Pokrytectví Bruselu k polskému Ústavnímu tribunálu
Polský Ústavní tribunál 7. října rozhodl, že pokud si orgány Evropské unie přisvojí nové pravomoce, které na ně nepřenesl polský stát mezinárodní smlouvou, a pokud se bruselské směrnice a nařízení povyšují nad polskou ústavu, jsou s ní v rozporu. Protože ta musí být na polském území jeho nejvyšším a přímo závazným právním aktem.
Jde o podstatu státu. Je-li stát skutečně svrchovaný, nemůže svou ústavu podrobit cizí moci. Polský Ústavní tribunál nemohl dát jinou odpověď na otázku, co je víc – zda evropské směrnice, nebo polská ústava. Svrchovanost na jednom území může být jen jedna. Buď je Polsko svrchovaným státem i po jeho vstupu do Evropské unie – a pak musí mít prim jeho ústava, nebo je jen poddaným územím, kde mají prim evropské směrnice či nařízení a pojem polská státnost je bez skutečného mocenského obsahu.
Polsko má zkušenost s kongresovým Polským královstvím, kdy po vídeňském kongresu v roce 1815 to bylo království bez skutečné moci podřízené Rusku, jehož car byl polským králem. Polsko, které dříve ztratilo státnost německou či ruskou okupací, si ji chrání.
Vzpomínky na Brežněva
Proti Polsku se ozval eurokomisař pro spravedlnost Belgičan Didier Reynders. Po rozhodnutí soudu řekl, že unijní exekutiva využije všech prostředků, aby ochránila dodržování principů práva ve všech zemích sedmadvacítky. Připomíná to Brežněvovu doktrínu o omezené suverenitě socialistických států, která ospravedlňovala zasahování, a to včetně okupace států. Francouzský ministr pro evropské záležitosti Clément Beaune hovořil o sankcích proti Polsku a lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn prohlásil, že Polsko si zahrává s ohněm.
Jde o dvojí metr vůči západním a východním členům Evropské unie. Prioritu vlastní ústavy nad evropským právem konstatoval i německý Spolkový ústavní soud. Naposledy se postavil v roce 2020 proti nákupu evropských dluhopisů německou Spolkovou bankou. Nebál se vzepřít evropskému právu a nadřadil ochranu německé ekonomiky, což je podstatná část svrchovanosti každého státu. Brusel kolem toho chodil po špičkách. Když něco řeknou Němci, je to v Bruselu posuzováno jinak, než když to řeknou Poláci. Co je dovoleno německému ústavnímu soudu, není dovoleno polskému. Odpor německého soudu překonal až Spolkový sněm, když prohlašoval, že obrovské utrácení peněz na dluh Bruselem je prý přiměřené.
Státy a gubernie
Přednost ústavy před evropským právem deklaroval i náš Ústavní soud. V nálezu, který se týkal Lisabonské smlouvy, v roce 2008 uvedl: „V případě jasného konfliktu mezi domácí ústavou a evropským právem, který nelze zhojit žádnou rozumnou interpretací, musí mít ústavní pořádek České republiky, zejména jeho materiální ohnisko, přednost.“
Roku 2012 se Ústavní soud postavil proti nadřazování rozhodnutí Soudního dvora EU nad naše ústavní předpisy v souvislosti s důchody z dob Československa vyplácenými Slovenskem našim občanům. Ústavní soud tehdy označil jednání Soudního dvora EU za „exces unijního orgánu“a uvedl, že nerespektuje evropské dějiny.
Na jednom území může být jen jedna svrchovaná moc. Státy mohou přenést své pravomoci na mezinárodní orgán, ale jen ty, které výslovně označí v mezinárodních smlouvách. Ale v Bruselu si přisvojují nové pravomoce a zasahují do oblastí, které na ně nebyly přeneseny, s odvoláním na fráze o společných hodnotách. Bylo jen otázkou času, kdy se proti tomu některý členský stát postaví. I my se musíme vyjádřit, zda jsme svrchovaný stát, kde panuje naše ústava, anebo jsme jen gubernií, jejíž ústava je až za poslední evropskou směrnicí.