Krotitelé nákladové inflace

Ani pětiprocentní inflace a velký tlak na centrální banku nejsou důvodem k dalšímu zvyšování úrokových sazeb. Vyšší sazby problém s dominantně nákladovou inflací nevyřeší.

Inflace měřená Českým statistickým úřadem vystoupala v září na 4,9 %. Je možné, že meziroční růst cen v následujících měsících přesáhne 6 %. Za této situace se zdá, že rozhodování o úrokových sazbách je jednoduchá záležitost.

Slyšíme argumentaci: „Inflace vzrostla a ČNB přece nemůže sedět s rukama za zády a nedělat nic.“Nebo: „Ať centrální banka rychle zkrotí ty rostoucí ceny nákladů, energií...“Anebo ještě: „Je potřeba udělat jasný krok, proto rychle a výrazně zvyšme úroky, aby inflace klesla.“

Tyto jednoduché myšlenky jsou pěkné pro novinové titulky. Jsou však i správným vodítkem pro současnou měnovou politiku? Strategie rychlého zvyšování sazeb jako odpověď na současnou inflaci má následující úskalí.

Vyšší ceny z dovozu

Zaprvé: Aktuální zrychlení růstu cenové hladiny je z převažující části způsobeno dovezenou inflací. Ekonomiky jsou vystaveny kobercovému náletu neovlivnitelných nákladových inflačních šoků. Překotně vzrostla cena ropy, mezinárodní přepravy, stavebních materiálů, elektřiny, plynu a dalších komodit. Nákladový šok schytali všichni. Podle Eurostatu, který počítá inflaci jednotnou metodikou, je v Česku aktuálně inflace 4 %. V Německu je 4,1 %, v Rakousku 3,2 %, na Slovensku 5,1 %, v Polsku 5 %. Prudké a překvapivé zvýšení české inflace v tak krátké době proto nelze vysvětlit náhlým domácím proinflačním šokem.

Do toho průmysl po celém světě prochází jakoby úzkým hrdlem. Firmy loni po uzavírkách vyprodaly zásoby a nyní při rozjezdu ekonomik začaly znovu rychle objednávat. Světoví dodavatelé nestačí vyrábět dost čipů, polovodičů, plastů, prostě součástek, které zrovna průmysl poptává. Vázne i přeprava. Nejsou volné lokomotivy, vagony, lodě. Anebo jsou extrémně drahé. Ekonomiky přešly z jednoho extrému do druhého, z lockdownu do totálního dohánění výroby.

Za nějakou dobu se situace v globální ekonomice uklidní někde mezi těmito extrémy a ceny nákladů by zase mohly klesnout. Měnová politika ČNB s tímto nic nenadělá, nesníží cenu surovin na světových trzích. A obdobně – měnová politika nezvýší nabídku polovodičů, nezvětší přepravní kapacity pro obchod, nesežene větší počet řidičů kamionů.

Direkt českým firmám

Zadruhé: Volbou uspěchaného zvýšení sazeb si v této situaci dáváme vlastní direkty, aniž bychom knockoutovali dotírající nákladovou inflaci. V ekonomice není oběd zadarmo. Při razantním zvyšování sazeb zejména malé a střední firmy musí vedle rostoucích cen všech vstupů čelit dalšímu nákladovému tlaku v podobě dražšího provozního financování.

Prodražuje se i financování investic, které jsou v ekonomice, čelící nedostatku kvalifikovaných lidí, zásadní. Do toho všeho ještě vyšší sazby v Česku oproti eurozóně vytvářejí větší prostor pro kurzovou nestabilitu. Spekulační kapitál má motiv vypůjčit si levně eura, uložit je do korun a inkasovat úrokový zisk, při případném posílení české měny i kurzový zisk.

Je moudré tlačit při křehkém oživování na posilování kurzu a znevýhodňovat tím české exporty? Za přítomnosti brutálních nákladových tlaků Česku, ale ani celému okolnímu světu nezbývá než si projít obdobím zvýšené inflace. Tohle je těžké si přiznat, ale je to tak.

Víme, že nic nevíme

A zatřetí: Víme, že nevíme, co přesně ještě přijde. Buďme opatrní, protože jsme ve fázi postpandemické stabilizace ekonomik. Často slýcháme, že přísnost měnové politiky je namístě, aby se zabránilo roztočení mzdově cenové spirály. Při ní vyšší ceny napájejí vyšší mzdové požadavky, ty pak tlačí na další růst cen – a tak dokola. Tolik teorie.

V praxi ale vidíme, že například Škoda Auto do konce tohoto roku výrazně utlumí výrobu. To dopadne na celý řetězec jejich dodavatelů, menších a středních firem. Řada firem nebude moci tolik přidávat na mzdách.

O křehkosti oživení vypovídají také poslední data o poklesu průmyslové produkce, ale i jiné indikátory. Může i nemusí přijít energetická krize s dopadem na peněženky lidí, respektive jejich spotřebu. Covid stále není plně pod kontrolou, učíme se s ním žít a podnikat.

Sazby inflaci nevyřeší

Nespoléhejme se proto na to, že v současně době plné nejistot a obtížné extrapolace budoucího vývoje větší růst úrokových sazeb v Česku problém s dominantně nákladovou inflací vyřeší. Ta je bezesporu nežádoucím jevem. A nežádoucí také je, aby se vyšší nákladová inflace přenesla do strachu spotřebitelů o další růst cen v budoucnu.

Proto pro stabilizaci inflačních očekávání je potřeba především vysvětlovat, že je dočasně vyvolána nákladovým šokem, který odezní, až se ve světové ekonomice normalizují obchodní vztahy mezi dodavateli a odběrateli. Netvrdíme, že úrokové sazby mají zůstat nízko napořád. Doba na jejich zvyšování k normálu ale podle nás ještě nenastala.

Netvrdíme, že sazby mají zůstat nízko napořád. Doba na jejich zvyšování ale ještě nenastala.