V metropoli „Stavme na hluchá místa“
Masaryk centre, Florentinum, Květinový dům – moderní architektura v centru Prahy budí vášně. „Její výstavba má mít svá pravidla a omezení, tlak na prolomení limitů zde existuje,“upozorňuje Naděžda Goryczková, generální ředitelka Národního památkového úřadu (NPÚ).
PRAHA Patří moderna do památkové rezervace a za jakých podmínek?
NPÚ vždy konkrétní věc posuzuje z hlediska památkových hodnot, které je povinen chránit. Tím, že památková péče a priori neodmítá současnou architekturu, nebrání ani tomu, aby se moderní architektura uplatnila i v obraze Pražské památkové rezervace tam, kde je pro ni prostor. To znamená v prolukách a k tomu určeném nezastaveném území. Neznamená to však, že lze kvůli nové zástavbě obětovat stávající historickou architekturu, kterou je území pražské rezervace determinované. I rezervace má svá tzv. hluchá místa, která lze zastavět. Netrváme na tom, aby byla vyplněna historizující formou. Naopak, ať je to v současných formách. Je však třeba dodržet definovaná regulativa. Tím nemyslím kvalitu navrhované architektury, tu by měli hlídat jiní, nikoliv památková péče – například komora architektů nebo útvary hlavního architekta. Úkolem památkové péče je definovat limity chráněného území a posuzovat novou architekturu ve vztahu ke kontextu. A každý stavebník by měl tyto podmínky včetně územního plánu respektovat. A jestli se v Praze něco velmi často děje, pak je to snaha tyto limity prolomit. Dokonce si myslím, že to je jeden z hlavních důvodů, proč tak dlouho trvají povolovací řízení.
Můžete uvést konkrétní příklad?
Developeři hledají cestu, jak limity prolomit, změnit územní plán, aby mohli postavit to, co chtějí, a vytěžit maximálně exponovanou parcelu. Jako příklad uvedu zástavbu okolo Masarykova nádraží. Jde o prostor, jenž se nabízí k zastavění – odborná památková péče výstavbu v tomto místě nerozporuje, ale vyžaduje dodržení výškových a hmotových limitů. Architektura, která je pro tento prostor navržená, však postrádá kontext, je organická a rostlému půdorysu města cizorodá. Ale budiž, někdo může namítat, že je to otázka vkusu. Ovšem objemy a výšky už nejsou otázkou vkusu, ale měřítka historické zástavby, které v tomto konkrétním případě bylo významně porušeno. Vzniká zde převýšený monoblok, který se jako had táhne od Masarykova nádraží až k magistrále. Přišlo mi úsměvné, že při obhajobě výšky u návrhu Atelieru Zaha Hadid se argumentovalo například i niveletou stávající budovy Florentina, kde ale památková péče od samého počátku převýšení této stavby neúspěšně rozporovala. Navíc se celý tento blok poměrně arogantně zvedá do výšky do prostoru existujících historických věží bez jakékoliv patřičné souvztažnosti a tím destruuje zažitý ikonický obraz Prahy, který je jednou z podstatných hodnot světové památky.
Developer slíbil záměr objektu u Masarykova nádraží redukovat. To nestačí?
Důvodně jsme požadovali snížení o dvě patra. Ale došlo ke snížení pouze o dva metry. Dvě patra při konstrukční výšce tří metrů představují šest metrů. Investor tedy redukoval výšku jen o třetinu požadavku naší instituce. Stavba bude významně vyšší, než je okolní historická zástavba. Navíc v bezprostřední blízkosti jedinečné architektury Masarykova nádraží. To je to, co nám na záměru vadí. Dodnes nechápu, proč výkonný orgán památkové péče nepřijal naši argumentaci a neztotožnil se s názorem na snížení objektu o dvě patra.
Proč se třeba liší odborná stanoviska NPÚ a výkonného orgánu, odboru památkové péče pražského magistrátu?
Zájmy a tlaky investorů jsou různé a developer bude vždy chtít maximálně vytěžit pozemek, který má k dispozici. Naší povinností je chránit území před těmito tlaky. Ne vždy se to ale daří. Druhý negativní příklad, který je pro mne jen stěží pochopitelný, představuje Květinový dům na Václavském náměstí. Že v samém centru Pražské památkové rezervace je povoleno zdemolovat historický dům v dobrém fyzickém stavu, který byl navíc i architektonicky zajímavý, a nahrazen je
V čele památkářů
dle mého pochybnou architekturou. Pro mne je obrovské zklamání, že výkonný orgán památkové péče souhlasil s jeho demolicí a nepřiklonil se k našemu odbornému stanovisku. Tedy že přijal názor investora a rezignoval na obhajobu veřejného zájmu na ochranu kulturního dědictví. To je podle mne velmi nebezpečné. Ten, kdo kupuje nemovitost v chráněném území, si je velmi dobře vědom, že se na ni vztahují limity, které je třeba respektovat. Nelze ji přece získat s tím, že omezení nějak obejdu. Obávám se ale, že někteří investoři takto uvažují.
Na Staroměstském náměstí je zpět mariánský sloup, řeší se návrat sochy Radeckého na Malostranské náměstí. Jaký je váš názor na jejich návrat?
Hlavně je potřeba říci, že se takové památky v současnosti vracejí už na úplně jiné místo. Prostředí jak Staroměstského, tak i Malostranského náměstí je dnes proměněné – úplně jiné, než když pro ně byla tato díla navržena. V kontextu Staroměstského náměstí je spojení Husova pomníku s mariánským sloupem podle mne podivné, ale naštěstí je prostor náměstí dostatečně velký na to, aby zde mohla koexistovat obě tato díla. Situace Malostranského
náměstí je komplikovanější. Je menší a vypadá jinak, než když zde stála socha Radeckého. Tlakům na její návrat lze však čelit jen těžko. Kdysi byla socha nespravedlivě odstraněna a požadavek na její návrat je legitimní. Nejsem ovšem příznivcem tohoto řešení, ale stejně tak nejsem příznivcem odstraňování jakýchkoliv pomníků.
Na jaře startuje hlavní sezona. Co návštěvníkům památek nabídnete?
Počítáme s pokračováním cyklu Po stopách šlechtických rodů. Věnovat se chceme šlechtickým slavnostem, hlavním centrem se stane hrad a zámek v Českém Krumlově, ale počítáme s tím, že se zapojí řada dalších památek v ČR. Vrcholnou akcí projektu bude výstava v obnovených prostorách bývalé mincovny na 2. nádvoří krumlovského zámku. Šlechtickým slavnostem zamýšlíme věnovat další ročník Hradozámecké noci. S termínem se vracíme na konec srpna. Loni jsme zaexperimentovali a po deseti letech jsme Hradozámeckou noc uspořádali uprostřed léta. Ukázalo se ale, že zájem veřejnosti byl výrazně nižší, proto opět návrat k prověřenému datu.
Covid-19 utlumil zahraniční turistiku, nahradili cizince domácí hosté?
Snížila se návštěvnost na památkách UNESCO, které jsou cizinci vyhledávány. Máme ovšem radost, že si návštěvníci, především z Čech, našli cestu k méně známým objektům. Častěji navštěvovali například hradní zříceniny jako Žebrák, Točník nebo Trosky. Nalezli si cestu též na tzv. „neobjevené památky“, třeba Žleby, Jánský Vrch. Ty jsou svým způsobem unikátní, ale na periferii turistického zájmu.
Developeři hledají cestu, jak prolomit limity, změnit územní plán.