Záhada prázdné rakve: kam zmizel nebožtík?

Uznávaný investigativní žurnalista Erik Štrobl zemřel náhle po večírku, zřejmě na infarkt. Ale když chtějí pozůstalí – bratr Michal, manželka Eva a děti Viola a Jakub – naposledy pohlédnout do jeho tváře, zažijí šok: konsternovaní zaměstnanci krematoria jim sdělí, že rakev je prázdná, mrtvý zmizel a nikdo neví, kam a proč. Chtěl se mu drasticky pomstít někdo, do koho se trefil v článcích? Už to vyšetřuje policie.

Milan Macho v rozsáhlém románu Pohřeb bez nebožtíka dávkuje pátrání po ztraceném těle po kapkách. Ale upřímně řečeno, v knize s dlouhým podtitulem Sága české rodiny za dvou okupací, totality a neokapitalismu o ně ani tak nejde. Autor použil kriminální zápletku především k tomu, aby elegantně a čtivě vylíčil naši novodobou historii. Svým způsobem to je poutavá učebnice dějepisu, až encyklopedicky nabitá jmény a fakty mísícími se s nepříliš veselými zážitky rodiny Štroblových.

Od Panenky po Havla

V 50. letech Magda, pečující o synky Michala a Erika, stále trne, aby se její manžel Hynek kvůli své prořízlé puse nedostal do maléru. Nadějnou atmosféru 60. let zlikvidují sovětské tanky. A tupá normalizace vyžene Michala, z nějž se stal sportovní novinář, do emigrace. Naštěstí se díky známému a dobré znalosti němčiny i ve Vídni uplatní v novinách. Stejnou profesi, jakou obdařil Michala, vykonával dříve i Macho a román to nezapře nejen díky řadě autobiografických prvků.

Vedle exkurzů do politiky autor se zaujetím líčí i úspěchy našeho sportu. Od dvou titulů hokejových mistrů světa z druhé půle čtyřicátých let přes fotbalový šampionát v Chile, dvě hokejová vítězství nad Rusy na jaře 1969 (která sice nadchla národ, ale de facto udělala definitivní tečku za Pražským jarem), pověstnou bělehradskou penaltu Antonína Panenky (s nímž se Michal posléze setká i ve Vídni) po zlato z Nagana. Nechybí ani kultura, zejména film, připomenuty jsou komedie z dob nacistické okupace a osudy jejich protagonistů, slavné snímky z „šedesátek“i Havlovo Odcházení.

Celek vytváří působivou mozaiku toho, jak jsme žili a po čem jsme, mnohdy marně, toužili. Jistě, Pohřeb bez nebožtíka není dokonalý: dialogy občas skřípou a v poslední části týkající se polistopadového vývoje Macho neodolal pokušení dát až příliš najevo sympatie a antipatie.

Ale zase mu ke cti slouží, že v erotických scénách, jichž není málo, nepodlehl pokušení jít do zbytečných detailů a popisuje je s vkusem. A záhada prázdné rakve? Vyřeší se nečekaně. Ale jak už bylo řečeno, v téhle knize není tím nejdůležitějším.

70% Pohřeb bez nebožtíka Milan Macho