombě“.

Francie, jež od prezidenta Charlese de Gaulla ještě dlouho odmítala být součástí vojenských struktur NATO, má o důvod více být nespokojena. Zejména, když všichni významní opoziční kandidáti v blížící se volbě francouzského prezidenta by z NATO nejraději vystoupili hned.

Austrálie se zkrátka rozhodla posílit svou strategickou obranu vůči sílícímu čínskému vlivu.