„Bylo to fajn, nemít starosti a neřešit covid“

Dva muži ze Šalamounových ostrovů strávili ztracení na moři 29 dnů. Přežili díky pomerančům a dešťové vodě

Když je po devětadvaceti dnech trýznivého bloudění na moři vysvobodili rybáři z okolo plující lodi, byli tak zesláblí a na kost vyhublí, že je po přistání museli z lodi vynést.

Přesto se zdálo, že ani jeden z mužů drsného dobrodružství nelituje. Naopak, oba trosečníci ze Šalamounových ostrovů si pochvalovali, jak si krásně odpočinuli od ne vždy pozitivní životní reality.

„Byla to příjemná přestávka od všeho,“tvrdil Livae Nanjikana, ten starší z nich. Hlavně prý od chaosu globální koronavirové pandemie.

„Na moři jsme neměli tušení, co se děje. Hlavně jsme si pochvalovali, že nemusíme pořád dokola poslouchat zprávy o covidu,“citoval Nanjikanu britský list Guardian.

Jak už to bývá, všechno se seběhlo nečekaně a také velice rychle. Dvojice přátel opustila 3. září na malém sklolaminátovém motorovém člunu ostrov Mono s tím, že dopluje na asi 200 kilometrů vzdálený ostrov New Georgia. Náhlá změna počasí však jejich plány pokazila a z rutinní jízdy, kterou už dříve bez problémů vícekrát absolvovali, udělala životu nebezpečné drama.

„Když zničehonic přišla bouře, vichr a prudký déšť, bylo opravdu zle. Ještě hůř nastalo, když nám pak přestala fungovat GPS navigace. Netušili jsme, kam plujeme, a tak jsme se rozhodli, že vypneme motor a ušetříme tak palivo,“vysvětloval o měsíc později jeden ze zachráněných mužů.

Čekání na počasí se protáhlo

Muži čekali, až se počasí zklidní a čekání se protáhlo na devětadvacet dnů. Vítr je zanesl na moře, které i velice zkušení námořníci označují za nebezpečné a nevyzpytatelné, a oba nešťastníci neměli tušení, kde jsou.

Později díky rybářům zjistili, že je proudy zahnaly až k pobřeží Papui-Nové Guineje, asi 400 kilometrů severozápadně od původní trasy.

Naštěstí si s sebou vzali na cestu pytel pomerančů, které se teď náramně hodily. Lovili také z moře spadlé kokosové ořechy, které tam zahnaly proudy od pobřeží. To je zachránilo. A také dešťová voda, kterou chytali do plachty.

Podle ostrovních médií dorazili do pobřežního města Pomio na Papui-Nové

Guineji 2. října. Téhož dne, kdy náhodně spatřili jejich člun jejich zachránci rybáři.

Hned poté, co překonali strastiplné devětadvacetidenní martyrium, zasáhl oběma mužům do života zase koronavirus. Platící cestovní omezení kvůli pandemii jim totiž zabránilo, aby se mohli hned vydat domů za příbuznými na Šalamounovy ostrovy. Úřady je tak provizorně ubytovaly u místního obyvatele Joe Koleala, který se jich rád ujal. „Šťastně tu teď žijí s námi,“vyjádřil se pro místní rozhlas.