Zadržené úspory už 480 miliard

Třikrát už jsem psal o zadržených úsporách Čechů kvůli tomu, že během covidu nešlo tolik utrácet. V březnovém sloupku jsem napsal, že zadržené úspory lidí jsou 200 miliard korun. V půlce května jsem doplnil, že vzrostly na 300 miliard. V srpnu, že jsou už na 405 miliardách korun. No a aktuálně již 480 miliard.

Míra úspor domácností z měsíčního disponibilního důchodu je během covidu 20 % proti normálu 12 % (průměr let 2015 až 2019). Proto se zadržené úspory měsíc co měsíc během covidu kumulovaly a kumulovaly až na hodnotu odpovídající 12,5 % HDP. Velký balík.

Klíčem teď je poznat, zda se tyto úspory budou rychle rozpouštět, spotřeba lidí se utrhne ze řetězu, bude se dlouho více utrácet než před covidem (spotřebitelská inflace dále nahoru). Anebo zda pomalu. Tedy že část z nich dlouho zůstane v majetku, v bohatství lidí, případně že místo spotřeby se to projeví v nákupech aktiv, nemovitostí (ceny aktiv nahoru). A zatím to vypadá, že to bude spíše ta druhá možnost.

Podobně je to v Německu. Spojili jsme se s kolegy z Bundesbanky. Čekají, že během příštích tří let se rozpustí zadržené úspory Němců jen z třetiny, což bude mít jen malý dopad na inflaci. Normalizace úspor a spotřeby tak může být na dlouho (kondicionál proto, že na jak dlouho to bude, neví nikdo). Vše se dále komplikuje tím, že úspory mohou být použity i na dovolenou v zahraničí, na nákup zboží z dovozu (brzdí to HDP) nebo na snížení dluhu (super pro ekonomiku dlouhodobě, pech pro obchodníky a ekonomiku krátkodobě).

Platí stále závěr z mého posledního, srpnového sloupku o zadržených úsporách: v makroekonomii je to zajímavý problém na dlouhé odborné diskuse. V realitě těžko predikovatelný problém, který rozhodne o tom, zda se růst ekonomiky po rekordu ve druhém kvartálu stabilizuje někde kolem tří až čtyř procent (super scénář), anebo půjdeme do druhé recese za rok, dva nebo tři (nechci to a udělám proti tomu vše, co budu umět).