Pár kolizí jsme měli, ale pak už jsem věřil

Otec o triumf na Velké pardubické dlouho marně usiloval. Proto když Pavel Složil mladší proběhl v sedle Talenta na prvním místě slavné steeplechase, v dostihové rodině propukla obrovská radost. „Táta mi už říkal, že mi gratuluje. Že se mi povedlo to, po čem on toužil celý život,“popisoval třiadvacetiletý žokej.

Byl to z vaší strany ideální dostih?

Ano, vyvíjel se tak. Pár kolizí jsme sice měli, vnímal jsem pak i volné koně, ale snažil jsem se jim vyhnout, což se podařilo.

Žádná krize nepřišla?

Letos se mi celý dostih vyvíjel suprově. Největší štěstí jsem měl, že jsem se vyhnul všem karambolům. Jel jsem za zkušenými koňmi, snažil jsem se vyhýbat těm začínajícím a doufal, že to vyjde.

A vyšlo. Kdy jste si začal uvědomovat, že jedete o vítězství?

Že by to mohlo vyjít, jsem věřil při náběhu na travnatý ovál. Ale od Jaroslava Myšky jsem věděl, že Evžen je strašný bojovník, že když se dostane za poslední skok, tak vypustí všechno. A přesně tak to bylo. Nebylo lehké ho porazit.

Talent byl před dvěma roky sedmý, loni čtvrtý. Cítil jste, že se letos výkonnostně posunul?

Ani moc ne. Už loni na Velké ukázal, že by mohl vyhrát. Jenže já jsem ten den jel už devátý dostih, ani jsem Velkou původně neměl jet, protože jsem zaskakoval na poslední chvíli. I tak si myslím, že nám to vyšlo a jen jsme udělali chybu na Velkém anglickém skoku. Už loni naznačil, že to v něm je.

Co jste říkal na upravený Taxis?

Snažil jsem se na něj najíždět jako každý rok. Chtěl jsem najít místo, kde je nejméně koní. Aby tam na mě nečekal žádný, který to nezvládl. Už se párkrát stalo, že favorit spadl na Taxisu kvůli nějakému koni, tak jsem se toho snažil vyvarovat.