48 zákonodárců odstaví prezidenta. Není to málo?

Prezident Miloš Zeman je vážně nemocný. Patrně se tedy blíží aktivace ústavního článku 66, tedy že za prezidenta bude dočasně konat jeho „noblesní práci“někdo jiný, konkrétně předseda vlády a předseda Poslanecké sněmovny.

Proč o tom ale píši? Ke zmíněnému nastartování „šedesát šestky“je nutné usnesení obou parlamentních komor, tedy Poslanecké sněmovny a Senátu. Jako právníka mne na tom trápí jedna věc – ke schválení takového usnesení stačí hlasy pouze nadpoloviční většiny přítomných poslanců a senátorů. Tedy ne všech, ale pouze těch přítomných.

Parlamentní komory jsou přitom ze zákona usnášeníschopné za přítomnosti pouhé jedné třetiny svých členů. Tedy k aktivaci ústavního článku 66 stačí polovina z 67 poslanců a polovina z 27 senátorů. I když jste nematurovali z matematiky, rozsvítí se vám, že pouhopouhých 34 poslanců a 14 senátorů postačuje k tomu, aby prezident pozbyl svých pravomocí. To je nutno pokládat za naprosto nedostatečné.

Ústavněprávní pes je zakopán v tom, že článek 66 se nezměnil od schválení ústavy koncem roku 1992. Když se v roce 2012 zbrkle zavedla přímá volba prezidenta, asi se na něj nedbalostně zapomnělo. Jiného vysvětlení nemám. I ten, kdo není zrovna Zemanovým fanouškem, musí uznat, že pokud 34 poslanců a 14 senátorů postačuje k odstavení prezidenta republiky, zvoleného několika miliony hlasů v přímé volbě, pak je něco shnilého v českém ústavním systému.

Řešení se nabízí a příští Poslanecká sněmovna ruku v ruce se Senátem mají jasný úkol. Změnit inkriminovaný článek 66 tak, že by k „umrtvení“aktivit prezidenta byla nutná tzv. kvalifikovaná většina. Tedy tři pětiny všech poslanců a tři pětiny přítomných senátorů, jak je tomu u schvalování ústavních zákonů. To by bylo důstojné a systémové.