Hrdinové leží vedle zrádců
Ďáblické pohřebiště čeká pietní úprava, která má připomenout všechny zde skutečně uložené
Před šedesáti lety, na podzim roku 1961, se přestalo pohřbívat v šachtových hrobech na ďáblickém pohřebišti v Praze. Tam, na samý konec hřbitova vedle jeho zdi, byly od roku 1943 ukládány ostatky odpůrců a obětí nacistického a komunistického režimu. Tajně tu byli pohřbeni třeba někteří parašutisté z výsadku Silver A, komunisty zavražděný kněz Josef Toufar či matka hrdinů třetího odboje bratrů Mašínů Zdena.
Po boku hrdinů a hrdinek zde ale paradoxně spočívají i zástupci zmiňovaných totalitních režimů, třeba popravení příslušníci kladenského gestapa. Uloženi jsou tady také kriminální vězni.
Většina ostatků pohřbených osob ale patří bezejmenným. Lidem bez domova, lidem, jejichž pozůstatky si příbuzní nevyzvedli, leží zde neidentifikovaná těla, opuštění a zapomenutí, ale i předčasně narozené či krátce po porodu zemřelé děti nebo amputované končetiny.
„Infrastruktura vytvořená pro určitý typ pohřbívání, zejména sociálního rázu, byla za okupace i komunistické diktatury zneužita pro zcela jiný účel,“konstatuje historik Michal Louč, autor knihy Ďáblický hřbitov – místo paměti druhého a třetího odboje.
Louč shromáždil seznam 250 lidí pochovaných v Ďáblicích, kteří zemřeli nebo byli popraveni, přičemž zhruba stovka z nich byli političtí vězni a vězeňkyně. Celkový počet lidí pohřebených ve zmíněných šachtách se odhaduje na dvacet tisíc.
Sedmdesát dva šachet
Podle archivních záznamů, ale i nálezů archeologů vzniklo v Ďáblicích postupně 72 šachet, jam o délce pět metrů, šířce dva metry a hloubce minimálně dva metry. Do každé se vešly desítky beden či rakví, naskládaných v několika vrstvách nad sebou.
Po ukončení pohřbívání měla být existence tohoto místa zapomenuta a povrch šachtových hrobů zakryla bujná vegetace. Postupem času sem ale začali příbuzní umisťovat cedulky nebo improvizované náhrobky, připomínající jejich blízké, často děti.
„Není mnoho takových míst, kde se pod zemí potkávají vrazi i hrdinové, Češi i Němci,“zdůrazňuje publicista
Pietní místo
Dětský hřbitov Miloš Doležal, který patřil mezi iniciátory exhumace čihošťského faráře Josefa Toufara. Ten byl umlácen příslušníky komunistické tajné bezpečnosti a pohřben pod falešným jménem v roce 1950.
Ďáblické pohřebiště bylo pietně upraveno počátkem 90. let, ale až Toufarova exhumace v roce 2014 přispěla k jeho lepšímu poznání.
Hledání ostatků Mašínové
Otázky kolem podoby pohřebiště opět otevřel pozdější neúspěšný pokus o vyzvednutí ostatků Zdeny Mašínové. Výsledkem je archivní studie historika Louče, po které má následovat pietní úprava celého prostoru se statusem národní kulturní památky. „Symbolika místa neodpovídá realitě,“vysvětluje historik. Například na deskách jsou desítky jmen popravených, kteří zde ale nikdy nebyli pohřbeni. Jako příklad uvádí historik generála Heliodora Píku.
Podobně neodpovídá skutečnému stavu místní dětský hřbitov. „Existenci dětského hřbitova se nepodařilo doložit, děti byly pohřbívány na celém pohřebišti,“vysvětluje Louč. Navíc se podle něj podařilo prokázat, že nejde o děti vězeňkyň.
Podle ředitele Správy pražských hřbitovů Martina Červeného magistrát spolu s Ústavem pro studium totalitních režimů připravuje zadání soutěže na budoucí podobu celého místa. „Chceme připomenout historii tohoto unikátního místa, ale provést co nejmenší zásahy a jen sejmout nepůvodní vrstvy,“vysvětluje Červený. Cílem podle něj není postavit okázalý pomník hrdinům, ale vrátit prostoru autenticitu a připomenout i ty tisíce bezejmenných, kteří zde jsou pohřbeni. S tím souhlasí i Doležal. „Deska popraveného odbojáře přece nemůže být na místě, kde je pohřben příslušník gestapa,“dodává.