Turboklíště Sáďa. Nová krev, kterou fotbal potřebuje
Nebyl to jen náhodný záchvěv. 88 minut, 88 přihrávek, z toho 88 procent přesných, navrch jedna gólová. Potvrzení, že Michal Sadílek umí. Byť odjakživa patřil k nejmenším ze všech, od dorostu vyčníval. Rval se o každý míč, nepřestával sprintovat, nabízet se, svým příkladem strhával. Jakmile začal akcelerovat on, přidali se ostatní. Jako na prázdném stadionu v ruské Kazani, kde mládenec z Uherského Ostrohu odehrál nejlepší zápas za fotbalové áčko.
„Nebylo to bez chyb,“pravil po vítězství 2:0 nad Běloruskem. Klasický Sáďa, jak mu říkají. Zbytečně se nechválí. Hledá na sobě spíš chyby, které příště nehodlá opakovat. Právě
on patří k budoucnosti národního týmu: 22 let, 169 centimetrů, v průměru téměř 13 naběhaných kilometrů za zápas.
„Nesnáším pocit, když vím, že jsem se při zápase úplně nevyždímal. Jsem v tomhle ohledu náročný,“vyprávěl pro projekt Bez frází.
Dost možná si v pondělí řekl o místo v základní sestavě. Rovnou uprostřed záložní řady, čili v srdci mužstva. „Udělal hrozně moc práce. Tenhle styl je mu vlastní. Chválím,“řekl kouč Jaroslav Šilhavý.
Sadílek nikdy nebude králem střelců nebo mistrem v mazaných přihrávkách, zato svým přístupem a vůlí dokáže ovlivnit celý tým. Zarputilostí připomíná legendárního Edgara Davidse, jehož si historie rozhodně nepamatuje jen díky brýlím, které nosil kvůli zelenému zákalu. Nizozemec Davids byl pitbul. Jakmile se zakousl, nepustil. Nezřídka
šel až za hranu. Proti němu jste vážně nechtěli hrát.
Sadílek je poctivka, charakter, k záludnostem se nesnižuje, ovšem zbrousit soupeře umí. Taky proto ho coby čtrnáctiletého pozvali na test do Eindhovenu. O dva roky později už tam zůstal. Slavnému nizozemskému klubu, za který si dokonce zahrál Ligu mistrů, smluvně patří pořád, i když druhým rokem putuje jako host po jiných adresách. Teď pravidelně nastupuje v Twente, předtím působil v Liberci.
„Zatímco v Eindhovenu ho využívali na kraji obrany, já věděl, že je to typický střeďák. S ochotou neustále běhat, agresivně napadat. Nejen pobíhat, aby se po zápase prsil, kolik kilometrů mu naměřili. Sáďa je jako vysavač, turboklíště, energetická bomba. Jeho akční rádius je obrovský. Když napadá rozehrávku, nejedná se o pseudopres, je to opravdový tlak, přes který málokdo profučí,“líčí někdejší liberecký kouč Pavel Hoftych.
Přesně to Sadílek předvedl v kvalifikaci proti Bělorusům, kterým nedal chvíli klid. Navíc se projevil jako užitečný rozehrávač. Schickovi po 20 minutách nacentroval na první gól. Můžete namítnout, že soupeř byl podprůměrný, ale nikdo se neporazí sám a zadarmo. Češi se museli hecnout, aby v zoufale smutné kulise nezklamali. Ke skvělému útočníkovi Schickovi se zprvu přidal právě Sadílek, po pauze taky mladý Hložek, náhradník Pavelka a bylo.
Sadílkovi mají fotbal v krvi. Starší brácha Lukáš kope ligu za Slovácko, rodiče pomáhali, seč mohli, prarodiče zrovna tak. Michalovi, tomu nejslavnějšímu z rodu, by se možná hodilo pár centimetrů navrch, ale na druhou stranu: Edgar Davids měřil stejně a jakou udělal kariéru.