Královo tažení. Chce být jako Kaberle
Zjevení mezi českými beky zaujalo v Torontu. Filip Král věří, že se brzy objeví v NHL.
Věděl, že se mu kemp povedl. Že ho kouč Keefe ve dvou přípravných zápasech posílal i na přesilovky a oslabení. Že si v partiích s Ottawou a Montrealem i při trénincích s Matthewsem, Marnerem a spol. vedl znamenitě.
Přesto Filipa Krále tuze potěšilo, když v osobním pohovoru s generálním manažerem Dubasem před odvelením na farmu slyšel chválu: „Předčil jsi naše očekávání. Teď nám ukaž, že to nebyla náhoda.“
Zůstává ve městě, jen ze slavného klubu Maple Leafs zamířil do Marlies, kteří působí v AHL. Učinil tak bez reptání a s vírou, že vysněná NHL není tak daleko, jak se domníval. „Před odletem do Kanady jsem skoro neviděl naději, že se v téhle sezoně podívám nahoru,“říká. „Teď si myslím, že nějaká šance je.“
Na českých zimních stadionech v poslední době vyrostlo zoufale málo takových tvořivých obránců.
Vezme puk a s hlavou zvednutou bez otálení vyhodnotí, jaký příští tah je nejvýhodnější.
Jednoduché posunutí kotouče na parťáka. Dlouhý pas vpřed. Nebo sólový výpad. Žádné bezmyšlenkovité odpalování po mantinelu.
Král po třech letech v kanadské juniorce předvedl svůj kumšt v minulém ročníku v extraligové Kometě. Mihl se v reprezentaci. Nyní se má chopit klíčové role v Marlies a tuší, že dveře do kabiny Maple Leafs pro něj nejsou zabouchnuté.
Jeho rozvoj je slibný a pro našince potěšující. Najde se pár pozoruhodných spojitostí mezi ním a bývalým vynikajícím zadákem Tomášem Kaberlem.
Ti chlapi mají děsnou páru
Zároveň není radno zapomenout, že v jeho věku necelých 22 let už nejmladší člen význačného kladenského klanu druhým rokem válel v NHL.
„Samozřejmě vím, co v Torontu dokázal,“přikyvuje Král. „Na konci kariéry hrál za Kometu. Jako dorostenec jsem se na něj v Brně šel párkrát podívat. Pokusím se tu jít v jeho šlépějích. I když se mu nejspíš nevyrovnám.“
Už jen přiblížení se ke Kaberleho věhlasu by vydalo na báječnou kariéru. Vždyť chlapík, který nejčastěji nosil na dresu číslo 15, má zlato a stříbro z mistrovství světa, bronz z olympiády, s Bostonem získal Stanley Cup a v Torontu je druhým nejproduktivnějším obráncem všech dob za slovutným Švédem Salmingem.
Coby penzista sídlí v Torontu s manželkou a třemi dětmi. Loni v covidové krizi rozvážel jídlo z italské restaurace, kterou vlastní jeho paní. Příznivci Leafs ho stále poznávali, na požádání jim ke krabičkám s jídlem rozdával své podepsané kartičky.
V úterý večer uvítal v podniku Quanto Basta tři hokejové hosty – gólmana Mrázka, útočníka Kašeho a právě Krále, jenž pak jásal: „Osobně jsme se potkali poprvé. Super!“
Kaberle se přesně za měsíc představí ve Scotiabank Areně v exhibici legend při příležitosti uvedení nových osobností do Síně slávy. V týmu se sejde s Modanem, Hossou, Kasparaitisem či LeClairem.
Vždy vynikal chladnokrevností, neobyčejným přehledem při zakládání akcí, citem pro přihrávku, předvídavostí, schopností podpořit útok. Řídil přesilovky.
Podobné přednosti zdobí též jeho krajana, který se v zámoří teprve pokouší prodrat mezi hvězdy.
„Mám podobný styl, ale ještě mi na nejvyšší úroveň dost chybí. Pořád mě čeká dlouhá cesta,“uvědomuje si Král, sebevědomý i soudný. Stejně jako Kaberle vyniká v kreativitě. Stejně jako kdysi po něm se i po zelenáči narozeném v Blansku žádá lepší bránění. „Filip potřebuje zesílit a přidat v osobních soubojích,“řekl o něm v březnu reprezentační asistent Jaroslav Špaček. Král si libuje, že pár kilo svalů v letní přípravě nabral. Při krocení forvardů dál sází spíš na čtení situací, pohyblivost a práci s holí, ale čím dál jistěji se cítí i při přetlačování se statnými pacholky u mantinelu nebo okolo brankoviště. I když...
„Pořád tam ztrácím,“uznává. „Je neuvěřitelné, jak jsou ti chlapi dobří, jakou mají páru. Pokud si vzal puk takový Tavares, začal jezdit v rohu a kryl si kotouč, odstavit ho prostě nešlo. Situace jeden na jednoho jsou těžko řešitelné.“
Oni mě zdraví jménem!