Vůdce Si táhne Čínu do neprobádaných vod
Přichází společná prosperita a s ní nejistota. Velký byznys se třese, mluví se o konci zlatého věku.
Čína se mění. Zevnitř, ze své vlastní vůle. Respektive podle direktiv svého všemocného vůdce, prezidenta Si Ťin-pchinga.
Ten razantně otočil kormidlem a zavádí druhou největší ekonomiku světa do poněkud neprobádaných vod.
Ale kam vlastně? A proč? A může tato snaha nějak výrazně ovlivnit zbytek světa? To jsou závažné otázky, které se s pohledem na nynější čínské dění nutně vynořují.
Hovoří se o „novém socialismu“, samotný čínský prezident skloňuje ve všech pádech klíčový termín „společná prosperita“a slibuje zemi spravedlivější společnost, v níž se přestanou rozevírat nůžky mezi závratným bohatstvím a do nebe bijící chudobou. Ti úspěšní se pak mají výrazně víc podělit o své zisky. Čínský vůdce soudí, že až se záměr zdaří, bude „socialismus s čínskými charakteristikami“daleko přitažlivější i pro svět, který pak zanevře na západní koncepty demokracie a přikloní se k Číně.
Tak si vůdci malují svůj čínský sen. Mnozí analytici ve světě ovšem poukazují i na druhou stranu téže mince: tvrdí, že v první řadě jde o nastolení ještě tužší kontroly komunistické strany nad společností a soukromým podnikáním.
Obojí nejspíš půjde ruku v ruce.
Tužší partajní kontrola
„Země prochází prudkým levicovým výkyvem své politiky. Ten vytváří hluboký rozpor mezi touhou mít všechno pod palcem a potřebou dobrých hospodářských výsledků,“soudí George Magnus, badatel z Oxfordské univerzity.
Čínské vedení má spoustu relevantních důvodů chtít se současným stavem něco udělat. Touží po větší soběstačnosti, chce, aby hospodářský růst země byl udržitelnější, tedy více založený na domácí spotřebě a méně na exportu (ten je vždy zranitelný), a v neposlední řadě také cítí potřebu získat pevnější kontrolu nad finančním sektorem a zkrotit gigantickou vnitřní zadluženost (ta u soukromé sféry představuje 260 procent HDP země a je suverénně nejvyšší mezi rozvinutými ekonomikami světa).
Jedním z dosud nejviditelnějších důsledků společné prosperity je právě pokus o přeorientování priorit čínské společnosti na domácí trh.
Strana tím směrem vyvíjí ohromný tlak, a to včetně třeba věznění vzdorujících manažerů. Projevuje se to i tak, že obří soukromé společnosti se začaly předhánět, kdo nabídne víc peněz na prosazování nových pořádků.
Například technologický gigant Alibaba vyčlenil závratných 15,5 miliardy dolarů a zřídil specializovanou pracovní skupinu. Firma se rychle přizpůsobila nové situaci a tvrdí: „Pokud se bude dařit celé společnosti a ekonomice, pak se bude mít dobře i Alibaba.“Konkurenční technologický obr Tencent přislíbil na podporu nové vize vůdce Si Ťin-pchinga téměř osm miliard. A tak by se dalo pokračovat. Podle analytiků nejde o nějaké „náhlé prozření“, hlavním motivem vstřícného chování firem je podle nich strach z toho, co přijde dál, a nejistota, co vedení vlastně zamýšlí.
Navíc se zdá, že situace dalekosáhlým experimentům moc nepřeje. V
Číně se totiž v současnosti vynořilo několik varovných problémů, které je potřeba krotit, což zemi oslabuje a vyvolává otázky, zda transformace založená na diktátu úředníků, která průmyslová odvětví se budou rozvíjet a která je naopak třeba odhodit do starého železa, nakonec nepodlamuje základy celé stavby. Přinejmenším se mluví o tom, že může utrpět dynamika soukromého sektoru.
Nejistota, co přijde
Letošek je zkrátka pro mnoho čínských podnikatelů znepokojující. V novém prostředí už nejde jen o to, aby rostli, jsou nuceni se o své bohatství více rozdělit. Přidejme energetickou krizi, propad stavebnictví, jež dosud ekonomiku táhlo, reprezentovaný nejzadluženější světovou společností Evergrande, jejíž pád hrozí rozpoutat dominový efekt, nepříjemné stárnutí populace a také čím dál více příkazů a přísnějších regulací, kam se podíváš, což zejména platí pro dosud veleúspěšný IT sektor. Zřejmě v důsledku toho všeho spadl čínský růst ve třetím čtvrtletí meziročně na 4,9 ze 7,9 procenta.
Z tohoto čísla však nelze vyvozovat dalekosáhlé závěry, jak upozorňují ekonomové. Čína se po nějakém čase znovu může vrátit na světovou špičku v růstu. Může, ale...
Zatím je zřejmé, že nejvyšší vůdce Si Ťin-pching uvádí zemi do nejisté éry. Vláda strany je čím dál autoritativnější. Sice neopouští tržní zásady, protože k udržení své legitimity potřebuje ekonomický růst, ale pohrává si s přísnější kontrolou ve všech sférách života, v prvé řadě v soukromém podnikání. Hovoří se dokonce o konci zlatého věku soukromého byznysu. Dlouhodobý dopad takové strategie není v tuto chvíli zdaleka jasný.
Je společná prosperita lékem?
Panují obavy, že nová politika může poškodit konkurenceschopnost a upřednostňovat neefektivní státní sektor ovládaný monopoly, jehož reformám se Peking dlouhodobě vyhýbá.
Pokud se nakonec něco zadrhne hlouběji, může to negativním způsobem významně ovlivnit i zbytek světa, který je s Čínou ekonomicky provázaný a zároveň už tak vysílený potýkáním se s covidem. I z toho důvodu asi nikdo soudný nebude přát Číně krach.
Je-li však Si Ťin-pchingova společná prosperita lékem na čínské neduhy, to se teprve ukáže. Už dnes je však ve světě celá řada odborníků, kteří si to nemyslí. Někteří varují, že autoritářské vlády mívají s tímto typem transformace nejisté výsledky, i když na druhou stranu uznávají, že jen málokdo do toho vložil tolik prostředků a plánovacího úsilí jako právě Čína.