Ráj, moře, kameny a PSG
Útočník Radovan Hromádko vzpomíná na fotbalové dobrodružství v Izraeli
Je to právě 23 let, kdy hráči Maccabi Haifa dokázali zázračně vykopnout pařížské hvězdy z poháru. Jeho zkomolené jméno navíc původně svítilo u vítězného gólu na 3:2.
90. minuta – Rometko. „Ale já ten gól Paříži nedal a ani se k němu nikdy nehlásil. Jen jsem kontroloval, aby se balon dostal, kam se dostat měl,“vypráví Radovan Hromádko.
Vybaví se vám, že tenhle sveřepý útočník hrával v Haifě, kde se dnes představí Slavia v Konferenční lize?
Hromádko nebyl chlap z plakátů. Nejlepší roky strávil v Jablonci, dvakrát oblékl dres reprezentace, ještě před první fotbalovou smlouvou vystudoval inženýra na ČVUT. Teď je mu 52, bydlí v Příšovicích, vydělává si jako makléř a ke dvěma dospělým synům přibyla malá Terezka z druhého manželství: „Abych ve stáří nezůstal sám a nemusel do důchoďáku.“
Kolikrát vám během kariéry zkomolili jméno?
To bych nespočítal. Zvlášť v Izraeli se moje příjmení snad ani nedalo vyslovit a napsat správně. Často jsem byl Harmatko, někdy zase Hrmdko, i na dres mi jednou našili špatné jméno.
Slavnou Paříž jste z Poháru vítězů vykopnul jako Rometko.
Co už, zážitek mi to přece nekazí. Druhý den nás raději odvezli do lázní, ať nechodíme po Haifě, protože fanoušci by nás samou láskou umačkali. To byla izraelská klasika: jakmile se dařilo, byli jste pro fanoušky bozi. Když se prohrávalo, házeli po vás rajčata a kameny. Mělo to grády, nikdy nebyla nuda.
Vy jste poznal oba póly. V Poháru vítězů jste senzačně dosáhli na čtvrtfinále, zato třetí místo v izraelské lize bylo zklamání.
Doplatili jsme na nepříliš široký kádr. V lize jsme nezvládali udržet koncentraci z pohárů. Přitom mančaft měl sílu. Hlavně osmnáctiletý Josi Benajun, budoucí hvězda Liverpoolu, měl fazonu. Instinkt, rychlé nohy, zakončení. Lidi ho milovali. Hráli jsme spolu v záloze.
V záloze?
Josi na kraji, já pod hrotem, jako desítka. To jste nevěděl? Trenér Uhrin mě přeškolil z útočníka, protože potřeboval udržet míč ve středu.
Vysvětlil vám, proč jste se mu nevešel do reprezentační nominace na Euro 1996?
Na to vůbec nepřišla řeč. Proč taky? Do Anglie jeli jinačí kopáči – Kuka, Drulák, mladý Šmicer.
Taky olomoucký Kerbr, který nehrál ani minutu.
Pravda, to jsem si mohl turnaj odsedět taky a prsit se, že jsem vicemistr Evropy. Ale nevadí. Za nároďák jsem si dvakrát kopnul, pokaždé se vyhrálo 2:1 a řekněte mi, kdo se může pyšnit takovou bilancí?
Nakonec si vás trenér Uhrin vzal aspoň do Izraele.
Dodnes jsem mu vděčný. Krásné město, teplo, pláže, úžasná historie.
Vydělal jste si?
Na to, abych si pak doma mohl bez půjčky postavit domeček.
Tak proč jen rok?
Skončil pan Uhrin. Vadilo mu, jak ostře do něj šijí novináři, u klubu neměl zastání. A co bych v Haifě bez trenéra pohledával já? Hloupá ješitnost.
Chyba?
Největší v kariéře. Měl jsem v Izraeli zůstat dál, zájem byl. Jenže já to vzdal. V klubu mi začali dělat problémy, dávali mi sežrat, že jsem Uhrinův kůň, sportovní ředitel se obrátil proti mně. Měl jsem ve třiceti potlačit svoje ego a zabojovat.
Býval jste bojovník, ovšem mladým někdy pro srandu. Kvůli stylu oblékání, kvůli účesu. V Jablonci vám kdysi Pavel Horváth nalepil na skříňku vidle, aby vás upozornil, že máte jít s dobou.
Četl jsem to v jeho autobiografii, ale kecal, aby byl zajímavý. To by si jako zobák nedovolil, dostal by ránu.
Co bylo těžší: vystudovat univerzitu, nebo se stát fotbalistou?
Já po fotbalové kariéře vždycky pokukoval, už v sedmnácti jsem kopal za chlapy v Náchodě. Hned v prvním přáteláku proti Dukle mě hlídal Petr Rada. Když jsem to dotáhl až ke lvíčku na prsou, došlo mi: Chlapče, vážně to nebylo špatné.
Trochu jste zamluvil tu školu.
Škola pro mě byla priorita. Makačku na strojárně nikdy nezapomenu, hodiny a hodiny u výkresů. Velký fotbal jsem hrál už jako inženýr.
Jak jste zběhnul k realitám?
Baví mě být s lidmi, pomáhat a mít volnost. Ne vstávat na šestou a v sedm se hlásit v kanceláři nebo u pásu. Fotbal byl časově variabilní, což jsou reality taky.
Společnost se jmenuje Soccer Reality, zprostředkovává pronájmy a nákupy nemovitostí. Využíváte známostí z fotbalu?
Snažím se fotbal do byznysu netahat. Klientelu jsem si vybudoval spíš mezi podnikateli. Objevil jsem nové hřiště. Navíc děláme spolu s manželkou, což je další benefit.
Ještě si kopnete?
Už jenom za internacionály. Pořád s vervou, ale už jen pro žízeň.