Strašní lesů páni nemají rádi velocipéd

Výstřel Bohumila Špačka, editora MF DNES

Někteří lesníci musí být dost mrzutí lidé. Pořád jim v tom lese něco vadí. Od dávného dávna jim vadili trampové, kteří ve svých dobře schovaných osadách po nocích hrávali na ty svoje kytary.

Jenže trampové jsou na vymření. Potkat dneska v lese chlapíka v kanadách, s „usárnou“a liščím ohonem na klobouku je vzácný zážitek. A tak si hajní zasedli na cyklisty.

Natolik, že rozjíždějí celostátně koordinovanou akci, která má za cíl cyklisty z lesů vyhnat.

Našli si totiž na lidi na jízdních kolech zbrusu novou sukovici. Novelu zákona o minimálním odstupu při předjíždění cyklistů.

Chystané pravidlo totiž stanoví, že předjíždějící auto musí cyklistovi nechat po straně alespoň metr padesát. Anebo metr, pokud se v tom místě smí jezdit nejvýše třicítkou. A to je právě případ zpevněných lesních cest, které jsou z pohledu zákona „účelovými komunikacemi“.

Podle lesníků je takové předjíždění nemožné. Líčí to katastroficky: kamion s kládami by prý mohl sjet z cesty a převrátit se. Jistě. Taky by mohl explodovat v obrovskou ohnivou kouli a zapálit les.

A lesákům připadá taky nespravedlivé, že by se měli těm lidem vyhýbat, když ty cesty přece zaplatili, postavili a udržují oni.

Lesníci už zapomínají dodat, jak že to vyhýbání funguje nyní, kdy povinný odstup ještě neplatí. Jejich cesty jsou široké někdy jen dva a půl metru, a kamion má na šířku – voila! – dva a půl metru. Kdo do lesa jezdí na kole nebo tam chodí pěšky, ten ale dobře ví, jak to s tím vyhýbáním je. Žádné se nekoná. „Kládaři“jsou nejspíš nejbezohlednější řidiči pod sluncem. Řítí se těmi uzounkými asfaltkami padesátkou a nebrzdí, ani když za zatáčkou vidí rodinu s malými dětmi. Houbaři i výletníci se s hrůzou v očích zachraňují skokem do ostružiní.

Mnoho lesníků trpí pocitem, že v lese kromě hajných, dřevorubců a myslivců nikdo nemá co dělat.

Kdysi jsem zblízka viděl takový lesnický ráj. Bylo to za minulého režimu na studentské lesní brigádě v hraničním pásmu. Bylo to dobrodružné, my brigádníci jsme tam směli jen s „bumážkou“a pod dozorem. Jinak tam nebyl nikdo, žádní turisté, žádní houbaři, ani noha. Bylo to pochopitelné, taky vás tam mohli zastřelit.

Na těch lesácích bylo úplně vidět, jak jim to vyhovuje. Nijak se tím netajili. Určitě se jim po tom dodnes stýská.

A teď se k tomu vracejí. Pod záminkou nemožného předjíždění chtějí z lesa vyhnat cyklisty. Pak třeba přijdou na to, že dřevařům vadí i chodci.

Jenže se pletou. Les jim sice patří, ale volný vstup do lesů lidem v téhle zemi výslovně zaručuje zákon. A to už od dob císaře pána. Takže lidé v lese budou. A jestli přijdou pěšky anebo přifrčí na kole, to je jejich věc.

Místo vymýšlení nových zákazů by lesníci měli jít do sebe. A zapřemýšlet, jak to udělat, aby ty jejich mnohatunové stroje na lesních cestách nikoho nezabily.

Lesníci rozjíždějí celostátně koordinovanou akci, která má za cíl vyhnat cyklisty z lesů.