Babiš, Antibabiš – a Okamura

Nebyly to klasické volby. Bylo to spíš referendum o Andreji Babišovi. Vládu má sice na dosah Petr Fiala, ale není úplně jisté, kdo vlastně vyhrál.

Andrej Babiš sice po víkendových parlamentních volbách disponuje zdaleka největším stranickým klubem v Poslanecké sněmovně, ale jeho šance na udržení premiérského křesla jsou mizivé.

To je výsledek voleb, které valná část opozice pojala jako referendum o Babišovi a s notnou dávkou štěstí dokázala nasbírat dost hlasů na to, aby sestavila vládu. Faktická pětikoalice ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Pirátů má teď v dolní komoře parlamentu 108 hlasů, a pokud se někteří její členové nerozhodnou jinak, není možné bez nich sestavit žádnou jinou vládu. Pojďme se podívat na vyhlídky jednotlivých sněmovních stran.

Úskalí pětikoalice

Z pěti stran dvou antibabišovských koalic byl po přepočtu na mandáty první na pásce šéf ODS Petr Fiala. Čtyřiatřicet modrých poslanců je sice o 38 lidí méně, než má hnutí ANO, ale to v parlamentní hře nerozhoduje. ODS je o jedno křeslo silnější než druhý nejúspěšnější člen deklarované budoucí koalice – hnutí Starostové a nezávislí. Fiala je tak vítězem vnitrokoaliční soutěže a jeho nárok na premiérské křeslo je tím legitimizován.

Stane-li se předsedou vlády, vrátí se do Strakovy akademie člen Nečasovy vlády, která skončila v roce 2013 po zásahu Roberta Šlachty. Paradoxně je to právě Šlachta, kterému může ODS nyní děkovat za svou záchranu, neboť nebýt jeho Přísahy, možná by rozdělení křesel v budoucí Poslanecké sněmovně vypadalo jinak a nemuselo by Fialovi a jeho pětikoalici dávat většinu. Ale to jen na okraj.

Fialova pozice nebude jednoduchá. Rozdělit křesla ve vládě tak, aby byli všichni členové spokojeni, je v pěti stranách v podstatě nemožné. A je jisté, že na záda mu budou dýchat především Starostové, kterým silný poslanecký klub může dávat pocit rovnoprávnosti s hlavní vládní stranou.

Ani lidovci nebývají nejpevnějším partnerem. V koalici s ODS a TOP 09 to nakonec dotáhli na třiadvacet poslanců, což je o třináct mandátů více než v minulých volbách. Jistě tak budou chtít ukázat, že dělají trochu jinou politiku než jejich spojenci. A tohle řemeslo by mohli politici KDU-ČSL vyučovat.

TOP 09 se možná ještě nevzpamatovala z příjemného šoku, ale až se tak stane, možná už bude stranické kormidlo opět třímat v ruce její zakladatel Miroslav Kalousek. I v takovém případě se má profesor Fiala na co těšit.

Jediný, s kým snad potenciální premiér nebude mít problémy, jsou Piráti. Čtyři mandáty ve Sněmovně a fakt, že i bez nich by měla antibabišovská koalice 104 hlasy, jim žádný velký manévrovací prostor nenabízejí. I kdyby je členská základna do vlády nakonec nepustila, což by bylo zcela pochopitelné, může být Fiala v klidu.

Hra o ministerská křesla se blíží, takže první indicie o budoucích vztazích v koalici získáme již brzy.

Kouzlo vyvažování

Papírový vítěz sněmovních voleb Andrej Babiš má teď několik možností. Nesmí přitom však zapomenout, že svou úspěšnou kampaní de facto zlikvidoval Fialovi pestřejší opozici a přebírá tak i její roli. Jeden a půl milionů hlasů se prostě ignorovat nedá. Pokud by se Babiš dalšího politického boje vzdal, povede to k deziluzi značné části voličů docela široké části politického spektra. A to si předseda hnutí ANO dovolit nemůže.

Rozdělení karet ve Sněmovně a rýsující se středopravicová vláda s podporou Pirátů naopak Babišovi otevírají cestu ke kandidatuře v příštích prezidentských volbách. Ale aby mohl pomýšlet na úspěch, musí nejprve důsledně plnit svou opoziční roli.

Češi, jak známo, mají navíc tendenci vyvažovat. Když bude u moci „Antibabiš“, daleko víc se tím otevírá cesta na Hrad Babišovi.

Poslední sněmovní stranou je SPD Tomia Okamury. Ta se sice nedostala přes deset procent, ale problémy s obhájením účasti v parlamentu rozhodně neměla. Pro Okamuru

Kresba: Václav Teichmann

Naše demokracie není křehká a často funguje lépe než leckde jinde.

je možná zklamáním fakt, že do žádných jednání o sestavení vlády v této Sněmovně rozhodně nezasáhne, ale na druhou stranu se může plně soustředit na to, co mu jde. Hrát roli jediné opoziční síly s odporem k Evropské unii. Situace v Evropě jeho politice v dlouhodobém horizontu spíše nahrává a je možné, že jednou přijde čas, kdy se Tomio Okamura dostane nad dvacet procent.

Pravda o demokracii

Volby jsou za námi a s nimi snad také hysterické výkřiky o konci liberální demokracie v Česku. Nestalo se nic, žádný autoritářský režim se nekoná. Politické kyvadlo funguje a tentokrát se vychýlilo ve prospěch sil, které před osmi lety u vlády skončily. Snad to bude pro voliče poučením, že naše demokracie není křehká a často funguje lépe než leckde jinde.