Sparťanský lví král Haraslín

Za celou minulou sezonu odehrál 325 minut. Ani ne čtyři kompletní zápasy. Jen dvakrát se v italském Sassuolu vešel do základní sestavy.

Takže když na konci srpna přišel hostovat do Sparty, leckoho napadlo: On? Proč? To je tedy posila!

Jenže na první pohled riskantní sázka na Lukáše Haraslína se zatím ukazuje jako mimořádná trefa.

V nepovedeném šlágru proti Plzni se teprve rozkoukával, odehrál coby náhradník půlhodinu. Za týden proti Jablonci už nahrál na gól, ve Zlíně se trefil sám a až statistická komise mu branku umazala a přepsala ji na vlastní trefu domácího Simerského.

A včera v derby proti Slavii? V zápase zápasů, proti soupeři, kterého Sparta přes pět let neporazila? To byla velká Haraslínova show. Dvacet minut před koncem kulhal ze hřiště pokopaný, vyždímaný, v doprovodu masérů.

Ale jako hrdina.

Mazaná rána pravačkou z přímého kopu, kterou chvíli před poločasem třísté derby coby jediný střelec rozsekl, by neměla zakrýt, že i jinak byl nenápadný chlapík z Bratislavy nejlepší na hřišti. Levá strana byla jeho, slávistická dvojice Bah–Masopust si nevěděla rady.

Haraslín neúnavně pelášil podél lajny, soupeře neustále zaměstnával, proháněl, otravoval. Stoper

Ousou se na něm vyfauloval, ostatní jej většinou marně naháněli. Jediné minus: kdyby se nebál vystřelit slabší levačkou, mohl mít góly dva – ve druhé půli tutovou šanci po přihrávce Peška prováhal.

I potom na slávisty cenil zuby jako lev, kterého si nechal i s královskou korunou vytetovat na rameno. To ještě válel za Lechii Gdaňsk, kde před pěti lety nakopl kariéru. Už jako teenager riskl přesun ze Slovanu Bratislava do Parmy, ale v Itálii pořádně neprorazil ani napodruhé, když se z Polska stěhoval do Sassuola. Sparta si jej vypůjčila zatím na rok, ale po včerejšku určitě nelituje, že do dohody zakotvila opci.