Jak se Pelé ocitl v Praze? „To chtěla moje manželka“
Vmuzeu, které v Santosu nese jeho jméno, se večer chystá velká sláva. Ani ne tak překvapení, protože všichni vědí, že fotbalový král Pelé má narozeniny. Jedenaosmdesáté. Na dálku svolil k exkluzivnímu rozhovoru pro MF DNES.
Nedávno vás propustili z nemocnice, operovali vám nádor ve střevě. Nemíváte špatnou náladu, když vás tělo neposlouchá jako dřív?
To víte, 81 holt není 18... Ale nevadí. Snažím se myslet pozitivně a postavit se osudu chlapsky. Člověk v mém věku už nemá nárok na to, aby byl stoprocentně fit.
Možná trochu neslušná otázka: Baví vás vůbec ještě koukat na fotbal, když ho nemůžete hrát?
Fotbal je můj život, dal mi vlastně všechny krásné věci, takže mu zůstanu věrný až do konce. Jen dnešní fotbal už není tak zajímavý a kvalitní jako za našich časů. Chybějí mi v něm opravdoví hráči světového kalibru. Jestli bych jich dneska napočítal pět? V naší éře jich bylo pět v každém velkém týmu. Na úkor krásné kombinační hry dnes převládá atletický styl a přehnaná taktika. Hráčům chybí skutečné srdce pro fotbal. Nejkrásnější hru pokazily peníze a komerce.
I kvůli tomu se zvažuje, že by mistrovství světa mohlo být každé dva roky. Co vy na to?
To vážně není dobrý nápad. Uškodilo
by to fotbalu jako takovému. Šampionát by ztratil svůj punc, prestiž a výjimečnost.
Vy jste mistrem světa třikrát, jako jediný v dějinách. Současní supermani Messi, Ronaldo nebo Neymar jsou stále na nule.
Jsou to princové fotbalu, fantastičtí hráči. Ale dokud nebudou třikrát mistry světa, což nebudou, na titul fotbalového krále nedosáhnou. Všem třem bych přál, aby ten pocit poznali. Být šampionem! Zvednout pohár! Bohužel čas letí příliš rychle, takže odhaduju, že se dočká jedině Neymar. Tajně doufám, že za rok v Kataru dovede Brazílii pošesté na trůn.
Třicátníci Messi a Ronaldo v létě přestoupili. První do Paříže, druhý do Manchesteru. Dobrý krok?
Zřejmě ano. Hlavně Messi byl v Barceloně až extrémně dlouho. Paříž – i když francouzská liga Messimu není šitá na míru – mu nabízí úplně nový impulz. A Ronaldo? Ten anglickou ligu zná a navíc je to velký profík. Věřím mu.
Zato váš milovaný Santos se trápí. Hrozí mu sestup.
Prožívá hlubokou krizi po všech stránkách. Přitom FC Santos je pro mě i pro celou Brazílii nejslavnější klub ze všech. Santos je můj život, proto mě zneklidňuje, co se tam děje. Odešla celá generace špičkových hráčů, mladí ještě nedorostli a nakoupení cizinci mají pochybnou kvalitu. Takhle se Santos nikdy nechoval. Mužstvo vždycky táhli odchovanci a mladíci. Ať to byl Pelé, Edu, Robinho, Diego, Ganso nebo Neymar. Všem nám bylo šestnáct, když jsme začali hrát jako profíci.
Mimochodem, už je to 21 let, co jste byl u nás v Česku. Co se vám vybaví? Pivo, památky, fotbal?
Vybaví se mi pikantní příběh, a protože mám narozeniny, výjimečně vám ho prozradím. Ve čtyřiadevadesátém jsem byl s týmem legend na turné v Maďarsku a na Slovensku. Ve výpravě byla i moje druhá žena Assiria, měli jsme krátce po svatbě. V plánu bylo, že po turné vyrazíme na svatební cestu. Ale kam? Vídeň, Řím, Praha? Zeptali jsme se mého manažera a blízkého přítele Joe Borbélye, což je rodák z Československa: Praha, neváhejte! Jenže den před odletem zavolali z FIFA, že musím urgentně letět na důležité fórum do Tokia. Takže průšvih. Manželka na prášky, plakala, do Tokia se mnou najust nechtěla. Za každou cenu jen Praha, Praha, Praha.
Jak to dopadlo?
Diskrétně jsem požádal přítele Joe Borbélya, ať vezme Assirii na tři dny do Prahy, čímž mě zachránil. (smích) Manželka se do vašeho města zamilovala. Provázel ji můj dávný přítel a vaše velká fotbalová legenda Josef Masopust, který zařídil i hotel gratis. Assiria byla unešená a naplánovala, že moje šedesátiny oslavíme v Praze, což se taky stalo. Prahu mám stále v srdci. Děkuju vám za blahopřání k narozeninám, a pokud mohu, odevzdejte můj pozdrav všem dobrým lidem v Česku.