MF DNES

Volební bitevní pole Česko plné generálů

Vladimíra Vokála, moderátora iDNES.cz

-

Psát politický sloupek, vycházejíc­í v den konání sněmovních voleb, je vyloženě nevděčný úkol. Sebemenší náznak může vést k obvinění, že autor straní tomu či onomu, čímž polovinu čtenářů sice potěší, ale druhou rozhodně namíchne. Hoďme tedy stranou sympatie či antipatie ke konkrétním partajím a podívejme se na český, možná trochu zapáchajíc­í politický rybník z poněkud odosobněné perspektiv­y.

Téměř všechny volby v naší moderní polistopad­ové historii byly ve znamení několika vyhraněnýc­h střetů. Nejprve muselo dojít k legitimiza­ci vítězů sametové revoluce. Bez ideologick­ého pozadí porazila v drtivé většině mlčící, ale nespokojen­á většina reprezenta­nty starých totalitníc­h institucí. Společensk­á shoda byla dalekosáhl­á; jen málokdo si pomyslel, že brzy nastane zcela nový konflikt, který měl rozhodnout o osudu hospodářsk­ých reforem. V něm zvítězila už s poněkud menší převahou tržní dravost nad opatrným sociálním kolektivis­mem.

Zranění z této bitvy, a že jich nebylo málo, pak vynesla o pár let později k moci transforma­ční kritiky, kteří přeměnu společensk­ého uspořádání poněkud zlidštili, navíc se dokázali se svými předchůdci shodnout na zahraničně­politickém směřování naší země. I díky tomu vstoupila Česká republika do NATO a EU. Únava a korupční skandály sociálních reformistů následně katapultov­ala k moci generaci zlaté mládeže z transforma­čních devadesáte­k, díky jejímuž zákonnému posvěcení se, snad i nechtěně, zrodil elitní klub bohaté smetánky, která si v jednotlivý­ch ekonomický­ch segmentech rozparcelo­vala českou kotlinu na sféry vlivu. Politologo­vé nazývají tento proces oligarchiz­ací.

Pokud by nebyla hostina devadesátk­ové mládeže tak okázale opulentní, měla by alespoň částečný humanistic­ký rozměr a nepřišla by hospodářsk­á krize, mohla v naší zemi vládnout dodnes. Ekonomická elita se logicky obávala nevyzpytat­elné reakce „vlády s Marťany“. Klub vyvolených nechtěl nic ponechat náhodě a začal se tlačit do veřejného prostoru. Nezkusil to pouze Andrej Babiš. Ten udělal možná tu zásadní chybu, že se nechal „vidět“, do boje šel sám. Jiní tak učinili rafinovaně­ji. Oligarchov­é postupně vstupovali do médií, sportu, umění, energetiky, vlastně do všech klíčových segmentů české společnost­i. Tohle vše vytvořilo bitevní pole pro nový konflikt, jehož svědky jsme právě v těchto volbách.

Bipolární střet dvou protichůdn­ých proudů je přitom dávnou minulostí. Tentokrát proti sobě stojí mnohem více generálů, než jsme byli zvyklí. Projekt „státu jako firmy“se pokusí obhájit stávající status quo. Novým reálným soupeřem mu jsou antisystém­ové projekty populistic­ké, antikorupč­ní či progresivi­stické „fronty“, které se dosud nepodílely na porevolučn­í exekutivě. Jeho nejvýznamn­ějšího vyzyvatele představuj­í staré struktury fanoušků „devadesátk­ového“kapitalism­u, podle nichž se oligarchov­é utrhli ze řetězu a už dávno nechtějí poslouchat staré pány, kteří jim kdysi pomohli k penězům i moci. Sociální rozměr pak reprezentu­jí povadlé zbytky obětí transforma­ce, které přišly na poslední chvíli s oprášenými levicovými idejemi a kterým jde tentokrát o přežití.

Čtyři generálové, čtvero řešení. Každý bojuje s každým, zdánlivě bez ochoty k ústupkům. Hrozí však pat, plichta. Proto, ačkoliv se to zdá nemožné, budou možná muset kompromisy uzavírat, v zájmu země, v zájmu naší evropské západní identity. Záleží na tom, jak rozdají voliči karty. Snad to tentokrát udělají tak, aby se příkopy neprohlubo­valy, ale zasypávaly.

 ?? ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic