Omšelý hotel připomněl Lynchovy vize
Omšelý hotel na kraji města, nedaleko divoká řeka. Hostů bys uvnitř pohledal, zaujme ale obsluha tvořená matkou, dcerou a obrovitým, věčně mlčícím sluhou. Pražský divadelní spolek Masopust, který se už třináct let soustředí na náročnější dramatiku, si pro jednu ze svých posledních novinek vybral raný dramatický text Alberta Camuse Nedorozumění.
České chmury
Bezmála osmdesát let stará předloha má zajímavou souvislost s naší zemí. Camus totiž hru napsal na základě starého morytátu, který patrně slyšel během svého pobytu v Českých Budějovicích; hru ostatně původně plánoval nazvat Budejovice. Nobelovou cenou později oceněný autor se do děje pokusil promítnout chmury, které ho v naší domovině přepadaly.
Příběh zasazený do „penzionu u řeky, kam nikdo nechodí“zrežíroval současný umělecký šéf Masopustu Miloslav König. Soubor sídlí v takzvané Eliadově knihovně, tedy půdních prostorách Divadla Na zábradlí a je tak s touto scénou částečně provázán. Vedle Königa v něm proto zaujmou i další jména zdejšího hereckého ansámblu.
Tísnivou atmosféru předlohy se režisérovi povedlo na diváka přenést důsledně. Z představení totiž od prvních minut vane pitoreskní, až hororová atmosféra. Začouzený a zahmataný interiér podivného hotelu, kterým bloumá ještě podivnější obsluha, jako by ostatně vypadl z klasických vizí Davida Lynche. Možná i v jeho práci našel König inspiraci pro svou inscenaci.
Vedle povedené atmosféry však stojí Nedorozumění především na hercích. Rodina majitelů hotelu, kde „se každému hostu dostalo vlídné lhostejnosti“, ukrývá nejedno tajemství, což se hereckému týmu povedlo před diváky skvěle naservírovat. Hraje se o nevyřčených pravdách, Pandořiných skříňkách a nikdy nepoložených palčivých otázkách.
Nad šálkem čaje
Výkonem zaujme zejména Vojtěch Vondráček v úloze cizince, který chce v hotelu přespat a který má k jeho majitelům nečekaně blízko. Jedním z vrcholů večera je tak jeho příchod na recepci, kde na něj čeká Marta v podání Kateřiny Císařové. Zatímco ji tajemný host více než zaujme, on ve vědomí celé pravdy jen zdráhavě odpovídá na všetečné otázky. Pocit nepatřičnosti, který z těchto momentů kane, je doslova hmatatelný.
Podobně skvěle vyznívají i momenty, kdy se postupně v Janově pokoji nad šálkem čaje prostřídá Marta i matka (Magdaléna Sidonová), aby vykonaly hrůzný čin.